To abych ho začal omotávat řetězy. Potom, co je mu na krk nasazen jakýsi obojek a na ruce pouta, měl jsem jistotu, že nebude vzdorovat. Jakmile jsem skončil s přípravami, zálibně jsem na něj pohleděl. Na to jsem uchopil důtky a několikrát ho zkusmo švihnul. "Auuuu!" ..

Asi se vám to bude zdát divné, ale propadl jsem zcela sadomaso praktikám. Já vím, řeknete si, ten Kříž se docela zbláznil, takovej to byl umírněnej člověk, a najednou tohle. Inu časy se mění, ale nejen časy, změnit úhel pohledu dovedete i při setkání s někým, kdo je vám blízký a kvůli němuž dovedete podstoupit vše. Tak jako se to stalo docela nedávno s Petrem. Naše oči se střetly v Drejku, jak se lidově říká pražskému videoklubu Drake´s. A nejen oči zapracovaly. Slovo dalo slovo a už jsem se nechal unášet oním neznámým do jeho obydlí. Ložnice měla obdélníkový půdorys, strop tvořilo obrovské zrcadlo. Také na stěnách byla porůznu rozmístěna zrcadla, mezi nimiž byly na černém podkladu rozvěšeny nejrůznější nástroje, které se vyzývavě leskly. Byly vesměs kovové nebo kožené a jejich účel mi nebyl jasný, neboť jsem něco takového viděl poprvé. Letiště připomínalo spíše středověký skřipec. Visely z něj propletence řetězů, obojků a různých pout. Nechápal jsem, k čemu takové věci jsou, zrovna když jsem si to všechno chtěl prohlédnout, podal mi Petr kožené důtky a pobídl mě: "Tak už začni!". Stál jsem se zatajeným dechem a pozoroval, jak mě prosí. Pak se ale cosi ve mně hnulo. Proč to nezkusit? Beze slov jsem ho uchopil do svých ne příliš svalnatých rukou a přehodil přes postel. To abych ho začal omotávat řetězy. Potom, co je mu na krk nasazen jakýsi obojek a na ruce pouta, měl jsem jistotu, že nebude vzdorovat. Jakmile jsem skončil s přípravami, zálibně jsem na něj pohleděl. Na to jsem uchopil důtky a několikrát ho zkusmo švihnul. "Auuuu!" zařval můj hostitel, což mě inspirovalo k dalšímu výkonu. Z počátku se mi to vůbec nelíbilo, ječel jako pominutý, po chvíli jsem si však uvědomil, že to vlastně není zas až tak nepříjemné, jak se zprvu zdálo. Trochu jsem pootočil hlavu, takže jsem mohl sledovat v zrcadle umístěném na stěnách čilé pohyby důtek a jeho půlky, červenající se pod jejich doteky. Nikdy jsem ho nešvihl tak silně, abych mu poškodil kůži. Vždycky je dobré vědět, kam až může člověk dojít... Jeho křik pomalu slábnul, až zmizel docela. Po ne náhlu ho vystřídalo slastné vzdychání. Ačkoli jsem nikdy neměl sklony k těmto způsobům sexuálních praktik, teď teprve jsem zjistil, jak je to dobré. Jeho vzrušení se stupňovalo, až začal volat: "Ještě! Rychleji! Nepřestávej!" V ten okamžik jsem ustal ve své činnosti. Hrábl jsem do krému připraveného na nočním stolku a pomazal jím rukojeť důtek. Pak jsem Petrovi roztáhl nohy a... však vy už víte, co asi mohlo následovat. Byl to večer, na který budu dlouho vzpomínat.