Holky mě odvlekly do vedlejší místnosti, zavěsily mi ruce za kladku u stropu, a vytáhly mi je nahoru. Zůstal jsem viset v úplně bezmocné poloze, pouze špičkami baletek jsem se dotýkal země. Pochopil jsem, že jakýkoli odpor je marný. Co bude sakra dál? Co si to ty ženské myslí? Jak dlouho mě tu chtějí držet? Na druhou stranu jsem si musel přiznat, že jsem prožil něco, po čem jsem už dlouho skrytě toužil. Prožité události jako by spustily nějakou zábranu co jsem v sobě měl. Snad jsem byl i zvědav co na mě teď připravily. Ale ponygirl? To jsem si nedovedl představit, a jak mě chtějí donutit závodit?
Moje myšlenky přerušil příchod ženy oděné stejně jako já, byla v latexu od hlavy až k patě, měla masku na obličeji, a jediný rozdíl mezi námi byl ten, že já měl ruce spoutané a vytažené ke stropu, ale ona je měla volné, v jedné měla lahvičku,a v druhé kus nějakého hadru. Stoupla si přede mě, chvíli mě pozorovala, a pak jsem uslyšel známý hlas, který mi oznámil, že je malá změna programu. To bylo poslední co jsem slyšel, protože v ten moment mi přitiskla ten hadr na obličej, a já jsem se s každým nadechnutím propadal do blaženého stavu nevědomosti…….

První, co jsem si uvědomil bylo, že mě bolela hlava. Cítil jsem ohromný tlak, který mi drtil pas. Nemohl jsem se pohnou ani o milimetr, a přitom jsem se nemusel snažit stát, něco mě prostě všude drželo! Nemohl jsem pohnout ale vůbec ničím! Něco mi prostě svíralo celé tělo!!! Vyděšeně otevírám oči a chci křičet. V ústech cítím malý roubík s hadičkou. Hadičky mám zavedené asi i v nosních dírkách, protože jimi proudí mírný tlak vzduchu do mého nosu. Co je ale nejhorší, nějak nemůžu zaostřit zrak! Chvíli mi vadí nějaké jasné světlo, a zdá se mi, že vidím jako přes mlhu. Už se mi zrak přizpůsobuje, ale mozek mi vůbec nedokáže říct co se vlastně děje.

Před sebou vidím plastovou figurínu manekýnky, která má na sobě nádherné svatební šaty. Odhalují bujné plastové poprsí, v pase jsou velmi úzké, a od pasu dolů splývají až na zem v nadýchaných kruzích. Umělá hlava figuríny je skrytá závojem, pod kterým prosvítá bohatá blonďatá paruka, a její silně červené rty. Ruce drží mírně natažené před sebou, jak to mají figuríny co se na nich vystavuje oblečení. Když ji tak pozoruji, něco mi taky nesedí! Její obraz totiž vidím v zrcadle! Ale když v něm nic jiného nevidím, tak to proboha musím být já! Teď když si můj zrak zvykl na ostré světlo, tak já se vlastně dívám přes ten závoj! To by vysvětlovalo, proč se nemůžu vůbec pohnout!!! To znamená, že jsem uvězněn v těle té figuríny! Když mrkám, tak mi řasy drhnou o nějakou překážku, no jasně, dívám se ven přes skleněné oči figuríny! V zrcadle vidím, pod jejím závojem, její doširoka rozevřené oči, orámované dlouhými řasy! A to světlo, to je reflektor který na mě svítí odněkud shora. Proboha, já stojím částečně ve výloze! Já jsem někde vystavený v těch nádherných šatech, a uvězněný v tom plastovém těle!

Tělo přichází postupně k sobě. V konečníku cítím nějaký tlak, a jsem tak nějak něčeho plný. Figuríně není vidět pod šaty, tak že nevím jak je to se mnou dole, ale tlak cítím na celém těle, a jsem dokonale fixovaný. Na podstavci jsem natočen tak, že vidím kousek ulice za výlohou, zrcadlo ve kterém se mohu pozorovat, a výseč nějakého obchodu. Tak to je tedy to, co mi splnila moje žena! Četla jistě moji oblíbenou erotickou povídku Balík! Tam se hrdinka dostala do podobné situace. Já jsem si tu povídku ještě upravil podle sebe! Tak to je ten její dárek!

Teď se v obchodě rozsvítila světla. Do mého zorného pole vstupuje moje žena Eva se svojí kamarádkou Hankou. Jakou tady máme krásnou nevěstu, slyším trochu tlumeně její hlas, a jak jí to sluší! Obě se smějí, Hanka vystupuje ke mně na podstavec, a upravuje mi šaty. Eva nezůstává pozadu, postaví se přede mě, nadzvedne mi závoj, zadívá se do skleněných očí, pohladí mě po plastových rtech, upraví mi závoje blonďatých umělých vlasů tak, aby zbytečně nezakrývaly bujné poprsí. Myslíš, Hanko, že jsme Jiřinku nestáhly moc těsně? Podívej na ten její útlý pas! Eva se mi zadívala do skleněných očí. Víš Jiřinko, tohle mi dalo nejvíc práce pro tebe připravit! Strávíš tady teď nějaký čas jako figurína! Tolik sis to přeci přál, a já jsem ti to přání s Hankou splnila. Její kamarádka má svatební salon, za chvíli se otevírá! Nemůžeme noc zdržovat, už jsou tady objednané zákaznice. Když budeš mít hlad, tak cucej z té hadičky co máš v puse. Když se ti bude chtít na záchod, tak se klidně uvolni, máš v sobě velmi důmyslné a chytré zařízení, to ale poznáš sám! Tak pa pa , večer si pro tebe přijdeme!

Seskočily obě s podstavce a zmizely mi ze zorného pole. Chtěl jsem za nimi otočit hlavu a zavolat, ale nešlo udělat vůbec nic. Zkusil jsem potáhnout z hadičky, a do úst mi vtekla hustší směs, příjemné chuti. Teď jsem si všiml, že se před výlohou zastaví občas nějaká žena, a se zalíbením si mě prohlíží. Ne mě, ale vlastně ty vystavené šaty, co jsem měl na sobě! Začal jsem cítit nutkání na malou. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se uvolnil a začal vykonávat potřebu. Vše ze mě bez problému odteklo, a nikde jsem necítil pocit vlhkosti. Teď jsem slyšel hlasy z obchodu. Upravená dáma, asi prodavačka, přivedla přede mě, asi matku s dcerou. Slyšel jsem, jak jim prodavačka nabízí model šatů, co jsem měl na sobě. Jeden moment, když jim nabízela, aby si sáhly na materiál z jakého jsou ušity, se mi zdálo, že na mě spiklenecky mrká! Takže ona ví, že já jsem uvnitř!

Všechny ty pocity byly tak silné, že se moje mužství hlásilo ke slovu. Navíc jsem začal pociťovat sílící vibrace v konečníku. Tak to důmyslné zařízení o kterém Eva mluvila je vibrátor! Vibrace postupně zesilovaly, a zároveň s mým stoupajícím vzrušením, mi něco začalo přejíždět po mém přirození! Stačil jsem si uvědomit, že je to asi umělá vagína, co mi ho tak svírá! Vibrace se postupně zrychlovaly. Najednou jsem ucítil, že roubík v mé puse se trochu nafoukl, a začal mírně pulzovat! To už bylo na mě trochu moc. Připadal jsem si jako děvka, která někoho v průjezdu ukájí ústy, a další dva jí zpracovávají dole. Ucítil jsem taky silné mravenčení v bradavkách! Dostával jsem do nich malé elektrošoky! Úplně se mi zatmělo před očima, vibrace ovládly celé moje tělo, a já jsem se už nechtěl ovládat!!! Byl jsem tak silně vzrušený jak nikdy v životě! Vzrušení umocňovalo sevření mého těla plastovým obalem, a když jsem v mocném vyvrcholení otevřel oči, viděl jsem nic netušící nakupující, a v zrcadle nádhernou figurínu nevěsty. Při mém vyvrcholení, mi do úst začala s toho roubíku stříkat trošku nahořklá hustá hmota. Moje vyvrcholení bylo nekonečně dlouhé a nejkrásnější, jaké jsem kdy měl. Zalil mě pot, ovládl mírný třes. Pomalu jsem se uklidňoval, a vibrace postupně ustávaly. Mé vzrušení ale nechtělo opadnout. Tak to byl opravdu ten nejlepší dárek, jaký mi mohla Eva dát. Už jsem se na ni vůbec nezlobil. Věděl jsem ,že mám nejlepší ženu na celém světě.

Zákaznice mezitím odešly. Do zorného pole mi vstoupila prodavačka. V ruce něco držela, a chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnil a zaostřil zrak. Byl to dálkový ovladač! Spiklenecky na ně zamrkala, a upravila mi lem šatů. Tak, za hodinku si to Jiřinko zopakujeme, určitě se ti to moc líbilo! Eva z Hankou mi kladly na srdce, abych tě moc nezanedbávala! Usmála se na mě a zmizela. Za hodinu. Tak za hodinu zase! Ale proč až za hodinu, chtělo se mi křičet……