Když jsem míjel ložnici děvčat, zaslechl jsem odtud tlumené naříkání. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se po shatterhandovském způsobu připlížil ke dveřím a přiložil oko ke klíčové dírce. Nevěřil jsem svým očím. Mladší Gabi ležela nahatá na stole a jakási ...

Vážená madame, dovolím si Vám vyprávět příběh, který jsem dosud v této podobě a se všemi podrobnostmi nikomu nevyprávěl, třebaže od událostí, v něm popisovaných, uplynulo už přes třicet let. Bylo mi tehdy patnáct let a otec mě na prázdniny poslal k jednomu dávnému příteli do severního Německa. Mým hostitelem byl jistý velkostatkář, který kromě nedozírných lánů polí, jak brčál zelených pastvin a stovek krav, koní, prasat a drůbeže měl tři děti. Mého vrstevníka Kurta, o rok starší Trudi a o rok mladší Gabi. Chodil jsem do chlapeckého gymnázia a jako takový jsem nekamarádil s děvčaty a po pravdě řečeno jsem se s nimi styděl i mluvit. Partnerem pro můj čas na statku byl tedy Kurt, aspoň ze začátku. Statek poskytoval nepřeberné množství příležitostí pro chlapecké zábavy. Jezdili jsme na kolech, na koních, na lodičkách po početných kanálech mezi poli a pastvinami, lezli po stromech, abychom pozorovali život ptáků a trhali třešně, hráli si na Shatteranda a plížili se mezi keři, abychom tajně vyslechli, co si povídají dojiči krav a krmičky slepic. Jednou, když jsme se projížděli na loďce, jsme se s Kurtem trochu kočkovali a já jsem spadl do vody. Abych nenachladl (zdraví jsem měl tehdy dost chatrné), šel jsem se do statku převléct. Když jsem míjel ložnici děvčat, zaslechl jsem odtud tlumené naříkání. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se po shatterhandovském způsobu připlížil ke dveřím a přiložil oko ke klíčové dírce. Nevěřil jsem svým očím. Mladší Gabi ležela nahatá na stole a jakási asi třicetiletá zrzka ji mrskala rákoskou po zadnici. Přeběhl mi mráz po zádech. Za co si mohla Gabi, ta slušně vychovaná, pilná a plachá dívka zasloužit takový krutý výprask? Ještě štěstí, pomyslel jsem si, že mám tak liberální rodiče, kteří mě nikdy nebijí, třebaže, bůh ví, by bylo často za co. Bylo mi Gabi líto a od této chvíle jsem hledal příležitost, jak jí vyjádřit sympatii. Bylo to dost těžké, neboť vzhledem k mému vychování a k mé povaze jsem to nemohl udělat před Kurtem. Příležitost se naskytla, když mě jednou hostitelova žena požádala, abych šel Gabi pomoci natrhat rybíz na koláč. Dlouho jsme trhali mlčky, ale potom jsem sebral odvahu a zeptal se. "Všiml jsem si ve vašem pokoji rákosky. K čemu je to dobré?" Gabi se začervenala. Na jedné straně bylo vidět, že je jí to nepříjemné, ale současně přivítala možnost někomu se svěřit. "Ano, slečna Berta, naše vychovatelka, nás za každý sebemenší přestupek mlátí rákoskou." "Vás? To znamená, že i Trudi?" podivil jsem se, "Vždyť to už je velká slečna." V duchu jsem opět blahořečil svým rodičům. "I Trudi. Ale ta drží jak taková hloupá ovce. Možná se jí to dokonce líbí." Společně jsme se smíchem odsoudili Trudiny zvláštní sklony. "A ta Berta vás bije na holou?", osmělil jsem se zeptat na podrobnosti. Gabi opět zrudla, ale už to bylo venku. "Jo, podívej." A k mému překvapení si vyhrnula spodničku, a ukázala mi čerstvé rudé pruhy. Od tohoto rozhovoru v zahradě jsme se s Gabi sblížili a postupně jsme spolu trávili víc a víc času. Ukázalo se, že jezdit na koni a veslovat umí stejně dobře jako Kurt a při trhání třešní dokáže vylézt i na ty nejtenší větve. Dokonce mě zavedla k nevelké tůni ze všech stran obrostlé křovím, kterou přede mnou Kurt zatajil. Chodili jsme se tam spolu koupat. "Po výprasku si sem chodívám chladit zadek," prozradila mi spiklenecky. Moje dny teď tedy patřily Gabi, ale večery a noci jsem jako dříve trávil s Kurtem. Měli jsme si toho po celodenním odloučení tolik co povídat. Dlouho do noci jsme se jančili, smáli se, strkali a házeli po sobě polštáře. Naučil mě, nevzdělaného městského hocha, že když se čuráček uchopí do ruky a pohybuje se dlaní dopředu a dozadu, ptáček ztvrdne a je to velmi příjemné. Předháněli jsme se, komu se více postaví. Během těchto zábav jsme se chovali velmi bujaře a hlučně, a tak se dalo čekat, že to dříve nebo později musí vyvolat pozornost domácích. K našemu neštěstí si naší rozjařenosti všimla právě slečna Berta. Jednoho večera, přesněji řečeno jedné noci, neboť už bylo po jedenácté, vtrhla do naší ložnice a zastihla nás, jak stojíme proti sobě s nočními košilemi vyhrnutými až k pasu a s postavenými údy. Vypadalo to, jako kdybychom jimi šermovali. Slečna Berta se velmi rozčílila a pravila, že to musí oznámit Kurtovu otci a mým rodičům do Berlína to napíše. Kurt začal natahovat moldánky a prosit, aby ho neprozradila. Překvapilo mě, jaká je můj statečný bratr Kurt Shatterhand ve skutečnosti baba. Ani mně nebylo všechno jedno, ale k takovému nedůstojnému představení, jaké předváděl Kurt, bych se nikdy nesnížil. Po delším prošení spojeném s Kurtovým nářkem se slečna Berta dala obměkčit. "Dobrá, neoznámím to tedy rodičům, ale trest vám odpustit nemůžu. Po sedm večerů po sobě dostanete výprask ode mě." Kurt se dal opět do lamentování. Už se mi hnusil. Nakonec jsem se do toho vložil já. Přerušil jsem jeho bědování. "Tak jo, bereme to." Slečna Berta vyběhla, zamkla nás z venku na klíč, aby nás náhodou nenapadlo se zdekovat. Za okamžik se vrátila se dvěma lískovkami. Dveře zavřela na petlici, otrhala z prutů listí a párkrát jimi na zkoušku švihla do vzduchu. "Tak, napřed domácí," řekla, uchopila Kurta za krk a smýkla jím na postel, až mu nohy vyletěly do vzduchu. Na to, že byla tak štíhlá, měla v sobě obrovskou sílu. Levou rukou přitiskla Kurtovi krk do peřin, pravou mu jediným trhnutím vyhrnula noční košili až do půli zad a začala prutem zpracovávat jeho vyšpulený holý zadek, hlava nehlava. Tentokrát už mě nepřekvapovalo, že Kurt kvičí, ječí, kňourá, brečí, naříká, vyvádí, škemrá, prosí, slibuje, zapřísáhává se a řve. Zbabělý skunk. Nachových šrámů na Kurtově pozadí přibývalo, ale slečna jakoby snad nikdy nechtěla přestat. Znechuceně Kurta odstrčila, až když se jí prut v ruce zlomil. "A teď hosté," pravila a než to stihla doříct, už jsem měl nos zabořený v polštáři a nahý zadek trčící vysoko ke stropu. A už se na něj snášely rány, jedna za druhou. Slečna měla pádnou ruku a já měl slzy na krajíčku, ale byl jsem pevně rozhodnut, že ukážu Kurtovi, jak se má chovat Shatterhand, když ho zlotřilá rudá skwav přiváže k mučednickému kůlu. Když slečna Berta usoudila, že barva mé prdelky si nezadá s Kurtovou, konečně mě pustila ze svého železného sevření. "Tak, milánkové," řekla nám na rozloučenou. "Pokračování zítra. A přeju vám hezké spaní." Když se za ní zavřely dveře, vypadali jsme jak dvě hromádky neštěstí. Smrt v očích, zadky červené, tváře bílé jak křída, Kurtova navíc svlažená slzami, hanba nehanba. Ukazovali jsme si navzájem šrámy utržené v boji a mysleli jsme, že se snad nikdy nezahojí. Na hrátky s čuráčky už nebylo ani pomyšlení. Tu noc jsme spali na břiše, s košilí vyhrnutou, aby se ta sekaná chladila. Nazítří jsme byli překvapeni tím, že nachová barva našich prdelek se změnila v růžovou, a že nesnesitelná bolest se změnila ve svrbění, spíše příjemné. Jen teplota zadku byla ještě o poznání vyšší než teplota okolních partií. Poněkud jsme se uklidnili a řekli jsme si, že ten trest, který nám vyměřila zlá Berta, snad nějak přežijeme. Večerní druhý výprask, při němž jsem byl první na řadě já, se už obešel z mé strany bez lomcování a zmítání, z Kurtovy strany bez řevu a kňourání. Nebyl o nic mírnější, než včera, ale snášeli jsme ho jaksi líp. Že bychom si už zvykali? Třetího dne, když slečna Berta přišla s čerstvými pruty Kurt, který nastoupil opět jako první, si tentokrát sám svlékl noční košili a nahý si poslušně klekl, aby přijal další díl seriálu, jemuž zřejmě nebylo vyhnutí. Slečna Berta už nemusela se svou obětí zápasit a držet ji za krk, takže levou ruku teď měla volnou. Využila ji tak, že zatímco pravačkou mrskala jeho zadnici, levičkou ho hladila mezi nohama. Totéž udělala i se mnou. Výprask se nám už nezdál tak dlouhý, ani tak nepříjemný. Čtvrtého jsem byl opět první na řadě já, ale Kurt byl jiného názoru. Porvali jsme se kvůli tomu, a já prohrál. Když se večer slečna dostavila, byli jsme oba už hodnou chvíli nazí. Slečna ani pohnutím brvy nedala na sobě zdát překvapení. Když bylo po výprasku, byli jsme skoro zklamáni. Přestával jsem se divit, že Trudi se dýchánky tohoto typu líbí. Slečna Berta uměla disciplinu a dobré chování ocenit. Od pátého večera s tímto úmyslem změnila naši polohu, aby líp dosáhla na naši chlapeckou ozdobu. Museli jsme si teď lehnout na záda a nohy vztyčit do vzduchu. Při pátém výprasku jsem se prostřednictvím slečny Berty dozvěděl, že když se čuráček tře dostatečně tvrdě a dostatečně dlouho, stříká z něj taková hustá bílá vodička, což je ještě mnohem příjemnější, než když se hladí nasucho. První dávka vodičky skončila na stropě, ale i poslední křeč byla ještě dost silná, že vodička skončila slečně Bertě ve vlasech a pomalu jí stékala po nose na horní ret. Nezdalo se, že by jí to vadilo. Nevím, jak Kurt, ale já jsem takové vyvrcholení zažil poprvé. Když skončila i poslední, sedmá exekuce, slečna nám ještě naposledy pohrozila zlomenou lískovkou a pravila: "Tak, milánkové, doufám, že jste pochopili, že hrát si s ptáčky je těžký hřích!" A na rtech jí zahrál trochu šibalský, trochu smutný úsměv. Víckrát jsem slečnu Bertu neviděl. Ale neviděl ji ani Kurt, ani Trudi, ani Gabi. O několik dní později jsme se dozvěděli, že dostala místo v chlapeckém internátu v Hamburgu. Vážená madame, je to už přes třicet let, ale věřte mi, že dodnes vzpomínám na tu přísnou, krutou, odpornou, nenáviděnou, něžnou, skvělou, nádhernou a milovanou slečnu Bertu. Dodnes si potmě i při světle vzpomínám na to, jak mě svírá její železná ruka, a jak na můj nahý zadek nemilosrdně dopadá prut vedený její rukou. Je to už přes třicet let - jsem teď šťastně ženat a mám dva syny - ale ani na okamžik jsem nepřestal toužit po tom, abych to všechno ještě někdy zažil. Aspoň jednou. Po třicet let se zdálo, že moje přání je nesplnitelné. Ale před několika týdny jsem se z novin dozvěděl, že Vy mužům takové sny dokážete splnit. Svitla mi nová naděje. Dovoluji si Vás tímto požádat, vážená madame, abyste mi stanovila termín, kdy Vás mohu navštívit ve Vašem salónu.