Byl krásný letní večer. Slunce zlatě zapadalo za les, který se táhl po celé severní straně vesnice Ogrow. Linda se dívala do zapadajícího slunce a snila o tom, jak se někdy odstěhuje z tohoto zapadlého kraje a vezme si za muže nějakého zámožného muže a bude se mít jako princezna. Ale to všechno byl jej její sen. Pomalu se stmívalo a Linda se vrátila v mysli do reality. Otočila se a chystala se jít do chalupy, kde bydlela se svými rodiči. Bylo jí třináct let a její skrásné mladé tělo bylo opravdu krásné. Už se jí začaly tvarovat prsa a měla je už opravdu vyvinutá. Černé dlouhé vlasy jí sahaly až do pasu a silueta jejího ladného těla se ztrácela v poli. Kráčela lehce a pomalu k vesnici. Když tu náhle zaslechla z lesa vytí. Ale bylo to divné vytí, vlky slíchala často, ale tohle jí připadalo jiné. Dostala strah a zrychlyla kroky. Po chvíli již běžela a její srdce bilo jako na poplach. Už se blížila k první chalupě, když se zastavila, aby popadla dech. Předklonila se a rukama se opřela o kolena. Snažila se sklidnit. Když už konečně mohla zase v klidu dýchat, chtěla jít dál do vsi a domů. Jen na chvilku se otočila a na polní cestě k vesnici něco zahlédla. Bylo již hodně šero a nebylo dobře vidět. Ale byla to postava vysoká jako hodně vysoký člověk horní končetiny byly nezvykle dlouhé. Dokonce jí připadalo, že má hlavu se špičatýma ušima, jako pes. Opět se rozběhla domů a to už dorazila ke stavení, kde bydlela. Otevřela dřevěné dveře a vběhla dovnitř. Místnost osvětlovala svíce. Po celé místnosti se táhnuly strašidelné stíny. To ještě umocňovalo vyděšení malé Lindy. Co se děje, že jsi tak uhoněná, vyptávala se matka. Byla jsem na poli pod lesem a slyšela jsem vytí. Ale vlci to nebyli. To vím určitě a tak Linda vypověděla matce co se jí přihodilo.
„Pane Bože! To byl Jeronym. Určitě to byl Jeronym. Nesmíš už tam nikdy chodit. Mohl by tě zabít a nebo ještě hůř, pokousat!“ Z děsem v očích přikazovala Lindě matka.
„Nemyslím si, že by se vrátil Jaronym,“ zapochyboval otec. To není možné, už je tolik let, co jsem o něm slyšel. Ale každopádně to řeknu stařešinovy. Nebo raději druidům.
„A kdo byl nebo je JERONYM!“ Vyptávala se Linda. „Nechápu, proč by bylo horší, kdyby mě jen pokousal než zabil!“ Nerozuměla tomu Linda.
„Protože Jeronym je vlkodlak, když tě pokouše, staneš se i ty vlkodlakem“. Vysvětlil ve zkratce otec Lindě. Vysvětlil jí, že je to netvor, který je jako člověk a promněňuje se ve tvora který je jako veliký vlk, ale zároveň je i člověk. A při úplňku se promnění vždy.
„Vezmi si chleba a mléko k večeři jdi už spát“, nakonec ukončila rozhovor matka. Zdálo se jí, že už toho malá třináctiletá holka ví zbytečně moc.
Linda šla spát. Dlouho nemohla ale usnout. Pořád viděla postavu Jaronyma, cítila jak jí dýchá na záda při pronásledování. Honila se jí jedna myšlenka za druhou, až nakonec usnula. Ráno jí čekaly povinnosti a tak si na příhodu ze včerejšího večera ani nevzpomněla. Musela podojit krávu, nasypat slípkám, obstarat králíky a spousta dalších věcí. A tak čas plynul. Linda již sama k lesu nechodila a nějak se na vlkodlaka v tom všem zapomnělo. Až jednoho dne. Potkala kamaráda a ten navrhnul, že by se mohli jít projít. Nenamýtala a tak šli. Povídali si a šli stále za nosem. Kolem byli slyšet cvrčci, voněly květiny na louce a sluníčko příjemně hřálo. Po čase došli k lesu. Linda se zarazila a povídá Jendovi, tak se ten hoch jmenoval, že by tu neměli být. A začala mu vyprávět, co se jí před časem stalo a co jí otec pověděl. Jenda jí přesvědčil, že je to jen povídačka a že měla nějaké vidiny. A tak šli do lesa. Procházeli mýtinu a slunce už bylo nízko. Všude voněl les a ptáci křičeli. Najednou Linda slyšela, jak se za nimi něco plýží. Otočila se, ale nic neviděla. Ani Jenda nic neviděl.
„Už bychom měli jít domů“, navrhla Linda. „Asi jo“, přisvědčil Jenda a tak se obrátili a šli zpět. Jenda najednou řekl Lindě, že si musí odskočit. A zašel do houští. Najednou se ozvalo silné zavrčení a Jenda vykřikl. Houští se rozkymácelo a ozývalo se vrčení spolu s křikem Jendy. To ustalo a z houští se vynořila veliká vlčí postava. Veliké drápy an předních tlapách byly zbarveny krví a z tlamy koukaly tesáky, na kterých viselo kus Jendovi košile. Linda byla ohromená hrůzou. Nemohla se ani pohnout. Vlkodla se blížil k Lindě a ta se otočila a začala utíkat z lesa ven. Jenže vlkodlak byl rychlejší a bez námahy jí dohnal. Tlapou Lindu srazil k zemi a ta padla na zem. Rukama si přikryla hlavu a loučila se se životem. Viděla před sebou vše znovu, jak chodila s rodiči na jahody, jak jí učili všechny práce a jak se setkala s Jendou. Nakonec vše skončilo u toho, jak šli spolu do lesa. Už cítila horký dech vlkodlaka na zádech. Šaty se jí shrnuly a tak se jí odhalil celý zadek a kus zad. Na záda jí něco káplo, byly to sliny vlkodlaka. Strašně se bála a cítila, jak jí vlkodlak čichá mezi nohy. Jeho horký dech cítila na své prcině. Nikdy si jí neuvědomovala. Používala jí jen na čurání. Vlkodlak jí přestal očichávat a obešel jí. Stoupl si před Lindu a ona viděla jak mu mezi zadními nohami vysí velký pytlík a v něm dvě velké koule. Ten přecházel na břicho netvora v chlupatý válec. Na jeho konci se objevila červená špička. Linda nevěděla co to je. V tom jí vlkodlak popadl předníma tlapama a otočil jí tak, že klečela na čtyřech. Zvedl jí zadek do výše a přitlačil si jí ke svému břichu. Pak začal pohybovat zadkem a Linda citila, jak jí něčím napichuje do stehen a do zadnice. Nakonec jí nabodl prcinu a to bylo přesně to, co vlkodlak chtěl. Prudce přirazil a zarazil svůj rudý penis do Lindiny prciny. Tak zakřičela bolestí, ale to vlkodlaka neodradilo. Naopak začal prudce přirážet. Linda cítila, jak jí z prciny vytéká teplá krev. To jak jí praskla pannenská blána. A vlkodlakův penis mohutněl a Linda myslela, že jí roztrhne. Cítila pálení a silnou bolest v prcině. Cítila, jak do ní stříká nějakou tekutinu. To bylo vlkodlačí semeno. Kraj její prciny byl roztahován velkou boulí, která narostla do velikosti pěsti dospělého muže. Cítila i velký tlak v podbřišku, to jak jí plnil svým spermatem. Vlkodlak jí pustil a její tělo padnout na zem. Ale to nešlo, protože visela za svou prcinu, jak byla spojená s vlkodlačím penisem. Neustále do ní pumpoval svoje semeno. Linda byla úplně plná. Pak najednou její prcina nevydržela váhu jejího těla a ucítila prudkou bolest. Rozpojila se s penisem stvůry a ležela na zemi. Z její prciny vytékalo semeno spolu s krví. Cítila se hrozně, byla špinavá a všechno jí bolelo. Vlkodlak si sedl na zem do trávy a jazykem si začal lízat svůj penis. Teď teprve viděla Linda jeho nástroj jejího utrpení. Byl silný a dlouhý a u kořene rozšířený do veliké koule. Celý povrch byl protkám žilkami. Při pohledu na jeho pyj se jí dělalo špatně od žaludku. Ještě mu z něho odkapávalo semeno a on si ho lízal. Čistil si ho od sperma a krve. Po chvíli se začal jeho penis zmenšovat a zmizel ve svém pouzdře. Na to zmizel vlkodlak v lese. Zůstala ležet na zemi a nad hlavou jí zběsile křičeli ptáci. Varovali všechny obyvatele lesa a nebezpečí a tom, co se tu odehrálo. Lindal pomlu vstala, ale moc jí to nešlo. Sedla si na zadek a rozhlížela se kolem sebe, jestli někde neuvidí svého milovaného Jendu. Ale neviděla! Jen blízké křoví bylo potřísněno krví. Ne, to snad ne! Se slzami v očích hleděla směrem, kde tušila zbytky Jendova těla. Linda se vydala domů. Šla pomalým krokem. Po stehnech jí stékaly čůrky krve a sperma. Byla poskrábaná po celém těle od vlčích drápů. Celé tělo jí pálilo. Ani nevěděla jak dlouho šla. Ačkoliv byla tma, tak bylo docela dobře vidět. Měsíc byl v úplňku. Po chvíli viděla před sebou siluetu budov, které patřily k její vesnici. Ocitla se před stavením, kde bydlela. To už za ní šlo asi pět lidí a dívali se na nebohou Lindu. Nechápali, co se jí mohlo přihodit. Linda vzala za dveře a otevřela.
„Pro bohy! Co se ti stalo“, s děsem ve tváři vykřikla matka. Hned vzala Lindu za ruku a vedla ji ke stolu, kde jí posadila na dřevěnou židly. Teď se Linda rozplakala. Nebyla schopná jediného slova.
„Co se ti stalo, kdo ti to udělal“, naléhala matka. Linda jí vyprávěla, jak šli s Jendou na procházku a jak došli až do lesa a jak …...
„Musíme to říci staršinovy, postarej se o Lindu“, rozhodl otec a odešel z domu.
Matka Lindu namočila do velkého škopku, kam nanosila vodu a celou jí omyla. Linda jen sykala bolestí. Hluboké šrámy na jejím těle pálily.
„Už nikdy do lesa nesmíš!!!. Štěstí, že jsi nedopadla jako Jenda“.