Další sobotu ráno jsem už seděl v autobuse a směřoval k městečku, odkud Jarda procházel. Z fotek jsem věděl, jak Eva vypadá a od Ani jsem se o ní dozvěděl všechno, na co si vzpomněla.
V kapse jsem si nesl dopis tohoto znění:
"Milý obdivovateli starších baculek.
Zaujal mě Váš inzerát v Annonci, mám jednu přítelkyni, ještě velmi přitažlivou pětačtyřicetiletou rozvedenou ženu, která by se Vám jistě líbila. Je rusovlasá, nosí oblečení velikosti 56, je dlouhou dobu sama a zasloužila by si mladého milence, který by jí zpestřil život."
Následovala adresa jejího krámku a upozornění, že nebude lehké jí získat a že mám postupovat pomalu.
Na adresu Evina působiště jsem poslal krátký dopis s tím, že jsem o několik let mladší než ona, slabě připlešatělý, zkrátka jsem se vypodobnil úplně jinak, neskrýval jsem ale zájem o sex a napsal jsem, že se objevím v sobotu.
Po příjezdu na náměstíčko jsem obešel několik obchodů, až jsem narazil na Evino smíšené zboží. Počkal jsem, až tam někdo půjde a pak jsem vešel taky. Byl jsem třetí na řadě, což mi umožnilo si mojí snad budoucí milenku trochu prohlídnout.
Z její siluety jsem hned správně odhadl, že má pod tenkými tmavými šaty nějaké pevné stahující body nebo něco takového, ale nemohlo to zdaleka zakrýt její báječné proporce, ale silně je to zhlazovalo. Výrazné modré oči zářily z její zarudlé hezké tváře. Dělala dojem urostlé selky plné života a přes svůj nezanedbatelný objem pružné a pohyblivé, stejné, jako byla Anička. Na hlavě měla pěkný drdol z vyčesaných ohnivě zrzavých, i když už taky slabě prokvetlých a nedokonale přibarvovaných vlasů. Celkový dojem příjemné maminy kazily nepříliš silné brýle, které dělaly dojem, že je dost nepříjemná a nepřístupná.
"Co to bude?", řekla příjemným, ale dost unaveným hlasem.
"Jednu velkou kolu, pět rohlíků a dvě krabičky kondomů."
Na chvíli jí to vyvedlo z rovnováhy.
"Kondomy... Už dlouho jsem je neobjednávala, ale snad vzadu něco najdu."
Nepochyboval jsem o tom, že se jen vzdálila, aby si ujasnila, že to není ten, koho čeká. Tvářil jsem se lhostejně a po zaplacení odešel.
Obešel jsem celý blok a zjistil, že by nebylo případně lehké přelézt zeď vzadu a dostat se na dvorek za domem. Dost mě to dobrodružství těšilo, vůbec jsem si nepřipouštěl, že by z toho byly nějaké problémy, i když dobytím této zrzky jsem si rozhodně jistý nebyl.
"Můžete za mnou zamknout," říkám, když jsem jí k večeru ke konci pracovní doby vklouznul do krámku, právě když chtěla zavírat.
"Tak jste to vy, to jsem si mohla myslet. Těšilo mě, ale nemám zájem."
"Ale já jo a možná že i vy časem změníte názor."
"Nepřibližujte se nebo budu křičet."
"To mi ani nedáte šanci?" a poklekl jsem před ní, vzal její ruku a políbil.
Trošku zaváhala.
"Vstaň a nehraj tady komedii, stejně si chceš jen zašukat jako všichni."
"A je na tom něco špatnýho, když chci ošukávat takovou krásnou maminu, jako jseš ty?"
"To je mi divný. Kdyby mi bylo o dvacet míň a vážila bych polovinu, tak bych se nedivila..."
"Jseš nádherná kobyla a je škoda, že tvoje krásný tělo leží ladem."
"Pěkně děkuju, kobyla... No, zadek jako kobyla mám..."
"No, tak ještě uvidíme, jdi zatím dovnitř a nedělej mi tu ostudu."
Trochu mě překvapilo, jak najednou změnila tón. Že bych jí už skoro přesvědčil?, napadlo mě.
"Tak se předveď", vybídla mě v kuchyni za krámkem. "Odlož si."
"Úplně?"
"To se chceš milovat oblečenej?"
Za chvíli jsem stál před ní s napruženým ocasem.
Silně mě za něj chytla.
"Psals mi, že máš rád dámský prádlo. Nechceš si nějaký vypůjčit?" a podávala mi svůj korzet, který jí tak silně stahoval a který si právě sundala. Měla pod ním ještě naditou pevnou podprsenku. Vzrušením jsem sotva dejchal a měl jsem sto chutí se na ní vrhnout.
"Počkej, ještě ti něco ukážu, pojď se mnou."
Vyšli jsme na dvorek, pak otevřela nějaká vrátka a než jsem se nadál, byl jsem na ulici...
"Tak, a teď si ho můžeš vyhonit do korzetu, stejně už je vošoupanej. Dobrou noc," zašeptala a odcházela.
To byl teda šok.
Stál jsem skoro nahý na ulici, vlastně spíš v postranní uličce, byla tma, nikde nikdo - naštěstí. V duchu jsem zuřil a nadával mojí svůdkyni a svojí blbosti. To ti nedaruju, ty zrzavá dojnice, vztekal jsem se.
Ale co teď? Bylo mi dost chladno, ale po rychlém schlípnutí jsem ho měl zase napruženýho (ještě aby tak někdo šel kolem) a jen se zvýšilo moje odhodlání tu starou puritánku dostat.
Ale zeď byla dost vysoká, nevím, jak to vypadá na opačné straně... Opatrně jsem šel ke zdi vedlejšího domu. Ta by byla k přelezení, ale hned se za ní ozval pes, no fuj. Tak z opačné strany. Aź po třech domech jsem objevil vhodnější místo. Nikdo nikde, holt malé městečko a všichni sedí u televize. Přetáhl jsem se přes zeď a přikrčil se na střeše přístřešku. Hned za ním byl další a za několik minut jsem se mírně odřený, pořád v korzetu a po čtyřech dostal až na dvorek Evy.
Nepochyboval jsem o tom, že ještě nespí. Co teď? Dveře zezadu domu byly samozřejmě zamčené, jak se dalo očekávat. Okýnko od sklepa! Bylo otevřené a dost široké. Ale sklep bude určitě zamčený.
Najednou ale zaharašil klíč v zámku a ozvalo se:
"Pojď dál, ty můj samečku."

Tuto povídku poskytl server Baculi.net