Nenechal se dvakrát pobízet. Také on se pečlivě vyhýbal kulatým poklopům v podlaze. Moc dobře věděl, proč. Byl tu už několik týdnů. V prvních dnech jeden poklop ze zvědavosti nadzvedl a to, co tam spatřil, nemohlo být děsivější a nebezpečnější. Když ho zajali, dostal zbraň s plným zásobníkem. Do té věci pod podlahou bezhlavě několik ran vypálil, pak vystřelil po Anně, a teď byla zbraň jen pouhou neškodnou hračkou. Stále se nevzdával naděje na útěk, i přes své dlouhým půstem umocněné vzrušení přemýšlel, jak se co nejnenápadněji dostat k Anniným věcem a jednu pistoli ukrást. Třeba, když se mu podaří ji dostatečně unavit, povolí ostražitost jejích smyslů....
Celou dobu z něj Anna nespustila oči. Líbil se jí. Moc. Jeho chůze, jeho podoba, jeho prozatímní zdrženlivost, nejistota, strach. Vzdálenost mezi ním a jí, který se jakoby schválně pomalu zkracovala jeho jednotlivými kroky, jí připadala téměř nekonečná.
A pak, pak byl konečně u ní a konečně se jí dotkl. Popadl ji za ohon a zvrátil hlavu dozadu. Překvapeně zamrkala, protože takovou vášeň nečekala. Než stačila cokoliv udělat, políbil ji. S takovou žádostivostí, až se jí zatočila hlava. Začala jeho polibky okamžitě opětovat, vložila do toho nejen celé své umění, ale i bouři citů, jaká v ní zuřila. V tom okamžiku cítila, jako by byli pro sebe stvořeni, dokonalá harmonie jejich nenasytných rtů a jazyků to potvrzovala.
Muž si sedl k ní na svoje lůžko. Stále ji líbal, jeho ruce však lákala její odhalená prsa. Pokožka na nich byla tak jemná a měkká, že zatoužil položit si na ně hlavu, usnout a utéct ode všech starostí.
Anna položila ruce na ty jeho a přitlačila. Pak už se práce ujal sám. Přestal ji líbat, s pohledem upřeným do jejích očí jí mírně zatlačil do ramen, aby se uvolnila a položila se. Udělala to, i když ji tvrdá palanda tlačila do páteře. Ale i pár modřin stálo za tenhle zážitek. Zavřela oči a vychutnávala si jeho doteky.
Pomohla mu z těsných trenýrek a on ji tlačil a hřál svým kopím do ruky. Když na něj dýchla, cítila, jak v něm tepe. Pokud čekla, že ho teď vezme do úst, spletl se. Dnešní návštěva byla přece v její režii. Zkušeným chvatem položila na záda jeho a přitlačila ho na palandu. Sedla si obkročmo na jeho stehna, téměř až na kyčle. Rukama mu začala přejíždět po svalech, po prsou, po břiše. Opisovala malé kroužky kolem jeho bradavek, až usykával rozkoší. Přitom se posunovala stále víc nahoru, až se látkou svých kalhotek dotýkala jeho šourku.
Začala se o něj třít svým klínem. Naznačovala pohyby skutečné soulože tak dokonale, že to muže ležícího pod ní přivádělo k šílenství. Uchopila jeho penis do ruky, druhou si odhrnula své kalhotky na stranu a jeho mužstvím si začala dráždit své nejcitlivější místo na těle.
Muž sténal. Stačil maličký kousek, jediný pohyb, a byl by v ní. Vydráždila ho na maximum, teď by konečně dostala to, co určitě chce celou dobu! Jenže ona ho ovládala, zatím se nezmohl na žádný odpor. Když si to uvědomil, pokusil se nadzvednout a kalhotky z ní třeba servat, ale ona se jenom usmála a řekla: ,,Chtěl bys? Tak se dívej!“
Tak jak byla, každou nohou na jedné straně jeho těla, se postavila. Ňadra se jí lehce zhoupla, když se předklonila a pomalu si začala stahovat kalhotky. Kvůli rozkročeným nohám to nešlo příliš dolů, proto se opřela o zeď a jednu nohu po druhé vyvlékla. Potom se postavila do původní polohy a opět si sedla.
Muž ucítil horkost a vlhkost vycházející z jejího lůna. Ještě chvilku ji nechal, aby si jen tak hrála a přitom ho laskala, ale pak se nečekaně posadil, až se jeho penis špičkou octnul mezi jejími závojíčky. Bleskově ji chytil za zadek a přirazil. Anna vyjekla.
Najednou jí myslí projela myšlenka, která ji prudce navrátila do reality. Tohle přece nemůže! Nemůže mu podlehnout, i když po něm touží. Prudce ho od sebe odstrčila a vykřikla: ,,To nejde!“ Myslela, že jí tohle odmítnutí snad utrhne srdce, ale nemohla si dovolit nic riskovat. Muž se znovu pokusil ji obejmout, ale ona popadla svoje rudé krajkové kalhotky a bílé tílko a odstoupila z jeho dosahu.
Nechala ho zmateně sedět na palandě, přešla místnost, pečlivě se oblékla a vyšla dveřmi. Stejně ráznými kroky jako předtím prošla chodbou až k hlavnímu východu. Zde stála po zuby ozbrojená kontrola. Anna se před tím velkým mužem zastavila, zasalutovala a řekla: ,,Číslo šest potrestáno, pane.“ Do očí se mu přitom nepodívala a lekla se, že se jí trošku třese hlas, ale strážce nic nenamítal, nahlédl do svého seznamu, pokýval hlavou a cosi si odškrtl.
Anna si oddechla. Naštěstí nepoznal, že se žádné potrestání nekonalo. ,,Můžete jít,“ dovolil jí. ,,Večerka je za půl hodiny.“ Poděkovala a vyšla na denní světlo.
Strážce se mračil. Pak vytáhl vysílačku a poté, co nahlásil svůj kód, promluvil: ,,Máme tu menší problém, pane. Myslím, že dnes po večerce navštívíme cely hlídek....“