Nezkušené děvče se přihlásilo, tak že si sama podala inzerát, v kterém upřímně vylíčila svá přání a zároveň i strach. Snad ta naivita a milá upřímnost inzerátu upoutala jeho zájem, i když si nemohl stěžovat na nedostatek otrokyň. Jeho odpověď byla tak nic neříkající, ale tak strohá, že ji nezbylo než poslechnout. (Nakonec se přece chtěla naučit poslouchat!) Také ji lákala ta neurčitost

Nezkušené děvče se přihlásilo, tak že si sama podala inzerát, v kterém upřímně vylíčila svá přání a zároveň i strach. Snad ta naivita a milá upřímnost inzerátu upoutala jeho zájem, i když si nemohl stěžovat na nedostatek otrokyň. Jeho odpověď byla tak nic neříkající, ale tak strohá, že ji nezbylo než poslechnout. (Nakonec se přece chtěla naučit poslouchat!) Také ji lákala ta neurčitost a suverenita, s kterou počítal, že uposlechne.
Měla celý víkend, aby si to rozmyslela, jestli v pondělí opravdu nepůjde do práce, ale v 7,oo hodin bude čekat na konečné tramvaje. Její zvědavost zvítězila nad opatrností. Rozhodla se tam být.
Již od 6,30 hodin přešlapovala na konečné a pozorovala těch pár lidí, kteří tam v tu dobu byli, ale přijel až přesně v 7 a zastavil přímo před ní. Otevřel ji dveře a pro jistotu se zeptal, zda čeká na vychovatele. Byla překvapená, ale i tak si zvládla muže prohlédnout velmi důkladně a první dojem na ni udělal dobrý. Trochu se červenala, když přitakala na souhlas. Vyzval ji, aby nastoupila a hned se rozjeli zpět do města. Cestou toho moc nenamluvil. Jen se zeptal, jestli je pevně rozhodnutá zkusit se stát otrokyní. Znovu souhlasila, i když vůbec netušila, co ji čeká. Poučil ji, že od nynějška není cesty zpět a musí ho poslouchat bez odmlouvání, nebo ji stihne bolestivý trest. Už za okamžik se mohla přesvědčit, že ji nečeká žádná legrace.
Zastavili totiž před nemocnicí. Viděl, že je celá nesvá, když ji vede na gynekologické oddělení. Nic ji nevysvětloval, ale nedal ji možnost utéct. Šli rovnou do pracovny přednosty, který jejího vychovatele vřele přivítal a nabídl mu sklenku alkoholu. Jí si zatím nevšímali a to ji trochu uklidnilo, ale brzy prohlédla svůj omyl. Oba muži si připíjeli sklenkou whisky, když se primář na ni ohlédl a podivil se, že není ještě svlečená. S hrůzou si uvědomila, že vedle dveří za jejími zády je obrovské gynekologické křeslo. Marně hledala nějaký paravan a tak ji nezbylo než si sundat přiléhavé kalhoty od kostýmku, který ji sice velice slušel a zdůrazňoval její štíhlou postavičku s pěkně tvarovaným zadečkem a poměrně velkými ňadry, ale nyní ji nebyl nic platný. Bylo vidět, že váhá a už, už chce protestovat, ale jeho přísný pohled ji vzal zbytek vzdoru. Celá rudá si stáhla i kalhotky, které nebyly zrovna nejvíc sexy, ale spíše pohodlné. Chtěla to mít rychle za sebou a tak se chtěla položit. Primář ji však šokoval, když smrtelné vážným hlasem lakonicky pronesl: „Všechno!“ Už teď se cítila strašně trapně a ponížená, ale nyní se už neudržela a troufla si nahlas odporovat. Bylo na ní vidět, že se sama ulekla své odvahy a s obavami čekala, co se bude dít. Oba muži se na sebe jen pousmáli a její vychovatel ji připomněl dohodu.

„Dostaneš první trest za neposlušnost. Poctivé 3 nálevy.“ Vůbec si nevšímal jejího zoufalství v očích po jeho slovech a jen se s úsměvem otočil na svého přítele a poprosil ho, aby to zařídil. Viděla, že jí nic jiného, než se svléknout úplně celá, nepomůže. Vyhrkly ji slzy do očí, ale nikoho tím nedojala. Jen ji pozorovali, jak si neochotně svléká kabátek, halenku a celá zoufalá i podprsenku. Chtěla hledat útočiště na vyšetřovacím křesle, ale zase ji primář zadržel a vyzval, aby šla za ním k pracovnímu stolu pod oknem a postavila se k oknu.. Sám opustil přítele a šel s ní sepsat ambulantní kartu. Musela odpovídat na všechny možné otázky i hodně intimní a primář vše zapisoval do počítače. Díky anamnéze rodinné i osobní se její vychovatel dozvěděl velmi mnoho z jejího života i o jednom potratu v 17 letech. Pomalu si zvykla na svoji nahotu, protože přece jen byla u lékaře, ale přirozeně měla strach z gynekologické prohlídky. Překvapilo ji, že primář vzal telefon a pozval si k sobě sestru a nějakého Milana. Snad za minutu už klepali na dveře. Její vychovatel je pustil dovnitř. Znovu zrudla jako pivoňka, protože vešel na krátko vystříhaný uhrovitý mladíček a pěkně urostlá sestra asi stejně stará, jako ona. Primář si nevšímal jejího studu a poručil Milanovi, který byl na oddělení místo vojny, aby dal pacientce 3 očistná klysmata a sestra ji pak vezme krev na vyšetření, vycévkuje ji a odebere vzorky na bakterku. Zatím se má posadit ke stolku a sám ji šel také nalít skleničku whisky a doplnil již upité. Milan chtěl vzít pacientku do koupelny, kde se obvykle klysma podávalo, ale bylo mu ukázáno na gynekologické křeslo a irigátor pod umyvadlem. Jeho pacientka nevěděla, co je pro ni horší, jestli být nahá před tím sotva odrostlým puberťákem nebo strašná představa třech klystýrů. Byla tak zoufalá, že si troufla zaprotestovat, že klystýry nechce. Vychovatel jen povytáhl obočí a nevěřícně se podíval na primáře. Bylo jasné, že to znamená další trest navíc. Primář zvesela nabídl: „Když už bude vyprázdněná, tak uděláme i rektoskopii“ Naštěstí nevěděla, co ji čeká, ale stejně raději už neprotestovala a nechala se i přivázat za nohy ke křeslu. Nohy měla doširoka rozevřené až ji bolelo v kyčlích, ale to nikoho nezajímalo. Odevzdaně očekávala další chvíle. Málem omdlela, když uviděla, že Milan vedle na stojan zavěsil snad třílitrovou nádobu s vodou, z které vede gumová hadice zakončená uzávěrem a další o něco tlustší rourkou. Než se nadála už měla tento konec v konečníku a cítila jak ji střeva naplňuje studená tekutina. Zatím to bylo nepříjemné, ale nebolelo to. To začalo až po chvíli a neustále se tlak i bolest zvětšovala. Ještě se přidal strach, že to začne z ní stříkat ven podél hadičky v konečníku. Snažila se vší silou svírat svěrače. Vysílala prosebné pohledy na Milana, protože nahlas poprosit si už netroufala, aby už přestal. Toho se dočkala až teprve, když už nebyla vidět voda v nádobě. Doufala, že po vyndání trubičky se bude moci jít vyprázdnit na záchod. Bohužel musela ještě pro ni nekonečně dlouho ležet a trpět křeče v břiše. Teprve pak ji bylo milostivě dovoleno prchnout na záchod a ulevit si. Její štěstí bylo, že měla záchod po ruce, protože dál by už nedoběhla. Doprovázena hroznými zvuky z ní stříkala voda, stolice i vzduch. Bylo ji jasné, že vše slyší všichni v primářově pracovně, ale v tuto chvíli jí to už bylo jedno. Použila i bidet a důkladně se omyla a neochotně se vrátila do křesla, aby se její trápení mohlo ještě dvakrát zopakovat. Po posledním nálevu, který už ji skoro nevadil, z ní už tekla jen čistá voda. Znovu se omyla a vrátila se zpět. Trochu si oddychla, když viděla, že Milan už odešel.

Nyní měla hlavní slovo sestra. Nejprve jí vzala do několika zkumavek krev ze žíly na ruce. Než jí došlo, co se děje, už měla v močové trubici skleněnou cévku a crčela z ní do zkumavky moč. Zbytek moči pak bubnoval do nerezové mísy pod vyšetřovacím stolem.
Takhle nachystanou se jí začal věnovat primář. Nejprve si oblékl rukavice a prohmatal ji oba prsy. Z celého vyšetření bylo toto nejhezčí. Pak se věnoval jejímu rozkroku. Nejprve ji vyšetřil jen prsty, ale nezapomněl prozkoumat její konečník se stejnou důkladností jako vagínu. Bylo ji to trapné, protože se bála, že pozná, že se ji to líbí. Nepříjemnější bylo, když si vzal poševní zrcadla a narval je do ní. Očistil ji čípek a odebral stěry. Málem ji už poslal se obléci, když si vzpomněl na rektoskopii, kterou ji slíbil. Musela znovu do křesla, ale nyní ho sestra¨vyrovnala do roviny a ona si musela na něho kleknout a lokty se opřít o podložku. Klečela tak s vystrčeným zadečkem proti operačnímu reflektoru a cítila, jak ji hřeje na půlkách. Než si měla čas uvědomit trapnost své pozice už cítila, jak ji prstem promazává ústí konečníku. Pak najednou cítila znovu hadičku v sobě, ale tentokrát do ní syčel jen vzduch. Bohužel po chvilce tlačil stejně jako prve nálev. Cítila jak se jí nadýmá bříško a střeva div neprasknou. Když už myslela, že se roztrhne, tak do ní zasunul něco strašně tlustého až vykřikla bolestí. Vysloužila si otcovské plesknutí přes půlku a rektoskop do ní zajel ještě hlouběji. Měla dojem, že je navlečená na kandelábr. Nejhorší bylo pak vlastní vyšetření, kdy s instrumentem v jejím konečníku různě posunoval. Trpěla tiše. Neměla sílu brečet. Konečně byl primář spokojený a nástroj vyndal. Cítila obrovskou úlevu, ale vzápětí se vyděsila, protože z ní začal unikat nekontrolovatelně vzduch. (Nyní spíš plyn!) Stydlivě utekla na záchod, ale tam to ještě více rezonovalo. Našla částečně řešení v bidetu, do kterého se posadila. Konečně se vrátila, ale byla tak pokořená, že se netroufala sama začít oblékat. Nerozhodně stála nahá před svým oblečením a čekala na povolení. Vychovatel se na ni dnes snad poprvé mile usmál a pochválil ji slovy: „Děvka se začíná učit rychle, zaslouží si odměnu.“ Bleskově se oblékla. Pánové už měli dávno dopito a primář držel v ruce tiskopis s neschopenkou vyplněnou na její jméno a 14 dnů. Nevěřila svým očím, ale mlčela. Rozloučili se jako staří přátelé s primářem.
Nasedli do auta a odvezl ji do práce, kde nechala hlášení o své nemoci. Vzhledem k razítku z onkologické gynekologie se jí nikdo na nic neptal a tak nemusela lhát. Netrpělivě na ni čekal v autě za rohem. S úlevou, že to šlo tak lehce, zabouchla za sebou dveře auta a její obličej byl velký otazník. Neměl v úmyslu ji říkat nic víc, než co ji čeká v nejbližší chvíli.

Jedeme k tobě a vezmeš si věci na 2 týdny a zařídíš si to doma. Jenom polkla, ale to už jeli k ní. Myslela, že zůstane v autě, ale nyní šel s ní domů. V bytě nikdo nebyl. Prvně ji usměrnil, když si vzala obrovský kufr a chtěla do něho brát oblečení. Uviděl sportovní tašku a beze slova na ni ukázal. Nechal ji vzít kartáček na zuby, pastu a nějakou kosmetiku. S prádla ji nedovolil ani jednu podprsenku a kalhotky jen tanga. Pak se musela svléknout z jejího zamilovaného kostýmku. Její prádélko také neobstálo a musela ho svléci. Nesměla si vzít kalhotky, ale nahá mu dělala módní přehlídku svých šatů. Její šatník se vyznačoval decentní elegancí a to se mu nezamlouvalo. Nakonec si směla vzít na sebe minišaty, které už snad 5 let neměla na sobě, protože se v nich styděla vyjít na ulici, jak byly odvážné. Nejen křiklavou karmínovou barvou, ale zcela odkrytými zády až těsně nad rýhu a vpředu jen nabrané pruhy látky částečně kryjící prsa a uvázané kolem krku. Délkou mohly soutěžit s plavkami v celku a jistě by vyhrály. Spokojeně mlaskl, když si je oblékla a rafinovaně ukryla vybíhající prsa pod úzké pruhy látky. Musela se několikrát zatočit, aby mohl posoudit, jak se při pohybu pěkně sukénka zvedá a odhaluje její černý klín. Bylo jí trapně a chtěla si vzít červená tanga. Měla je už i na druhé noze, když ji zarazil přísný hlas: „Mrcho, kdo ti to dovolil? Dolů s nimi a okamžitě přines vařečku!“ Krev se v ní zastavila. Už podruhé ji oslovil velmi nelichotivě, ale to by mu odpustila, ale snad nebude muset jít mezi lidi bez kalhotek a k čemu potřebuje vařečku. Poslušně je stáhla a jen v minišatičkách se vydala do kuchyně pro požadovanou vařečku. Pořád nevěděla proč a tak také nevěděla, jak velkou má donést. Pro jistotu vzala malou i největší. Důvěřivě se vrátila do ložnice a pyšně mu ukazovala, co přinesla, aby si mohl vybrat. Samozřejmě sáhl po té na prádlo. Viděl na ní, že pořád nechápe, co se bude dít.
Musel se zasmát její naivitě. „Za ty kalhotky dostaneš 5 ran vařečkou na holou, svlékni si šaty a polož se na postel. Pod bříško si smotej polštář, aby byl zadeček pěkně vyšpulený.“ Nohy ji zdřevěněly a nebyla schopna pohybu. Jeho zlověstný pohled ji dal sílu uposlechnout do písmene. Nyní už leží nahá s vypodloženým zadkem na lůžku a bojí se dalších minut.

Pokračování příště.