Bolest je ještě horší než si uměla představit. Každá další rána je ještě horší. Bolestí nekřičí, ale řve! Lomcuje jí vztek, ponížení i strašná bolest na zadečku. Je ráda, že má výprask za sebou. Jenže omyl. „Couro, ty nevíš, že když se tvůj pán namáhá s tvým výpraskem, tak je tvá povinnost si rány nahlas počítat a za každou poníženě poděkovat?“ Dívá se, jako by mu nerozuměla nebo neslyšela

Bolest je ještě horší než si uměla představit. Každá další rána je ještě horší. Bolestí nekřičí, ale řve! Lomcuje jí vztek, ponížení i strašná bolest na zadečku. Je ráda, že má výprask za sebou. Jenže omyl. „Couro, ty nevíš, že když se tvůj pán namáhá s tvým výpraskem, tak je tvá povinnost si rány nahlas počítat a za každou poníženě poděkovat?“ Dívá se, jako by mu nerozuměla nebo neslyšela, co právě říkal. Naneštěstí pro ni ještě leží na posteli. Vařečka si našla ještě trochu bílé místečko na jejím rudém zadečku. Reflexně si rukama chrání půlky, aby ji už nemohl bít. Nechce věřit raději svým uším, že slyšela ledové plus 5. Usedavě pláče, ale není ji pomoci. Za strašného naříkání absolvuje celkem ještě 12 ran. (2 navíc, protože pro nářek jí nebylo rozumět poděkování.) Celá propocená a uplakaná se po dovolení smí jít umýt do koupelny. V zrcadle tak může uvidět svůj červený zadeček, připomínající zadek opic (oteklý a červený). Užívá si blaha pod vlažnou sprchou. Rychle zapomíná na příkoří a kdesi hluboko mezi nohama začíná ožívat její rarášek. Utřela se a vrátila do ložnice. Jemně ji pokyne, aby se opět položila. Je zmatená, protože se usmívá vlídně a není si vědomá, že by zasloužila potrestat. Se strachem si zase lehá s vyšpulenými půlkami. Bojí se nejhoršího, protože nenáviděný nástroj leží vedle ní. S ulehčením vidí, že jeho ruka nesahá po vařečce, ale s kapsy vyndává tubu s mastí. Nyní ji láskyplně potírá rozpálené půlky mastičkou. Má fantastický chladivý a protibolestivý účinek. Najednou má pocit, že ji zadek nikdy nebolel, ale naopak má problém ovládnout vzrůstající vzrušení a příval mokra mezi nohama. Stydí se za své vzrušení. Dělá, že si toho nevšiml. Konečně je spokojený se svou léčbou a dovolí ji vstát. Zrudne, když vidí tem obrovský mokrý flek na polštáři pod jejím klínem. Zahanbeně odběhne do koupelny se umýt. Kupodivu ji nestihne trest. Musí něco dělat. Nerada, ale dobrovolně se obleče do svých necudných šatů, poklidí po sobě a je připravena k odjezdu. Ještě než opustili její byt vzal ji peněženku a občanský průkaz. Peníze ji vrátil, aby je nechala doma. Bylo ji jasné, že od tohoto okamžiku je na něm plně závislá na dalších 14 dnů. Byla zvědavá, kam ji zaveze, ale pořád se motali po městě. Zaparkovali před sexshopem. Trochu zrudla, ale kráčela vedle něho bez protestů dovnitř. K její smůle je hned oslovil sympatický mladík snad o pár let starší než ona. Podle srdečného uvítání se už znali s jejím vychovatelem. Byla překvapená, když je hned odvedl někam do skladu. Všimla si obrovského zrcadla a hned si s hrůzou uvědomila, jak hanbaté má na sobě šaty. Prodavač jim přistavil křesílka a nechal je posadit. Pak začal snášet to nejodvážnější oblečení, jaké si snad ani neuměla představit. Nikdo však nechtěl slyšet její názory. Naopak její vychovatel vybral asi 4 nejodvážnější a mlčky jí je položil do klína. Polekala se, že se bude muset převlékat před cizíma očima, ale prodavač ji odvedl do převlékací kabinky. Byla ráda, že mohla těmi kousky textilu a více jen děr zápasit sama beze svědků. Výběr dopadl tak, že ze všech průsvitných si nechali zabalit ty nejprůsvitnější body i minišaty. Když měla na sobě v kabince tyto modré minišaty úplně průhledné, bylo ji jasné, že ty bude muset nosit. Vedle těchto její šaty, v kterých přišla, byly jak úbor jeptišky. Nespletla se a sklidila pochvalu i od prodavače. Nebylo se čemu divit, byla v podstatě nahá, zahalená jen modrým nadýchaným obláčkem mlhy. Dokonce neskryla ani svádivou pihu na pravém prsu nad bradavkou. Už si nemusí zkoušet další oblečení. Nenechá ji jít se převléct. Musí zůstat v modrém nic. Úlisný prodavač mu něco šeptá. Podvědomě správně vytuší, že to pro ni neznamená nic dobrého. To už obchodník vybaluje na stůl své nejnovější hračky. Několik obrovských vibrátorů nechává vychovatel bez povšimnutí, ale když mu spiklenecky rozbalí další krabici zpozorní. Předvádí novinku – vibrátor s televizní kamerou. Vychovatel si ji nechává přibalit, ale jeho pohled zaujme další krabička. Obsahuje sadu různě velkých vibračních patron na dálkové ovládání. Nechce prodavači uvěřit a tak je jasné, že pokusný králík tomu neujde. Prodavač dává do přístrojů baterie a s úplnou samozřejmostí zasune jednu patronu do pochvy a druhou do konečníku. Akci provede tak rychle, že se dívka nezmůže na protesty. To už si vychovatel zkouší hrát s ovladači na malé krabičce ve své ruce. Dívčinými otvory střídavě probíhá brnění nebo pulsy různé intenzity a k tomu odpovídajícím způsobem trpí nebo se raduje. Kupuje hned troje balení této poslední hračky včetně baterií. Vychovatel je nadšený a vůbec nepřipustí, že by to mohl chtít zabalit. Spiklenecky pronese: „Už je to na správném místě!“ Ještě si párkrát pohraje s potenciometry a dívka se div nezblázní. Konečně je spokojený a dívka se smí jít převléci do svých méně necudných šatů. Hned se cítí lépe, i když ji fouká mezi nohy a některý prs ji každou chvíli někudy vykoukne. Na cestu dostane tašku se svými novými věcmi. Musí říci, že to bylo lepší než u gynekologa.
Další zastávka je na okraji města v nenápadné vilce. Přeskočme zase vřelé uvítání a zvědavé pohledy na dívku. Jsou uvedeni do místnosti, která snad bývala prádelnou. Je prázdná, jen uprostřed místnosti stojí masivní masážní stůl. U zdi je plno skříněk jak v lékárně nebo u zubaře. Dívka netuší kde je a co ji čeká. Po dnešních zkušenostech snad ani neočekává nic jiného než zase strohé: „Svlékni se!“ Je docela ráda, že si odpustil sprosté oslovení. Snaživě se svlékne a stydlivě si kryje prsa a klín. Vychovatel se posadí na volnou židli u kratší strany stolu. Dívka se musí položit na záda. Teprve až ji obtloustlý nechutný majitel domu přivazuje všechny končetiny k nohám stolu, dostane hrozný strach a bradička se ji roztřese pláčem. Těžko říci, jestli to lze považovat za slova útěchy, ale slyší: „Neboj se, tady tě zkrášlí!“ Trochu se smíří s osudem, ale červ strachu ji navrtává. Nechutný chlap ji namydlí klín a pak ji důkladně vyholí. Zkontroluje její podpaždí, ale to má sama vyholené. Chce si oddychnout, ale ke své hrůze vidí, že se nemá k tomu, aby ji odvázal. Naopak s hrůzou pozoruje, jak si chystá jakési nástroje na příruční stolek na kolečkách. Zmocňuje se jí děs, ale je pozdě. Už ji mačká bradavku v jakýchsi kleštích a provrtává obrovskou jehlou. Ječí bolestí, ale bojí se cukat, aby jí neublížil ještě víc. Naštěstí to má za sebou a v bradavce má asi 5 cm kroužek. Brání se, aby ji do kleští chytil druhou bradavku, ale dostane pořádnou facku a znehybní. Toho využije ten strašný surovec a provleče jí druhou bradavkou kroužek. Zničená bolestí a vysílena marným odporem se dočká ještě menších kruhů na poštěváček a na každý malý pysk. Činku do jazyka ji bylo dát nejtěžší, ale když ji pohrozili, že ji nechají znásilnit majitelovou dogou, tak si byla jista, že by hrozbu splnili a jazyk jim dala k dispozici. Po vší hrůze to už ani tak moc nebolelo. Bylo to však velmi nepříjemné v puse. Přes svoji nahotu byla úplně mokrá, jak se potila hrůzou a bolestí. Její trapič ji zavedl do koupelny a k její hrůze ji sám celou umyl. Není nutné dodávat, které dírky vzal nejdůkladněji. Pomalu si zvykala, že utrpení nikdy nekončí a tak neprotestovala. Chtěla se obléci, ale nedostala svolení. Odvedli ji nahou do přízemí do místnosti, kde to bylo jako u holiče. Nebýt celá nahá, tak by si oddychla. Posadili ji do křesla a vynořila se zřejmě manželka tyrana. Byla stejně odporná jako on. S otázkou, jak si to bude přát, se otočila na vychovatele a ne na ni. Zakládala si na svých krásných hustých kaštanových dlouhých vlasech pod lopatky. Pokračování příště.