Probudilo mě bouchnutí dveří. Včera mě sebrala zásahovka, pamatuju si jen křik, výstřely a pak tma…
Teď jsem se probral. Ve stoje, ruce spoutané v zápěstí a vytažené nad hlavu, na sobě jen šortky ze včerejška. Všude tma a ticho, jen z chodby se ozývají kroky. Dámské kroky, cvakání podpatků se rozléhá prostorem a blíží se. Přemýšlím, kde vlastně jsem, na policejní stanici by mě takhle spoutat nemohli a pokud vím, žádná žena tam neslouží (a že bych vědět měl, naše buňka si vedla pečlivé záznamy o nepřátelích).
Z přemýšlení mě vytrhlo ticho. Žádné kroky neslyším, v hlavě zmatek, čekám jestli jdou pro mě nebo ne. Zvuk odsouvané závory na mých dveřích mi dává jistotu. Dveře se otevřou a ve světle z chodby vidím obrysy postavy. Ženské postavy. Vlnité vlasy na ramena, drobnější štíhlá figura, dlouhé nohy na jehlách…
Natáhne ruku a rozsvítí. Světlo mě oslní a než oči otevřu, udělá pár rychlých kroků a stojí u mě. Letmo se rozhlédnu (jsme v betonové kobce, patrně pod zemí), ale zrak upoutává ona. Krásná, vlasy jako tekutý oheň, hluboké oči a krásné rty. Ty jsou však staženy do přímé čárky, prohlíží si mě shora dolů tvrdým pohledem. Pak poprvé promluví.
„Chci jména ostatních a ty mi je řekneš.“ Hlas má jako led, tvrdý a kovový. „Bez svého právníka neřeknu ani slovo.“ Jen to dořeknu, dostávám facku. A hned druhá rána přes tvář. Nečekal jsem to, policie nic takového nesmí. „To nemůžete!“ křičím co mi hlas stačí. Třeba mě někdo uslyší. „Já tady můžu všechno, tak mlč!“ Tak mě překvapí, že skutečně mlčím. A přitom horečně přemýšlím, kde to vlastně jsem. A pak si toho všimnu. Na kapsičce saka jí visí jmenovka, malý obdélník s fotkou zavařený v plastu. Stojí tam: ‘Nina, Bezpečností služba, zvláštní odd.‘. A fotka její tváře. Nevím co je Bezpečnostní služba, ani co je Zvláštní odd., ale vím, co po mě Nina chce.
„Ta jména“ říká znovu a dívá se mi do očí. V jejím pohledu je chlad a led. „Nic neřeknu bez svého advokáta.“ Udělá krok ke mě, téměř se přitiskne na moje tělo. Její ruka sevře mé tváře. „Povíš všechno. Když se ti nebude chtít, pomůžu ti. Je to totiž můj koníček.“ Jen zavrtím hlavou. „Jak chceš.“
Chci se zasmát, ale než to udělám, opět mě dlaní udeří přes tvář. A pak druhou rukou. Napínám svaly a zkouším se vyprostit z pout. Nejde mi to, ale je vidět že se jí moje znehybnění nelíbí. A hned to napravuje. Nohy mi každou zvlášť přivazuje ke kruhům v podlaze, takže stojím dost rozkročený. Pak přes kladku začne napínat provaz ke kterému mám připoutané ruce. Napínají se mi svaly, táhne mě nahoru a když přestane, jsem jako struna. Pak ke mně znovu přistoupí a téměř mazlivě mi přejede nehty po hrudi. „Řekni mi ta jména hned, nebo je stejně dostanu, ale bude tě to moc bolet.“
Kdyby jen věděla, že jediné jméno které znám, jediný člověk z buňky kterého jsem kdy viděl je Magda. Sladká a milovaná Magda, kterou nikdy neprozradím. Zavrtím hlavou a přemýšlím co mě čeká.
Nenechává mě čekat. Pár kroků do zadní části místnosti, kam nevidím, a zpátky tlačí stolek na kolečkách. Na něm vidím spoustu věcí určených k mučení. Od různých bičíků a bičů přes svorky, jehly a řemeny až ke generátoru elektrických impulsů. A další nástroje, o jejichž funkci či využití nemám ani ponětí. Přebíhá mi po zádech mráz, ona se však usmívá. Těší se. Vím, že mě čekají muka, ale Magdu neprozradím. Kdyby dostali i ji, může to ohrozit celou naší práci.
Nina mě vytrhne z myšlenek. Bere do ruky nůžky a stříhá šortky. Rázem před ní stojím nahý. Stydím se, ale to ona chce. Přistoupí ke mě a její ruce mi přejíždějí po hrudi. Lehce se tiskne a znovu se mě ptá na jména. Já jen zavrtím hlavou.
V té chvíli se mi její nehty, dlouhé a ostré, zaryjou do bradavek. Bolestí se celý kroutím, ale nepovolí. Mačká mě veškerou silou, kroutí a tahá a dívá se mi do očí, pase se na mé bolesti. Jednou rukou mě pustí, skloní k bradavce hlavu, přejede po ní špičkou jazyka. Pak stiskne zuby. Házím sebou, mám pocit že mi ji každou chvilku musí ukousnout. Náhle přestane, ale hned se zakousne do druhé.
Bolí to moc, ale najednou cítím, jak mi po skousnuté bradavce přejíždí špička jazyka. Taky její klín se nějak víc tiskne na můj. Ve vlnách bolesti si uvědomuju, že nebude chtít jen jména. Bude si chtít užít. Padnul jsem do rukou sadistické ženě, která má nade mnou absolutní moc.
Přestala kousat a rozbolavělé bradavky zase sevřela nehty. Bolí to mnohem víc než předtím. A opět se mi dívá do očí, sleduje bolest v mém obličeji a usmívá se u toho.
Pak mě pustila a ze stolku vzala svorky. Kovové, se zpětnými háčky a silným pérem. Špičkou prstu mi chvilku hladila levou bradavku, aby pěkně vystoupila, ztvrdla a prokrvila se. Pak na ní přicvakla svorku. Bolestí jsem zaúpěl, potěšilo jí to. Stejně to udělala na pravé. Do citlivých bradavek se zakously zoubky a háčky. Spojila svorky řetízkem.
Pak si začala svlékat sako. Pod ním měla bílou tenkou halenku bez rukávů. A pod halenkou se rýsovala plná ňadra a kulaté tvrdé bradavky. Podprsenku neměla. Halenku doplňovala černá krátká sukně, černé punčochy a lodičky. Teď ze stolu vzala dlouhé bílé rukavice z latexu a natáhla si je. Rukavice sahaly až nad lokty, vypadala velice sexy.
Pravou rukou mě začala lehce hladit v klíně. Moje tělo reagovalo, penis se naplnil krví a ztvrdnul. Začala mě tvrdě a bez citu honit a druhou rukou mi mačkala varlata. Směs bolesti a vzrušení, její pohled a pohyby mě přivedly skoro k orgasmu.
Ale poznala to. Těsně před tím, než jsem ji spermatem mohl postříkat ruku v rukavici, pustila můj penis a tvrdě zmáčkla varlata a zároveň škubla řetízkem na svorkách. Vykřikl jsem bolestí, háčky na svorkách projely jemnou kůží bradavek a mě se zatmělo před očima. Po hrudi stékaly první kapky krve z bradavek a její stisk v klíně neustával. Olízla mou krev a podívala se mi do očí. „Povíš mi ta jména?“ V jejím hlase slyším zárodek vzrušení. „Neřeknu nic.“
Jen pokrčila rameny a otočila se ke stolku. Do ruky vzala závaží s háčkem a pověsila ho na řetízek. Kdyby se mi mohly podlomit kolena, tak by se tak stalo. Váha na svorkách zatlačila háčky ještě hlouběji do bradavek, blíž k nervovým vláknům. Zavřel jsem oči a zkoušel potlačit bolest. Když se mi to aspoň částečně povedlo, držela v ruce dlouhý, z kožených řemínků pletený bič.
Stoupla si pár kroků za mě a švihla. Slyšel jsem zasvištění a pak bič dopadl na moje záda. Obrovská bolest a pálení cuklo mým tělem. Závaží se rozhoupalo a svorky mi sevřely bradavky zase o něco víc. Druhá rána šla o kousek níž, opět výbuch bolesti. To už jsem nevydržel a vykřikl. Odpovědí mi byl jen smích. Začala dopadat jedna rána za druhou, křičel jsem bolestí, zmítal se v poutech, ale uhnout jsem nemohl. Závaží divoce létalo v rytmu biče a svorky se zakusovaly čím dál hlouběji, až jsem si začal myslet že už musí být skrz.
Každá rána šla níž než ta předchozí. Když mě švihal poprvé přes zadek, natáhla o kousek víc ruku a konec biče mě zasáhnul přímo na penis. Bolestí jsem téměř neudržel moč, ale ona se jen smála. Ale konečně přestala.
Slyšel jsem jak něco hledá na stolku. Pak si stoupla čelem ke mně. Tázavě se na mě podívala a jezdeckým bičíkem lehce švihala do vzduchu. Neměl jsme skoro ani sílu mluvit, ale pochopila ze ji nic říct nechci. A pak švihla bičíkem.
Zespodu, do mého klína, přímo na varlata. Síla úderu i obrovská bolest mě v poutech celého nadzvedla a zkroutila. Počkala až to odezní, celou dobu se mi dívala do očí a kochala se. Krk už měla lehce zarudlý a bradavky tvrdé vzrušením. Pak přišla další rána. Znovu výbuch bolesti, křik a boj o vědomí. Její zrychlený dech… Další rány se slily v jednu. Obrovská bolest, krev z mučených bradavek se mi leskla na hrudi a ona se smála a pořád švihala. Pak náhle přestala, nechávala doznít bolest a dívala se.
Olízla mou krev, schválně při tom několikrát zavadila o svorky, líbilo se jí jak to se mnou cukne. Levou rukou mě opět sevřela varlata a začala mačkat, pravou mě začala tvrdě honit. I po výprasku jsem skoro okamžitě ztvrdnul, vzrušení začalo převládat nad bolestí.
Dělala mi to tvrdě a surově a dívali jsme se přitom z očí do očí. A pak přišel orgasmus, obrovský a silný, stříkal jsem jí semeno na ruku v rukavici a stále se jí díval do očí…Pořád mě honila a já stříkal, ale druhou rukou pustila varlata a rozepjala svorky. Cítil jsem šílenou bolest, ale stříkat jsem nepřestal. Tak silný orgasmus a dlouhou ejakulaci jsem nikdy neměl.
Když to skončilo, byl jsem úplně vyčerpaný, všechny rány mě bolely a pálily. Sperma z rukavice kapalo na zem. Z latexu špičkou jazyka kousek slíznula a spolkla. Asi jí chutnalo, protože si líznula ještě několikrát. Zbytek otřela o můj obličej.
Opět se na mě podívala jestli jí nechci něco říct a já nechtěl. „Tvoje škoda“, řekla. „Dneska už budu končit, mám práci v kanceláři, jen pro tebe nachystám jednu drobnost.“
Když vzala do ruky krokosvorky, přeběhl mi mráz po zádech. Zoubky jedné se zakously do varlete, druhou přicvakla na špičku penisu. Drátky od svorek zapojila do divné krabičky na stolku. „To je generátor elektrických impulsů, v náhodných intervalech a v různých hodnotách, máš se na co těšit. Třeba si to do zítřka rozmyslíš.“
Vzala ze stolku sako a odcházela. Ještě než zavřela dveře, impuls z krabičky se zakousnul do klína. Bylo to jako když mě někdo řeže. Spokojeně poslouchala můj křik. Pak krabička vypnula proud. Přestal jsem se cukat a visel v poutech. Usmála se a zavřela za sebou dveře.
Její kroky se vzdalovaly a já přemýšlel, co mě čeká zítra.