Tiskl jsem se k ní a vzrušoval se. Moc mi to ale nešlo, protože už to nebyl parket a ona sama to brala jako samozřejmost a nebylo v tom moc osobnosti. "Víš co," řekla najednou. "Já tu nedaleko bydlím, a tak si skočím pro něco normálního na sebe. Tobě věnuji bráchův svetr...

Do tohoto období, snad do druhého roku jedenáctiletky patří i počátky návštěv normálních podniků, kde se tancovalo. Chodili jsme s kámoši samozřejmě na čaje, na prodloužený jiných i půlnoční, ale táhlo nás to mezi pracující lid. Ale to chtělo mít stálou holku, protože mezi těmi dvacetiletými starci a babičkami se člověk necítil sám dobře.
Jednou jsem na prodloužený v DP šel pro jednu menší, trochu macatou holku s blonďatými kadeřavými vlasy svázanými do ohonu. Od prvního kousku byla fajn. Přišla taky náhodou s přítelkyní. Snad i proto se mě držela a nic nenamítala, když jsem pro ní chodil. Hned jsme si začali tykat a vykládali si o našich tanečních, jak a co se tam učíme. Poznala brzo, že nejsem extra vycvičenej, ale většinou mě vedla a bylo to fajn. Zejména při ploužácích se ke mě vinula tak, že jsem poznal, že má plná, pružná prsa a oblá přítulná stehna. Ona zase cítila, že mám něco navíc a jako by jí to nevadilo. Začal jsem s tím, jestli by někdy neměla čas si se mnou zajít zatancovat do nějakého podniku. "A co kdyby jsme šli hned?" řekla a neznělo to ani jako otázka. Neváhali jsme a šli si pro věci do šatny. Venku jsem se jí pokusil políbit, protože ve mě zůstávaly příjemné pocity z parketu a kupodivu i s tím souhlasila. Tiskl jsem se k ní a vzrušoval se. Moc mi to ale nešlo, protože už to nebyl parket a ona sama to brala jako samozřejmost a nebylo v tom moc osobnosti. "Víš co," řekla najednou. "Já tu nedaleko bydlím, a tak si skočím pro něco normálního na sebe. Tobě věnuji bráchův svetr, ten ti padne".
"A co kdybys mě pozvala na kafe?" zeptal jsem se světácky. "To by nešlo, naši budou doma." Pak se zasmála: "Někdy jindy, teď chvíli počkej".
Vrátila se opravdu za chvíli ve vybledlých džínách, světle hnědém svetru ke krku a lehkých sandálkách. Vypadala najednou podstatně štíhlejší a sportovnější. "Tak už jsem tady," hlásila a podávala mě svetr. Padl mě jako by mi patřil. Sundal jsem motejla a složené sako hodil přes rameno. Dohodli jsme se, že půjdem do Nabuca a vydali se pěšky. Cestou jsem ji občas zastavil, abychom se líbali, ale pořád to nebylo ono.
V Nabucu bylo plno a málem jame nedostali lupeny. Dal jsem vrátnýmu pětku a tak nás pustil dovnitř. Bylo skutečně našviháno, a tak se dalo fakticky tancovat jenom ploužáky. Tancovali jsme skoro v jednom kuse, jenom občas jsme odskočili na ginfizz. Při tanci se podávala mému stisku a vinula se ke mě ještě úžeji než v DP. "Už jsi zase normální viď," konstatovala věcně, když jsem jí po stehnech přejížděl kolíkem. "S tebou vždycky," odpověděl jsem sebevědomě a dvakrát jsem jí přimáčkl na prsa.
Skončili ve tři ráno a my se pěšky vydali k domovu. Na mostě u národního jsme se poprvé zastavili k dlouhému polibku. Vsunul jsem ruku mezi nás, abych mohl uchopil jeden z jejích prsů, kterými se na mě tiskla. Líbala mě ještě dychtivěji, když jsem jí ho stiskl. Za mostem ve stromořadí jsem se jí pokusil vsunout ruku pod svetr, ale nedovolila mi to. Nerozčílilo mě to, protože jsem si v tu chvíli vzpomněl, že jsem v šatně nechal sako. Nechal jsem to tak, a když jsme šli Petřínem znovu jsem svůj pokus opakoval a nahmatal podprsenku a pak plný košíček začala kroutit trupem. Když jsem ale chtěl vklouznout do košíčku zase uhnula. Spustil jsem tedy ruku a stále ji líbaje, začal hladit její prdelku, která hezky naplnila džíny. Začala pro změnu vrtět zadečkem, prudčeji oddychovat a stále se ke mě tiskla. Když jsem ji začal hladit pindulku přes látku kalhot, začala se tisknout přímo křečovitě. Rozklepala se doslova, když jsem na její buchtičce ruku stisknul. Rozepnul jsem jí knoflík a stáhnul zip. Trochu se rozkročila, když jsem se ze shora dobýval do jejích kalhotek, abych mohl poznat mokře chlupy. Zmocnil se mě chtíč. "Haničko," vydechl jsem a začal sundávat džíny. Nešlo to, protože je měla jako přilepené na těle. "Počkej," řekla netrpělivě a hbitě si je stáhla i s kalhotkami. Stála jen ve svetru a sandálkách a protože svítil měsíce naskytl se mě tajemný a nádherný pohled.
Rozepnul jsem si poklopec, vyndal pyj a přitiskl se k ní hledaje vchod. "Počkej nešiko," řekla a odvedla mě k lavičce. "Lehni si," poručila mně. Byl jsem jako konsternován a položil se na záda. Zvedla nohu a překročila mě na lavičce. Pak uchopila mého ptáčka, přičapla si a už tam byl. Cítil jsem se jako v naolejované zkumavce, která mi ho těsně obepínala. Když jsem jí začal vyhrnovat svetr, abych si mohl hrát s jejími prsy, odstrčila mi ruce, dala mi je na prsa a opřela se o ně. Pak se jen vrtěla. Chvílemi zakláněla hlavu a pohazovala jí. Bylo mi to nesmírně příjemné, ale přitom mě deprimovalo, že se ukázala daleko zkušenější. Jak ucítila, že se začínám cukat, okamžitě se zvedla, ale neslezla. Jen se přesunula nad můj obličej a začala kundičkou vrtět na mých ústech. O cukajícího ptáčka se nestarala. Slané vlhko mě teklo po puse a obličeji a já nevěděl jestli mám uhýbat nebo se dusit. Najednou prudce vydechla, zavlnila se a pak jsem dlouhé vteřiny měl pocit, že se opravdu zadusím. Začal jsem sebou divoce házet, abych se osvobodil až se mi podařilo popadnout dech.
Hanka se už taky vzpamatovala a postavila se na nohy. Dýchal jsem zhluboka, před očima hustý, napěněný porost a v nose sladce slaný pach. Dívala se na mě shůry, trochu posměšně. Pak mě pohladila po tváři, ale vypadalo to spíše jako poplácání a elegantně přehodila nožku na druhou stranu lavičky. Došla si pro džíny a kalhotky, pak vyndala kapesník a začala se utírat. Následoval jsem jejího příkladu. Vsunul jsem ruku do kapsy kalhot a napřed jsem si utřel obličej, pak penis. Když to viděla rozesmála se upřímně a pobaveně.
"Tak co, doprovodíš mě?" zeptala se, když jsme se trochu civilizovali. Přikývl jsem a s podklesávajícími koleny jsem jí následoval. Před jejich vilou jsem se rozloučil s otázkou jestli si mohu půjčit svetr. "Klidně si ho nech, brácha se nezblázní. Budeš mít nějakou památku. A uč se!" dodala se smíchem. "Tanec není všechno."
Hanku jsem potom dlouho neviděl. Až po letech, šla s manželem a kolem nich skotačily dvě děti. Byly spokojeně o dospělých se to nedalo říci. Možná, že to byl ale jenom dojem. Hanka na mne na okamžik pohledla, ale pochybuji že si vzpomněla.
Mě zážitek s ní byl dobrý i k něčemu dalšímu. Začal jsem se skutečně učit. Při čtení odborných publikací jsem zjišťoval jaký jsem byl ignorant a vůbec nejvíc mi daly západní časopisy, které názorně knížky doplňovaly a rozšiřovaly obzor fantazie. Později se mi to moc hodilo! Zjišťoval jsem, že dovedu být vynalézavější než většina ostatních a moje milenky mi to dávaly najevo.