Kroutila pusou jako klikovým hřídelem, chvěla se jako vibrátor a mojí rukou si šmejdila po těle. Ani jsem nemohl popadnout dech a totálně ztrácel koordinaci. Jak naráz začala, tak taky skončila. Klesla vysíleně na židli, oddychovala v bezvládné poloze s vyhrnutou sukní...

S Markétkou jsem se rozloučil na úrovni. Oba jsme náš vztah brali jako příjemnou náplň prázdnin, ale nic víc. Proto jsem se do práce vrátil naprosto volný s novými zkušenostmi a chutí je rozmnožit. Měl jsem k tomu velmi dobrou příležitost, neboť krátce potom jsem měl narozeniny a po oslavě jsem zůstal v místnosti sám s jednou kolegyní. Byla to menší, tmavovlasá holka, která moc ráda vyprávěla o tom jak manželovi vyhovuje a jak je nadána od přírody pro postel. Že je prostě vášnivka. Knír pod nosem ovšem neměla a ani jinak na ní nebylo nic mimořádného kromě toho, že na sebe ráda lila litry voňavky. Byla ale sympatická a rád jsem se s ní bavil. Navíc mě zajímalo co je pravdy na jejích řečech. Teď jsme uklidili zbytky a stáli jsme proti sobě, oba trochu namazaní. Byla to taková z chvilek, kdy jsem věděl, že se musí něco stát, ale nevěděl v který okamžik. Ten nastal vzápětí.
Vrhla se na mě doslova jako lvice, přimáčkla jako klíště a přisála jako pijavice. V první chvíli jsem myslel, že to hraje, ale brzo jsem poznal, že je taková. Kroutila pusou jako klikovým hřídelem, chvěla se jako vibrátor a mojí rukou si šmejdila po těle. Ani jsem nemohl popadnout dech a totálně ztrácel koordinaci. Jak naráz začala, tak taky skončila. Klesla vysíleně na židli, oddychovala v bezvládné poloze s vyhrnutou sukní na trochu rozhozených nohou. Sedl jsem si na bobek a položil jí ruce na kolena. Byla v transu, když jsem je pomalu sunul nahoru. Jak se ocitly chvějící prsty nad punčochami na holá kůži škubla sebou a prudce vstala: "Ne, teď ne, tady ne!" Hlas měla zajíkavý, až hysterický.
Díval jsem se nechápavě, ale nedala jinak. Venku jsme ale nešli na stanici tramvaje, nýbrž mě táhla na Vyšehrad. Seděli jsme na stráni nad Prahou. Ovzduší uzavřené kanceláře nahradila volná příroda s otevřeným, vysokým nebem. Než jsem se rozkoukal a trochu aklimatizoval zjistil jsem, že sklouzla níž a má hlavu v mém klíně. Otírala si tvář o můj poklopec a zasypávala mého tuhnoucího obra platonickými polibky. Dlouho jí to ale neuspokojovalo. Stáhla zip a zařídila, aby pružina připravené klády vyskočila. Pak ji svědomitě líbala, ochutnávala jako zmrzlinu až se dala do důkladné konzumace zbytnělého párku. Natáhl jsem se na záda a podával se skvostnému laskání. Trvalo to dlouho, i když si pomáhala rukou, protože alkohol zapracoval. Semknuté rty držela až do úplného konce. Potom se na mě šibalsky dívala a já se přesunul k ní, abych jí mohl vsunout ruku pod sukni. Chtěl jsem jí to oplatit, ale odsunula mi ruku. "Je to blbý, ale zrovna dneska to nejde".
"To je fakt blbý, jsi opravdu vášnivka." Usmála se sebevědomě a pak povídá: "Když přijdeš večer, třeba to už půjde, když ne, tak se ti aspoň svlíknu do půl těla."
"To myslíš dneska večer?"
Zase se zasmála: "Kdy jindy?"
Když vystoupila v osm z tramvaje, hlásila trochu posmutněle: "Je to pořád blbý, nechceš jít radši někam do vinárny?"
"Ne, něco jsi mi přece slíbila."
"Tak fajn," řekla a vzala mě za ruku. Když jsme došli zase nahoru, sedli jsme si na lavičku a chvíli se dívali na osvětlenou Prahu a Barandovské terasy. Povídali jsme si o všeličems, ale hlavně o tom, že jsme na sebe už dříve mysleli, a jak jsme si oba v kanceláři představovali, jaké by to s tím druhým mohlo být. Jak nám došla řeč zvedla se, shodila plášť, přetáhla svetr přes hlavu a otáčejíc se ke mě zády řekla: "Rozepni to!" Nechala podprsenku sklouznout a otočila se. I když jsme byli ve stínu, světlo vzdáleně lucerny na ní dopadalo. Na pěkná prsa s velkými bradavkami a vyčnělými hroty. Položil jsem na ně ruce, schoval ty bochníčky v dlaních a lehce stiskl. Okamžitě začala vibrovat. Něžně jsem je hladil a vychutnával silné reakce.
Pevně se ke mě přimkla a zašeptala: "Sundej si taky tričko ať tě cítím". Rád jsem jí vyhověl a navlékl si zpátky jen bundu, když jsem viděl, jak si oblekla plášť na nahá záda. Sedli jsme si na lavičku, ona se o mne opřela a chvíli mě nechala, abych se věnoval jejím kozičkám. Když se mi zdálo, že z jejího chvění se lavička rozpadne vrhla se mi na prsa, začala je zasypávat polibky a klesala stále níž. S knoflíkem jsem jí musel pomoci, ale pak si všechno zařídila sama. Její pusinka byla šikovná stejně jako odpoledne. Ručkou ho pevně obemkla a stahovala kůžičku dolu a nahoru a přitom ústy neopustila žalud. Tekly mě po něm sliny a v té horké lázni jsem myslel, že musím každou chvíli sám vytéct. Bylo to ale tak báječně, že jsem se snažil to udržet co nejvíc. Chvíli jsem si hrál s hroty jejích bradavek, ale pak jsem to vzdal. Přimáčkl jsem její hlavu do klína a už jsem stříkal. Chrčela, když jsem jí plnil, ale sála tak, aby nepřišla o jedinou kapku.
Zatím co jsem se vzpamatovával vstala, vzala své prsy do rukou a začala mi jimi přejíždět po obličeji. Pootevřel jsem ústa a ona do nich střídavě vnikala. Pomáhal jsem si jemně zubama až se otřásla, vrazila mě pružný roubík hluboko, snad až do krku a změkla. Objal jsem jí, pevně přimáčkl a zkousnul to milé vemínko snad trochu víc než bylo nutně. "Hchchrr," vyšlo z ní a otřásla se. "Já už jsem taky," dávila se. "Ty kalhotky budou vypadat."
S praním ale nespěchala, protože jsme ještě zašli do vinárny. Vypili jsme sedmičku bílého a dali si ramsteak a pomesfrites. Pak jsme kouřili. Já měl ruku opřenou o hranu stolu na její straně a ona se o ní hrudí náruživě opírala. "Už by zase chtěl," zašeptal jsem jí do ucha. Vklouzla rukou pod ubrus a po chvilce práce ho vyndala. Začala po něm přejíždět tak jemně, že jsem ani nestačil dokouřit cigaretu a už se jí v prstech škubal. Opřela se o mi předloktí, že jsem měl strach, aby si neublížila a zároveň ho sevřela do kleští. "Pusť!" zasténal jsem, ale poslechla nerada. Spíše jí k tomu přinutil číšník, který vstoupil do našeho boxu s otázkou, zda něco nechceme. Řekli jsme, že platit a pak jsme vyšli ven. Já jsem se spíš vypotácel.
Další den byla sobota a ona mě řekla, že bude trávit víkend s rodinou. Byl jsem tomu docela rád, protože jsem chodil jako v mátohách. Penis mě bolel a zjistil jsem, že je celý modrý.
Vášnivka tuhle činnost provozovala ráda a já začal nabývat dojmu, že se nechce milovat, že je to jakýsi druh zvrácené věrnosti, který jde jen po určitou mez hry s ohněm. Scházeli jsme se často a vždycky mi ho pohonila nebo vykouřila, ale jinak měla vždy připravenou výmluvu. Její moto bylo, že potřebuje klid, aby se mohla opravdu odvázat, že my chlapi to prožíváme jinak a podobně. Teprve až po čtrnácti dnech se mě zeptala jestli bych nemohl přijet na jejich chatu do Pikovic. Popsala mně cestu a já se těšil konečně na nepopsatelně rodeo. Jenomže když jsem našel tu správnou lesní cestu, k chatě jsem ani nedošel, protože mě čekala v lese. "Nepůjde to," hlásila. "Je tam jeho matka." Nic jsem neřekl, jenom se otráveně zatvářil. Dívala se na mě trochu bezradně a trochu zkoumavě, pak mě vzala za ruku a vedla do mlází. Museli jsme se pustit, protože houstlo a bylo nutně, abychom šli za sebou. Najednou se před námi otevřela travnatá mýtinka. Zastavila se a já jí zezadu objal na prsou a přitiskl přirození na zadnici. Začala jí pohybovat a já sjel rukama do jejích kalhot. Bylo v nich teplo a byla zpocená. Čím jsem se dostával níž vlhko houstlo. Moje ruce neměly dost místa, ale to trvalo jen okamžik, než je sama uvolnila. Ty spodní už šly samy. Následoval jsem jejího příkladu, zatímco ona sundala svetr i triko přes hlavu. Protože neměla podprsenku, chytil jsem jí jednou rukou přes prsa a druhou jsem si pomohl do mokré jeskyňky. Trochu se ohnula a začala se vrtět. Pak klesla na kolena, vystrčila jí jako fenka a zatímco jsem zajížděl dlouhými tahy vykřikovala chvílemi nesrozumitelná slova.
"Tááák, jeh, eš, eště, víc, pořád, he, uh, táák."
Byla hotová aspoň desetkrát než jsem jí postříkal půlky. Oba jsme leželi na kolenou a na loktech. Bylo už šero, ale její brána se na mě přesto ještě viditelně šklebila. Zabořil jsem do ní ústa. Chutnala sladce, slaně a hlavně slizce. Ihned vrtěla zadkem jako šílená a já jen s největšími obtížemi mohl dokončit svojí práci. Výkřiky byly ještě vášnivější než před tím a vlny vlhka mě zaplavovaly s naprostou pravidelností a hojností.
Potom se neudržela a padla do mechu. Kdyby tam bylo mraveniště, asi by nedokázala vstát, jak byla oddělaná. Ležel jsem vedle ní a odpočíval. Hlavou mě běžel předchozí film a stál skutečně za to. Nepochybně si ve svých vyprávěních v kanceláři nic nevymýšlela a já nic podobného dosud nezažil. Taky nebyl problém ho znovu postavit, udělal to sám. Otočil jsem jí na záda. Trochu rozhodila a natáhla ruce nad hlavu a široce rozevřela nohy. Byla už takřka tma, ale tmavý klín stále kontrastoval s bílými, plnými stehny. Přesunul jsem se mezi ně a hladce vnikl tam, kde mě očekávala.
"Jé, to je nádhera," vzdychala. "Vraž ho tam pořádně, chci tě mít až v žaludku, mrdej, táák, oh, víc, vlez tam celej, táák." Vrtal jsem v ní jako šílenec a každý její výkřik byl jako ostruha ve slabinách. Tekla jako potok a já se sám sebe ptal, kde se v ní tolik tekutiny bere. Musela bejt úplně dehydrovaná. Zmítala se a její zpocené tělo klouzalo po mém. "Ještě kozy, vem je do pusy, mrdej, zmáčkni je, ať to bolí. Bradavky, vem si bradavky, kousni mě!" Ležel jsem na ní plnou vahou, prsy v hrsti a cucal jejich hroty, zatímco takto vyváděla. Když jsem ho vytáhl, už měla opravdu dost. Vzpamatovávala se hrozně dlouho a ještě déle se oblékala.
Další den v práci, když jsme byli chvíli sami, vyhrnula si na zádech košili a ukázala mě jak je má zřízená. Zhrozil jsem se: "Co manžel, až to uvidí?" "Ten?" "Ten si toho nevšimne. Hned jde na věc a dělá to jenom zepředu. Nemá vůbec fantazii." Pak se na chvíli zamyslela a dodala: "Ale je výbornej, aby sis nemyslel, dělá to poctivě a dobře. Jenomže musím to občas zkusit jinde, abych měla změnu a hlavně inspiraci. Ty, ty jsi navíc parádní záskok, taky to neodbejváš a navíc ses vynalézavej. S tebou bych to chtěla dělat v normální posteli. Nemohl bys to nějak zařídit?"
Jako na potvoru se mi to nepovedlo. Naši byli nemocní, a tak jsem je nemohl poslat do kina a nejlepší kámoše jsem v Praze nezastihl. Naštěstí manžel Vášnivky jel na dva dny na nějaký kurs, a tak mě pozvala sama. Když jsem přišel dost mě překvapilo, že v postýlce spí její pětiletý syn. Když viděla můj udivený pohled povídá: "Neboj se, ten nejmíň do čtyř nebude vědět o světě, to mám vyzkoušený". Pokrčil jsem rameny pochybovačně, protože jsem věděl co dokáže. To by vzbudilo i mrtvého.
"Chceš večeři?"
"No jestli, tak něco malýho," řekl jsem s již lepší náladou. Přinesla samozřejmě ramsteak a brambůrkami. Sama nejedla, jen si sedla vedle a s potěšením sledovala jak si dávám. "Co takhle pivo," zeptala se, když sklízela ze stolu. Na jejího kluka jsem úplně zapomněl, protože přinesla mého oblíbeného Kozlíka. Pil jsem přímo z lahve a Vášnivka si mi sedla na klín. Nyní se pro změnu bavila tím, jak se na ní zespodu ten můj nestyda dobývá. Pil jsem trochu roztržitě, protože volnou rukou jsem jí objal a to tak festově, že jsem se dostal až na její ňadro. Vysmekla se.
"Kam se ženeš, máme na to celou noc a ještě jsem neustlala."
Odešla do koupelny a vrátila se v nočním úboru. Byla to krátká béžová košilka s bílým vzorem a k tomu kalhotky ze stejného materiálu. Dobře byly vidět tmavé koláčky ňader a ještě tmavší chlupy klína. "Pojď ke mě," vyzval jsem jí a rozpřáhl náruč. Mávla jenom rukou, klekla si k sekretáři a vytáhla zásuvku. Něco tam kutila a pak přišla ke stolu se štosem fotografií. "Já ti ukážu Jirku, jo" a nečekala na souhlas a vrazila mi fotky do ruky. Tohle jsem u paniček nezažil poprvé, a tak jsem štůsek rezignovaně přijal. Byly to amatérské fotografie z dovolených a Jiřík tam vypadal jako každý druhý normální kluk. Zdvořile jsem utrousil pár frází, ale to jí nestačilo, neboť mi ke každé fotce musela vyprávět celý příběh. Pivo jsem měl dávno v sobě, když jí to konečně přestalo bavit. Když fotky schovávala zeptala se: "Půjdeš se vykoupat?" Přikývl jsem. "Tak počkej, dám ti ručník." Zase si klekla k sekretáři a hledala ho. Trochu jsem jí začal litovat, když jsem si uvědomil ty stísněné poměry, ve kterých museli vegetovat. Garsonka měla stěží třicet metrů, předsíňka jako dlaň a v koupelně jen sprchovací vanička. Moc jsem se tam nerozhlížel, jen jsem se osprchoval a v mžiku se vrátil. Seděla na posteli, nohy zkřížené pod sebou a v ruce cigaretu. Lákala mě její černá buchtička, prosvítající skrz látku a nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Usmála se s pochopením a šlechtickým gestem mě pozvala vedle sebe.
Hupnul jsem tam a vykroutil jí jemně cigaretu s prstů. Současně, co jsem půlčíka dusil, začal jsem jí líbat. Byl to úplně jiný polibek, než ten první v kanceláři. Pokorný, něžný a dlouhý. Teprve když jsem jí pohladil v rozkroku, dostavily se známé vibrace. Vzala mi mojí ruku a položila jí na ňadro. Přitom se ke mě přimáčkla a přinutila, abych si lehnul na záda. Pořád jsme se při tom líbali. Když se konečně odtrhla a otevřela oči, měla je pokrytě vlahou blankou. Mátožně se sklonila k mojí zbrani a začala provádět svojí snad nejoblíbenější činnost. Hladila jemně pytlík a pracovala i pusinkou hrozně opatrně. V pravý čas zastavila a zatímco jsem se uklidňoval, shodila noční prádélko a pak si ho nasadila na vchod. Sedala si nevýslovně pomalu, ale pak začal tanec. Přirážela jako zběsilá a kozy jí létaly ze strany na stranu. Chytil jsem je v letu a mačkal jako dobře vypracovaně těsto. "To je ono, víc"! Naklonila se ke mě. "Vem si je zubama, zmáčkni je. Pořádně!" "Nóó, táák, táák." Potom na mě padla, zakousla se mě do krku a zachrčela. Mohutné záchvěvy mě svíraly tyč a já jí plnil naolejovanou klec silným příbojem. Zmítala se přitom na mých prsou, blekotala a slintala.
"Ty něco bereš?" zeptal jsem se, když se uklidnila. Hned mě pochopila. "To víš, že jo. Bez toho by to nebylo ono." "To jsem měl vědět dřív," prohlásil jsem a rozverně stiskl dlaň v jejím rozkroku. Okamžitě rozevřela vchod a znovu se ke mě přimáčkla. Vůbec se nedivila, že mi zase stojí. Převalil jsem se na ní, ale zůstal jsem ležet dívaje se do jejích očí. Usmívaly se šibalsky, zatímco začala bříškem rytmicky pohybovat. Vzal jsem do rukou prsy a stlačoval je v jejím rytmu. Ten se začal zrychlovat, až se dostavil známý úprk. Protože jsem stále setrvával ve stejně poloze, vzala si ho do ruky a zasunula do brázdičky. Snažil jsem se jí vést, aby můj pluh mohl vychutnat každý záběr, ale nepodařilo se. Sevřela mě nohama i rukama. Chvíli jsem byl nahoře, chvíli dole a náhle jsme se ocitli na zemi. Byla to rána a vůbec jí to nevadilo. Malému Jiříčkovi však ano. "Maminko, tobě něco spadlo? Co hledáš na té zemi?" V ten ráz jsme vystřízlivěli. Otočil jsem se na břicho a dřel si ho o drsný buklák, který byl jako struhadlo. "Tatínek ti pomáhá?" pokračoval klučina ve zvědavých otázkách. "Proč nespíš miláčku, je už moc pozdě," slyšel jsem Vášnivku, ale raději se neotáčel. V duchu jsem děkoval bohu, že jsem nebyl poznán jako cizí. Vášnivka zhasla a ještě chvíli syna konejšila, až se ozvalo pravidelně oddychování. "Už můžeš," slyšel jsem zároveň s vrzáním gauče. Vlezl jsem si k ní a s úlevou se opřel o polštáře. "Dej mi cigaretu," požádal jsem. "Musím se trochu uklidnit." "To je i můj případ," řekla Vášnivka a zapálila dvě cigarety. Jednu mě podala a pak si položila hlavu do mého klína. Tentokrát obličejem nahoru, aby kožené kuřivo vystřídala papírovým. Než však cigarety dohořely, byl můj doutník zase k dispozici. Samozřejmě to taky využila. Její pohyby ale vykazovaly až do konce neobyčejnou opatrnost, i když závěrečnou konzumaci opět neodbyla. Já jsem zatím prsty brouzdal v její mokré štěrbince a ona to kvitovala výraznými pohyby prdelkou. Zdržela se však veškerých zvukových projevů. Když jsme skončili, zašeptala svými rty těsně u mého ucha: "Stejně bych chtěla, abys mě to udělal někde venku. Někde v černém lese..."