Na pěkných nohou měla silné podkolenky a kotníčkové, semišové botky."Ahoj," pozdravila, když si sedla vedle mě a pak políbila na tvář. Rozjeli jsme se na výpadovku a celou cestu jsme spíš mlčeli. Ona se jen zeptala, kde máme chatu, jak je to daleko a podobně. Já odpovídal...

S Vášnivkou jsem se dál scházel, ale upřímně řečeno její láska mě dost devastovala. Navíc jsem začal mít strach, že ji začíná být moje "fantazie" milejší, než poctivá práce jejího Jirky, a tak jsem si rychle hledal náhradu. Našel jsem jí na zahradnickém plesu. Děvce bez závazků, střední postavy, středních ňader a středních způsobů. Alespoň tak bych ji byl na první pohled charakterizoval. Přesto mi ve vzpomínkách silně zůstala až doposud. I tanec jí šel průměrně, což mě muselo vyhovovat. Asi v deset jsme zašli do baru a už jsme se na parket nevrátili. Dozvěděl jsem se, že je promovaný právník a dělá v nějakém podniku zahraničního obchodu. Domů jsem jí odvezl taxíkem, ale nahoru mě nevzala, protože se bála, aby se nevzbudili rodiče. Souhlasila však, že pojede na naší chatu, kterou jsme právě koupili. Chtěla hned druhý den, ale to nešlo, protože jsem měl zrovna rande s Vášnivkou. Chvíli jsme se před barákem líbali, já jí zajel pod svetr i pod šaty a nakonec jsme se dohodli na příštím pondělí.
Nevěděl jsem přesně co takové doktorce z pézetky chutná, a tak jsem koupil vedle vodky i Barbero, uherák, šunku a finsky sýr ve vaničce. Když jsem přijel, už stála pod hodinami. Omrkl jsem si jí v denním světle a zjistil, že docela ujde i teď, nejenom za šera a umělého osvětlení. Béžový plášť měla vepředu rozepnutý, takže jsem si všiml těžké skotské sukně s velkými vzory, podobně hutného svetru v jehož véčku se skvěl límeček světlemodré košile s jemným vyšíváním. Na pěkných nohou měla silné podkolenky a kotníčkové, semišové botky.
"Ahoj," pozdravila, když si sedla vedle mě a pak políbila na tvář. Rozjeli jsme se na výpadovku a celou cestu jsme spíš mlčeli. Ona se jen zeptala, kde máme chatu, jak je to daleko a podobně. Já odpovídal, ale jinak jsem cítil před študovanou partnerkou jakýsi intelektuální ostych. Říkal jsem si ale, že až budeme jak nás pánbůh stvořil, tak se to vyrovná.
Když jsme v chatě hodili svoje kabely na stůl, zeptal jsem se: "Není ti zima, dojdu pro dřevo a zatopím v krbu?"
"Zima mě není," odpověděla. "Ale mohla by mě být," pokračovala s významným úsměvem. "Mám hrozně ráda otevřený oheň."
Polena byla nařezaná, ale potřeboval jsem naštípat třísky, a tak jsem se trochu zdržel. Když jsem se vrátil, málem jsem nevěřil svým očím. Pavlínka byla v teplákách nebo spíš jednoduchých kamaších, svetr s vyšívanou košilkou si ponechala, ale moc jí to v domácím slušelo. Na stole bylo prostřeno. Na stole s velkým "S", protože tam byly chlebíčky, rostbíf, konzerva oček, sklenička artyčoků, láhev francouzského vína, Plzeň, slané mandle a já nevím co ještě. Byla zardělá jako novomanželka a mě došlo, že i studované ženská je jenom ženská.
"To je paráda," pochválil jsem stůl. "To nesníme do rána a už vůbec nevím co budeme dělat s mým proviantem." Usmála se šťastně a povídá: "Nevěděla jsem co nejradši piješ, v tašce mám ještě vodku". "Já taky, to je náhoda," odpověděl jsem. "Když už jsme ale u toho, tak asi to pivko, aspoň se tak rychle neopiju. Zatopil jsem v krbu a dali jsme se do jídla. Před tím jsem si vzal taky tepláky, protože se mi ta domácká atmosféra, kterou navodila moc líbila. Moje obavy z IQ rozdílů se rozplynuly, protože byla příjemnou partnerkou. Povídali jsme si o všem možném, pojídali jakoby jsme sem nepřišli pro nic jiného. Zjistil jsem, že její práce se moc neliší od mě, že je to samé papírování a zákonů v něm minimum. Jenom peněz měla o něco víc.
Snad po hodině nám řeč došla. Seděla na gauči s nohama pod sebou a dívala se najednou trochu nesoustředěně až nejistě. Vstal jsem z proutěného křesílka a přesunul jsem se k ní. Klekl jsem si na gauč a ona se také vztyčila na kolenou. Položil jsem jí ruce na ramena a blížil se k jejím rtům dívaje se jí upřeně do očí. Byly hnědě a zářivé. Pak je zavřela. Líbala poctivě jako holky v tanečních, ale bylo zřejmé, že je zkušená. Přimáčkli jsme se k sobě, a protože jsme pořád klečeli byl to neobvyklý kontakt. Napadlo mě, že by to tak mohlo zůstat. Sklouzl jsem rukama na její půlky a zintenzivňoval jsem tlak na její plný zadek, aby svým klínem vnímala můj perfektně ztopořený penis. Poddávala se, a když jsem jí vzal za lem tepláků učinila totéž s mými. Pořád jsme klečeli, dotýkali se nahými stehny a já na svém pytlíku cítil její svěží chlupy. Ten pocit byl svou neobvyklostí jaksi povznášejíc, ale bylo třeba jej prohloubit.
Zakroutil jsem zadkem do stran, dozadu a dopředu a najednou, ani jsem nevěděl jak, jsem se ocitl v těsné pindulce. Pavlína byla mladší než já, o to by nešlo, ale já si jakoby mimochodem uvědomil, nebo v ten večer se mi to tak zdálo, že existuje rozdíl mezi pochvou ženy, která rodila a která ne. Protože jsem většinou obdělával vdané, které již měly děti ani jsem si ten rozdíl nemohl uvědomit, protože léta "mládí" byla už ta tam. Nyní jsem vychutnával přirozenou těsnost sevření a vlhký, hebký mech vnitřní vystýlky. Houpali jsme se v pomalém rytmu, ústa na ústech, ruce kolem krku. Její pružná, plná hruď se o mne pyšně opírala, ale neměl jsem potřebu udělat si z ní polštář. Vytíral jsem Pavlu pomalými krouživými pohyby a těsná klícka to přijímala se stále vlhčím porozuměním. Naše těla změkla v téže chvíli. Včas jsem ho opřel o její bříško a oba jsme se položili pomalu na bok, čely proti sobě. Díval jsem se jí do očí, trochu provinilých a přitom spokojených.
"Víš, že jsi hrozně příjemná holka?"
Víčka se přiblížila, ale neříkala nic. Určitě se jí to líbilo. Po chvilce jsem pokračoval hledě na její klín s bílým šlemem mezi černými chlupy a tepláky shrnuté na kolena se zmuchlanými, růžovými kalhotkami v nich: "Vždyť já jsem vlastně kupoval zajíce v pytli, vůbec nic jsem z tebe neviděl." Pousmála se stydlivě, ale zvedla ruce, když jsem jí začal stahovat svetr přes hlavu. S knoflíčkama modré košilky jsem nespěchal, protože mi nemohlo nic utéct. Když jsem sundal i podprsenku, ležela pořád s chuchvalcem tepláků věznícím její nohy. S těmi mými to ostatně nebylo jiné. Stáhnul jsem oboje. Pavlínka sama mi s ničím nepomáhala, jen se oddaně a odevzdaně dívala na mojí činnost.
"No konečně," řekl jsem, když byla úplně nahá, krom malého medailónku s tenkým zlatým řetízkem kolem krku: "Tak si tě konečně můžu prohlídnout".
Se zájmem jsem patřil na její tělo, černý klín s hustými chloupky, stejné kudrny v podpaží, příjemná ňadra s trochu většími bradavkami. Na to, že byla naznak, změnily její nárazníky tvar jen nepatrně. Pavlínka mojí bezostyšnou prohlídku nevydržela. Sklopila oči, dala nohy k sobě a otočila se.
"No tak doktorko,." povídám. "Snad by ses nestyděla." Uchopil jsem jí za rameno a snažil se jí jemně otočit. Cukla rameny, ale nebylo to vzdorovité. Nechal jsem toho a hladil jí po vlasech, zádech, přejížděje kolem páteře a nakonec skončil na oblých, plných půlkách. Po chvíli se začala zachvívat a naráz se otočila ukrývajíc svojí hlavu na mých prsou. Vůbec se na mě nechtěla podívat, ale podávala se mému laskání. Tiskla mi hlavu na prsa stále víc. Zajel jsem rukou mezi její dívčí stehna a brnkal na vyčnělý klitoris. Pokrčila nohu v koleni, abych se mohl lépe věnovat tomu pro oba příjemnému zaměstnání, ale stále se na mě nedívala. Na okamžik jsem toho nechal, vzal ji za ruku a položil na svůj přístroj. Rozpačitě ho obemkla prsty a s nehranou bezradností ho začala mačkat. Musela ovšem s uspokojením zjistit, že její masáž přináší svoje ovoce. Když jsem jí potom otáčel na znak nebránila se již a dívala se po očku střídavě na můj obličej i na můj meč. Roztáhl jsem jí nohy, přemístil mezi ně, ale nezačal hned pracovat, nýbrž jsem prsty čechral chloupky na pyscích, že roztahovala nohy stále víc. Zvedala i pánev, zvouc mě dovnitř, ale vyjádřit pobídku ústně se neodvážila. Nakonec jsem to nevydržel sám. Růžově masíčko bylo tak lákavě, že jsem nasadil a rychlým pohybem vklouzl do jeho středu. Bylo samozřejmě vlhké a opět jsem si z úžasem uvědomoval jeho hebkost. Milovali jsme se stejně jako před tím jen v jiné poloze. Houpala zadečkem a můj vytěrák spolupracoval v odpovídajícím rytmu. Pavlínka zavřela oči, nesténala ani nevzdychala, ale z výrazu jejího obličeje bylo patrné jak to prožívá. Hleděl jsem na ní a její odevzdanost mě dojímala. Ve srovnání s Vášnivkou by mělo jít o pouhý odvar, ale nebyla to pravda. Bylo to jiné a já měl pocit, že všechno mohu hlouběji prožít a že jsem pánem situace, protože se celý děj odehrává podle mojí režie.
Zrychlila dech teprve na konci a já jí pomohl několika stisky plných hrotů bradavek. Když jsem viděl, že je spokojena trochu jsem zrychlil a pokropil její bříško bělavou sprškou. Ležel jsem na ní a říkal, jak je příjemná, že bychom to mohli dát spolu dohromady na delší dobu. Neříkala nic, ale zdálo se mě, že pokyvuje hlavou. Pak jsme se zvedli a šli pokračovat v lukulských hodech. Chutnalo nám oběma. S údivem jsem pozoroval, jak v ní chlebíčky mizí, neboť postavu měla spíše štíhlou. Nakonec došlo i na moje zásoby a protože piva přinesla jenom dvě, přesedlal jsem na vodku. Ona pila stále červené víno. Kouřila stejně střídmě jako já, to znamená dost.
"Kouřila si někdy koženýho doutníka?" zeptal jsem se z ničeho nic. "To je nějaký brazilský, to sem nikdy neslyšela? Já jsem vůbec nikdy doutníky nekouřila," dodala a bylo vidět, že neví o co jde.
"Já jednoho takového mám," řekl jsem a cítil, jak se mě zmocňuje vzrušení. "Chceš ho vidět?" "No, třeba." Můj doutník byl připraven, a tak jsem ho vyndal. Zakroutila hlavou a zrudla až kam jsem neviděl. Přistoupil jsem k ní, drže svůj doutník v hrsti. Zakroutila opět silně hlavou a začala mě odstrkovat. Byla v tom především bezradnost, a tak jsem jí nechal.
"Už ti někdo lízal pekáč?" zeptal jsem se opět duchaplně protože pivo a vodka udělaly svoje. Tentokrát mě pochopila hned a podívala se na mě zvláštním, zkoumavým pohledem. Bylo v něm i trochu opovržení.
"To vás ve škole neučili," pokračoval jsem nametenej v nasazené rovině, ale už tonem, který to měl všechno zahrát do ztracena.
"Víš co, já bych chtěla jet už domů," řekla po chvíli ticha smutně.
Okamžitě jsem vystřízlivěl, protože mi konečně docvaklo, že jsem to přepískl. "No tak," řekl jsem chlácholivě. "Pusť to z hlavy. Já jenom tak kecám. Stejně teď nemůžu jet."
Odpověděla: "Já vím, že nemůžeš, ale už toho prosím tě nech."
"Jasně," byl jsem smířlivý. "Napijeme se na to?"
Váhavě přikývla a přiťukli jame si. Já vodkou, ona vínem. "Stejně bys už neměl pít," řekla, když odložila skleničku. "Dobrá, tak si půjdeme lehnout. Usteleš?" Když jsme leželi po tmě, zdála se mi rozčarovaná a nepřístupná. Byla otočená zády. "Spíš?" zeptal jsem se a položil jí ruku na rameno. Neodpověděla, ale spíš jsem vytušil než viděl, že vrtí hlavou. Začal jsem hladit její dlouhé vlasy. "Víš, Pavlínko, nic není tak hrozný jak to vypadá," šlo ze mě těžce. "Mám tě rád a chtěl bych od tebe všechno a tohle, tohle k tomu všemu patří. Řekl jsem si o to asi blbě, ale myslel jsem, že to znáš. Aspoň si tak vypadala... a navíc, něco jsem vypil."
Pomalu se otočila, objala mě a přitiskla se. Její hruď se pravidelně zvedala, stejně jako byl pravidelný v okamžiku i její dech. Civěl jsem do tmy ve strnulé poloze, abych jí nevzbudil a srovnával jí s Vášnivkou. Ta měla svůj dar od přírody, ale i manžela a závazky, doktorka měla jiný dar a ten vyvěral nejen z citu. Bylo jasné, že s Vášnivkou by mě to napořád nevystačilo, ale tady jsem to chtěl zkusit...
Vzbudil jsem se pískáním čajníku. Pavlína stála oblečená u vařiče a za chvíli zavoněla káva, kterou kdesi vyštrachala. Zvedl jsem se. "Lež," povídá a nese šálek k posteli. Položila ho na zem a zvedla deku, kterou jsem shodil. Stála nade mnou, držíc ji v rukou a dívala se na mě. Jakoby jsme si od večera vyměnili role. Najednou se rychle sklonila a políbila mě v rozkroku. Bylo to nečekané, krátké a tak překvapující, že jsem jí nestačil zachytit. Položila deku přes opěradlo křesílka, vzala ze stolku talířek s chleby a uherákem a taky mě ho přinesla. Chodila ale obezřetně a trochu ostýchavě dbajíc toho, abych se jí nezmocnil. Byla už upravená, takže zatím co jsem snídal, seděla u stolku a kouřila.
Odvezl jsem jí až do Dejvic a pak jel sám do práce. Měl jsem fajn náladu, neboť jsme se domluvili, že se odpoledne zase sejdeme. Vášnivka už něco tušila, protože když jsem odmítl večer na Vyšehradě podívala se na mě trochu vyčítavě, ale více s porozuměním. "Já vím, nemám ti co vyčítat, ale stejně to s tebou bylo bezva." Šli jsme potom spolu na Vyšehrad ještě jednou, to když Pavlínka poprvé za naší známosti menstruovala. Pak ale její oduševnělé způsoby natrvalo zvítězily.
Ten den jsme se sešli odpoledne jako milenci po půl roce známosti, objali se a dlouze políbili. "Kam chceš jet," zeptal jsem se. "Nikam, mám lístky do kina, co říkáš?" "Ty jsi byla v Praze?" tím jsem myslel ve vnitřní. "Ne, ale kamarádce přijel známý z Itálie, a tak zavolala manželovi, že musí někam služebně, že lístky nechá mě, pokud nechce jít sám." Díval jsem se trochu udiveně. "Prosím tě, mě se to taky nelíbí," vysvětlovala provinile, ale hraje Delon, toho zbožňuju. A vůbec, co je nám do nich."
Byl to starý film o policajtovi. Ten jsem znal, a tak jsem spíš sledoval její reakce. Bavila se opravdu dobře ani si neuvědomovala, že sedím vedle ní. Jen dvakrát se ohledla a usmála se. Začínal jsem na toho napomádovaného frajírka žárlit. Když jsme šli "Trafoušem" chtěla za každou cenu děj rozebírat. Nechal jsem jí vymluvit, ale nejradši bych jí to zatrhl. Jak jsme seděli v baru pod Blaníkem, už jí to přešlo. Dali jsme si biftek, já vypil dvě vodky a ona dvojku červeného. K ní jsme jeli taxíkem. Přikázala řidiči, aby zastavil dřív, v tmavé ulici se stromořadím hustých, nízkých stromů. Jejich košaté koruny správně stínily řídce rozestaveným lucernám s kulatýma výbojkami. Řidiči zaplatila sama. "Nezlobíš se?" Tato otázka padla, když mě objala. "Já mam peněz dost a ty si platil celý večer." Usmál jsem se, zejména vzhledem k tomu, že jsem se opravdu nezlobil.
Ulice byla tichá, jako na maloměstě. Našli jsme si strategický kmen, opřel jsem jí a chvíli se věnoval její vlhké hubičce. Pokračoval jsem rukama na jejím těle pod kabátem, ale ještě jsem se nedostal pod šaty, když řekla: "Počkej". Potom mi rozepnula kalhoty a vzala ho do ruky. Dlouho netrvalo a měl odpovídající tvar. Vjel jsem jí rukou pod šaty, ale odstrčila mi jí. "Říkala jsem počkej!" opakovala se zarputilostí. Potom poklekla a po krátkém váhání otevřela pusu a zmocnila se ho. Byl jsem překvapen, ale zároveň hrdý, že jsem jí k tomu tak brzy vyučil. Podával jsem se jejímu nezkušenému laskání. Nedržela ho, rukama se mi opřela o stehna a pracovala jenom ústy. Cucala, občas stiskla zuby, ale po většinu doby si počínala jako by to byl cukrový špalek v kombinaci s doutníkem. Bylo to roztomilé, ale zároveň příjemné. Položil jsem jí ruce na ramena a tiskl je stále více, se vzrůstající rozkoší. Když přišly první záchvěvy, uchopil jsem jí za hlavu a směroval její obličej pevně do klína. S prvním výstřikem se však osvobodila a přerývavě dýchajíc zůstala ve strnulé poloze. Uhnula jen nepatrně, takže semeno se jí vyřinulo někam na rameno.
Pohladil jsem jí po vlasech a vyndal kapesník, abych si ho utřel. Postavila se a opřela mi hlavu o rameno: "Abys věděl, že tě mám opravdu ráda". Hlas se jí třásl, ale artikulovala zřetelně. "Teď ti ukážu, jak mám rád já tebe," odpověděl jsem a klesl do kolen. Zvedl jsem šaty a zabořil jí obličej mezi nohy. Strpěla to jen okamžik. "Ne, já nechci. Tady ne." Šeptala naléhavě a rukou si zakryla klín. Poučen ze včerejška, zvedl jsem se a políbil jí na tvář. "Tak dobře, někdy jindy. Stejně jsi hodná."
Zavěsila se do mě a kráčeli jsme k jejich vile. Když jsme se na chvíli pustili, abych si zapálil cigaretu, všiml jsem si, že si nenápadně utírá kapesníkem ústa. "Počkej, já tě očistím." Vytáhl jsem kapesník a natočil jí ke světlu, abych jí otřel fleky na rameni. "Budeš to muset vytřít doma mokrým hadrem," poučil jsem jí zasvěceně. Potřásla hlavou a sklonila jí. Nebyla ještě pořád ve své kůži. Mě ale docházelo, že to chce čas, aby byla výborná. Doufám, že z tebe nebude druhá Vášnivka, řekl jsem si, jedna mi stačí.
Před domem jsem jí políbil na ústa a pohladil po tváři. "Ahoj, udělala jsi mi radost. Dobře se vyspi." Počkal jsem až se v patře rozsvítí okno a pak jsem odešel. Byl jsem hrozně vyprahlý, a proto jsem uvítal blikavý štít místní hospůdky. Nikdy jsem tu nebyl a kvazivesnické prostředí mi lahodilo. Čepovali Bráník a hostinský si nedělal starosti se zavírací hodinou. Urazil jsem jich asi pět a dal si párek s hořčicí. Domů jsem šel hodně po půlnoci v parádní náladě. Druhý den jsem jí zavolal z práce a vůbec mi nevadilo co tomu budou ženský říkat. Znali sice moje vztahy k nim, ale můj soukromý život považovaly jaksi za svůj. V kanclu bylo chvíli ticho, ale pak se ozvala právě Vášnivka. Se spikleneckým pomrkáváním povídá: "Že by tě konečně některá utrhla natrvalo, to se mi ani nechce věřit?" Nepokračovala však dál, protože zároveň s jejím proslovem se otevřely dveře a objevila se šéfová: "Pojďte prosím vás hned ke mě a vezměte si ten plán výstavby Jezírka".
Byl jsem trochu překvapený a hned se nemohl zorientovat. Nakonec jsem spis našel a zvedl se. Šéfová se celou dobu bavila mým zmatkem. Byla to fešná ženská, při těle a táhlo jí na čtyřicítku. Moc jsme o ní nevěděli, protože do kanceláře často nechodila a pohybovala se v trochu jiných sférách než my. Sama nás do kanceláře zvala málo a spíš telefonem. Takže jsem byl překvapený a všechny kolem mne také.
Ženským jsem ani nemusel nic vysvětlovat, neboť když jsem se vrátil, hned jsem volal na pézetku a domluvené rande odvolával. Dostal jsem mimořádný úkol a měl jsem jeho zpracování odnést večer k ní, protože to moc spěchalo. Měla si to vzít zítra do Brna. O tom však promluvím jindy. Pro pořádek.
Tak to přišlo, že svojí novou lásku jsem viděl až v sobotu. Přijel jsem vozem. Stáhnul jsem okénko: "Pojď dovnitř, mám zatopeno." "To jsem ráda, já už tu málem zmrzla." Pozdní podzim dával skutečně znát svou vládu. Pavlína měla už teplý kabát s dlouhou šálou, kterou namotala na šaltpáku. "Ty nešiko," povídám dobromyslně. "Kam se půjdeme pořádně ohřát?" Zatímco jsem uvolňoval šaltrpáku sáhla do kapsy a pak zazvonily klíče.
"Dneska tě zvu já," koketně houpala klíči na úrovni své tváře, držíc kroužek dvěma prsty. "Domů?" povídám nevěřícně. "Ne, na chalupu, ale je to daleko." "Kde?"
"Na Šumavě."
"A ták, proto máš tu hromskou kabelu. Tak to už se těším. Naviguj!" Bylo to docela sympatické překvapení, a tak nám cesta ubíhala v příjemném rozhovoru. Chvílemi se o mě opírala, zapalovala cigarety a mazala chleba paštikami z Tuzexu. Cítil jsem se spokojeně. Docela jako novomanžel. Jen když se ke mě úžeji přitulila, měl jsem trochu potíže s řízením. Nejenom proto, že jsem nemohl pořádně držet volant, ale i z toho důvodu, že mi začalo brnět v páteři a šimrat v rozkroku, takže jsem byl evidentně nesoustředěný. Zastavili jsme jen jednou v Písku u hospody. Měli dokonce Kozla, a tak jsem koupil basu. K chalupě jsme přijeli po štěrkované cestě. Zatímco šla otevřít dveře, prohlížel jsem si stavení. Byla to bomba! Po pravdě nešlo o chalupu, ale hotel ze začátku první republiky. Dům to byl dvoupatrový z hrázněného zdiva, ale na první pohled vzorně udržovaný. Dole byly dvě garáže, a tak jsem hned řešil problém, která vrata a zda vůbec nějaká otevře. Udělala galantní pukrle a naznačila, že si mám vybrat. Vybral jsem si ty napravo a bez obtíží zaparkoval.
"Pojď, napřed dáme pivo a jídlo do sklepa," vyzvala mě, když jsem vystoupil. Sklep také nebyl sklep, ale malá vinárna, dokonce se dvěma obrovskými sudy. Zíral jsem jako Alenka v říši divů, a tak to pokračovalo po celém baráku. Místností jako v penzionu. Vybavení za jaké by se nemusel stydět anglický premiér. Starobylý exteriér příkře kontrastoval s ultramoderními interiéry. Když jsme se konečně usadili v jedné místnosti prvního patra, které bylo, jak se Pavlína pochlubila, celé její, chvíli jsem zíral dost zaraženě. "Co dělají vaši, já jsem se tě ještě nezeptal."
"Táta je ředitelem naší pézetky," odpověděla. "Máma nedělá nic, je doma. Ale jestli myslíš ten barák, tak ten není úplně náš. Stavěl ho sice pradědeček, ale vybavil ho podnik. Jezdí sem zahraniční zákazníci. My jen když je volno. Naštěstí je teď mrtvá sezóna." Trochu jsem si oddechl, ale asi jsem nedokázal úplně zaretušovat určité rozpaky, protože ani ona se netvářila úplně uvolněně." Ale stejně ti závidím," řekl jsem nakonec, abych trochu rozptýlil atmosféru "třídního rozdílu." "Budu si muset dát pivo, abych to překvapení spláchnul." Naštěstí jsem všechny lahve ve sklepě nenechal. "Nechceš se vykoupat, zapnula jsem v koupelně topení?" Když jsem přisvědčil, tak mne odvedla do "koupelny", kterou mě ještě neukázala. Byla to místnost asi třicet čtverečních metrů a uprostřed ní malý bazén. "To si teda dam líbit," řekl jsem a shodil šaty. Podívala se na mě s pobaveným úsměvem a stejně jako na naší chatě na okamžik poklekla, aby ho políbila. "Támhle máš ručník a župan," zavolala na mě ode dveří, kam rychle unikla.
Hupnul jsem do vody a začal se ráchat. Přitočil jsem teplou, zřejmě přes průtokový ohřívač a pak se opřel o stěnu mělčí strany, zapálil cigáro a pil pivo. Dveře se otevřely a já zaklonil hlavu. Stála za mnou nahá. Přes nezvyklou perspektivu černého lesíčka, dvou kopečků hory Říp s kapličkami na vrcholcích na mě pohlížela zase trochu a rozpaky. Natáhl jsem ruce a uchopil jí za lýtka: "Podej mi jí, ať jí dám taky pusu," zaprosil sem. Otřásla se a zrudla. "Počkej, já se vykoupu" a vymanila se. Pak skočila do vody až mě postříkala na hlavě. Díval jsem se na ní, jak protahuje mytí a ten můj už neplaval nýbrž stál. Když se myla mezi nohama, otočila se. Využil jsem toho, přikradl se k ní a pevně jí zezadu objal. Ztuhla překvapením. "Ohni se trošku," řekl jsem a povolil sevření. Poslechla. Zlehka jsem ochladil mokrou buchtičku a pak zajel do čistě vymyté a vymydlené pochvičky. Chodili jsme po baženu jako medvědi. Hladil jsem jí prsa a chvílemi stříkal dlaní vodu do jejího klína. Jak se její šťáva odplavovala bylo naše sevření drsnější a neobvyklejší.
Když jsme se ocitli u "břehu", vyndal jsem ho, otočil jí a posadil na okraj bazénku. "Lehni si," poručil jsem. "Ne, počkej, já se opláchnu." Zase ty rozpaky. "To je hloupost, poslechni. Vždyť tě miluji."
Nakonec tedy zdráhavě poslechla a odevzdaně hleděla do stropu. Chvíli jsem se pásl tímto obrazem a pak si klekl do vody. Uchopil jsem stehna, abych se pohodlně dostal k tomu růžovému poháru s obrubou černých chlupů. Pak jsem přímo doprostřed vtiskl řádný polibek. Slyšel jsem jak nahoře vzdychla a na okamžik mi položila ruku na hlavu, jako by jí chtěla odstrčit.
To byl ale poslední odpor.
Pak jen bezvládně ležela a nechala se líbat. Když jsem přisál rty na poštěváček, začala se osmělovat. Její sedinka začala kroužit, prostě se tomu neubránila. Pustil jsem jí, abych mohl dvěma prsty vniknout dovnitř a druhou rukou honit svojí žílu. Zakrátko jsem nevěděl, která voda je ta pravá. Házela zadkem, sklouzávala, ale hned se zase vracela abych mohl očistu dovést do konce. Protože jsem byl mezitím hotov a ruku si uvolnil, přesunul jsem ji na kozy a střídavě je mačkal. Prohnula se do oblouku, ale nesklouzla, protože jsem jí za kozu přitahoval zpátky. Muselo to trochu bolet, ale jí to dělalo dobře.
"Tak jak se ti to líbilo," zeptal jsem se, když si potom sedla. Byla zrůžovělá a jen kývala hlavou. Vklouzla znovu do vody a opláchla se. "Pojď se najíst," řekla potom, když vylezla z teplé lázně a navlékla si župan.
Před večeří jsem si ještě zapálil cigaretu, takže začala jíst dřív. Zase jsem s porozuměním sledoval jak jí chutná. Inu proč ne, měla za sebou tělocvik a zkusila novou gymnastickou disciplínu. Popřál jsem jí dobrou chuť a než jsem dokouřil, tak jsme spolu nemluvili. Se svým prvním soustem jsem pobaveným hlasem položil otázku: "Tak co, nemáš mě co říct?"
"Proč se pořád tak blbě ptáš?" řekla najednou zhurta. "To víš, že to bylo fajn a sám jsi to poznal." Protože jsem jí nerozuměl a byl zticha, pokračovala na vysvětlenou: "Vy chlapi pořád potřebujete, aby jsme vás ujišťovaly jací jste mimořádní." A pak dodala smířlivě: "Já jsem myslela, že jsi jinej, i když do jistý míry je to pravda".
"No aspoň něco," poznamenal jsem a věnoval se nadále pouze jídlu. Její nevrlost mě poněkud překvapila, ale pak jsem si řekl, že je to rodinný zatížení po tatínkovi řediteli. Po jídle byla zase jako před tím, jako bych se jí na nic neptal.
"Co kdyby jsme si pustili nějakou kazetu?" Navrhla. "Magič?"
"Ne, video! Táta tu má hotovou filmotéku."
O videu jsem si tehdy mohl nechat jen zdát. Odešli jsme o patro výš do doupěte ředitele. Na celé stěně byla knihovna a jedna řada byla naplněná kazetami. "Já nevím co to bude, nemá to označený," omlouvala se a vzala hned první. Bylo to porno a samozřejmě v barvě. Nějaká školní třída a žákyně již poněkud odrostlé. Učitel byl poměrně mladý a ony ho zlobily. Když už nevěděl jak dál, zavolal si jednu blondýnku k tabuli a přikázal jí, aby se položila na první lavici. Pak jí vyhrnul sukni a stáhnul kalhotky. Vysázel jí pětadvacet na zadek.
Děvče to snášelo spíš s potěšením a ostatní žákyně také. Jedna si mačkala prsa, jiná si vsunula ruku do kalhot a další dvě se navzájem miliskovaly. Když exekuci skončil, pozval si pro změnu černovlásku, jednu z těch dvou. Ta se musela svléknout donaha a dostala taky pětadvacet. Tentokrát od té co dostala jako první. To už třída přímo vřela. Jedna nejodvážnější, co už měla kozy venku, přišla s cudně sklopenýma očima když jí zavolal, ale kozy se jí houpaly stále navrch rozepnutého živůtku. Poručil jí, aby si před něj klekla. Potom si nechal vytáhnout bílou nudli a ona ho odprošovala tak, že z nudličky nebylo skoro nic vidět.
Další záběr do třídy ukázal už spoře oblečený harém, který se hromadně obšťastňoval, ale to už byla doktorka u mne, přesněji řečeno, mezi mýma nohama pod županem. Docela se mi to líbilo i pro komičnost situace, protože její hlava vidět nebyla, ale můj čnící doutník jí intenzivně vnímal. Pohodlněji jsem se opřel a dál se díval na obrazovku. Učitel právě přinutil jednu zrzavou krasavici, aby se předklonila, ale nezačal s vyplácením, nýbrž vpálil ji ho tam zezadu. Děvče bylo opřené o lavici, na které ležela naznak jiná její kolegyně a podávala se jejímu minetu. Třetí si hrála s jejími prsy, brala bradavky do úst a kojila se. Další si vlezla pod nabíjenou a rovněž se začala zabývat jejími cecíky. Ta začala házet zadkem, až učiteli vyklouzl, ale bylo to vlastně včas, protože začal odstřelovat záda sehnutého děvčete.
Vžil jsem se do situace učitele natolik, že mi ani nepřišlo, že pálím ze své zbraně. Pavlínka už měla hlavu venku a zpocenou tvářinkou pohlížela na můj roztřesený kořen, koukající z otevřeného županu, uvelebený v objetí pěti štíhlých prstů. Oba jsme se rozesmáli. Ona si pak otřela ruku o můj župan, aby mi hned vklouzla do náručí. Hověla si tam tiše. Pak začal nový film a ona se mi uvelebila na klíně.
Dívala se, zatímco já vklouzl rukou mezi její nohy a začal šimrat poštěváčka. Trochu je roztáhla, opřela se o mě, aby mohla lépe sledovat program a nechala mi volnou ruku. Mazlil jsem se s lístečky pysků, které byly jak růžové plátky ojíněné ranní rosou. Začal jsem tu vláhu rozmazávat kolem dokola, až se spustil déšť. Krouživými pohyby jsem vnikal stále hlouběji. Pavlínka zavřela oči, video jí přestalo naprosto zajímat.
Díval jsem se na její hezkou tvářičku, ozářenou slastnou grimasou a znovu jsem si uvědomoval jak nenásilně se umí odevzdat a prožít rozkoš bez mimořádných efektů. Vysmekl jsem se z pod její málo významné hmotnosti a nechal jí usazenou v křesle. Už jí to nedeprimovalo, když jsem si klekl před obnaženou branku. Ještě více roztáhla stehna a pozvedla mi jí vstříc. Stejně jako před tím prstem přejížděl jsem jazykem poštěváček a jeden lísteček za druhým. Růžová silnice začala ronit potoky nektaru a její oblá zadnička nasedala do kolotoče. Když to na ní přišlo, dokonce mi přimáčkla hlavu ke svému klínu.
Chvíli jsem jí zlehounka líbal, abych uklidnil rozcitlivělé masíčko. Nedařilo se a já poznal, že mohu uklidnění docílit jinak. Vzpřímil jsem se a s ptákem v hrsti jsem ho nasadil na vchod. Začal jsem vnikat krouživými pohyby a to už nevydržela. Uniklo jí zasténání a na okamžik si stiskla přes župan prsa. Odstrčil jsem jí jemně ruce a pak odstranil i župan. Její střední kozičky se vlnily pod mýma rukama, stejně jako prdelka a černým středem pod bříškem. Ale zase to bylo dojemně kultivované a líbilo se mi to, že jsem zapomněl definitivně na její předchozí rozladění. Když byla dodělaná, uchopil jsem jí oběma rukama v týle a napřímiv se, předložil jsem jí lesklý banán před ústa. Na okamžik ještě zaváhala, zvedla ke mě oči, ale potom ho odhodlaně obemkla pusinkou. Nepomáhala si však opět rukou, ale při mých kopulačních pohybech ho stejně udržela. Trvalo to tentokrát dlouho, ale nepolevila. Teprve při prvním záškubu uvolnila stisk a uhnula hlavou.
Už nešlo o kvalitní výstřik, spíš jí na obnažené rameno ukáplo pár chuchvalečků. Dýchala zhluboka, aby ustálila unaveně plíce po zadržování dechu. Díval jsem se na její mladě tělo, zvlhlé potem a uvažoval jsem, kde byl důvod jejího trochu sterilního přístupu k lásce, když jinak jí umí prožívat a má k tomu dobře předpoklady. Nechtěl jsem se jí však ptát, protože jsem tušil, že by jí to zase nemuselo být příjemé.
Večeře se ještě opakovala dvakrát, než jsme šli spát. Dívali jsme se na nějaký americký horor a sbírali síly, hlavně já. Ustlala na soupravě, která po rozložení připomínala Šeremetěvo a než jsme zavřeli oči, rozdali jsme si ještě jednu hru. Pomalou, něžnou a nekonečnou. Měla zavřeně oči, soustředěný a slastný výraz a mokré kolo na prostěradle prozrazovala, jak jí to těšilo.
Ten víkend mě i dneska připadá jako výluh z pohádky a fantastického románu. I když i jejich barák na pražském předměstí byl exkluzivně vybaven, už to nebyl ten prvotní a nečekaný dojem. Tam jsem se ani tak dobře necítil. Snad mi chyběla nádherná šumavská příroda.
Téhle roztomilé právničce se ostatně podařilo i něco víc. Vzbuzovala ve mě podobné pocity jako Jindřiška. Zapomněl jsem při ní na Vášnivku, selhal se šéfovou a nakonec mě dokonce sehnala parádní flek. To byl taky konec našeho vztahu, ale hodně se na tom podepsal její táta, který, když mě poprvé uviděl, tak mi dal jasně najevo, že takového ženicha si pro svoji dceru nepředstavoval. S Pavlínkou jsme byli na dovolené v Německu u moře. Když si vzpomenu na moře s Pindulkou, musím připustit, že to nebylo takové, ale hlavním důvodem rozdílu bylo asi množství lidí, na které jsme naráželi skoro všude i večer. Bydleli jsme na privátě, ale ani tam jsme neměli pořádný soukromí, protože bytná chtěla vydělat co nejvíc, a tak pokud jsme se všichni nájemníci sešli najednou, znamenala každá stěna našeho pokojíku reproduktor, vyhrávající koncert vzdechů, stenů, mlaskání a čvachtání.
Zejména toto způsobům mojí doktorky moc nevyhovovalo. Jednou vybuchla: "Já tady nebudu ani minutu, pojď pryč!" Chtělo se mi zrovna moc spát, a tak jsem se jí to snažil rozmluvit. "Tak si tady buď sám sobče," zaječela. Natáhla si džíny a triko a vypadla. Chvíli jsem ležel a říkal si, ať si dělá co chce. Po půl hodině jsem začal žárlit, protože jsem si dovedl představit co je venku lákadel. Rozum mě ale říkal, že to se k ní nehodí a spíš se mě zmocňoval strach, jestli se jí něco nestalo. S těmito duševními pocity jsem překonal fyzickou nechuť těla a vypravil se ven.
Na pláž to nebylo daleko a samozřejmě nebyla úplně pustá. Ve svitu měsíce však bylo zřejmě, že jednotlivě dvojice si našly takový distanc, aby si nepřekážely. Pavlínu jsem uviděl hned. Byli totiž nejblíž. Nějaký štíhlý germán seděl vedle ní v písku a nebyl nečinný. Ruku kolem ramen, sosák přitisknutý k jejímu a druhá ruka, kterou jsem zezadu nemohl sledovat zajišťovala s největší pravděpodobností odpovídající činnosti na hrudníčku mojí partnerky. Nějak zvlášť mě to v tu chvíli z míry nevyvedlo. Jeho jsem dokonce chápal, ale ona mě přeci jenom trochu štvala.
Proto jsem se rozhodl, že to chce facku. Potichu jsem se k nim přiblížil a poklepal Pavlíně na rameno. Musel jsem to opakovat, protože v první chvíli si zřejmě myslela, že si tak počíná její partner. Když se pak otočila moc se nelekla. Vyděsil jsem se ale já!
Člověk si zezadu může druhého snadno splést.
To děvče se dívalo spíš udiveně, ale její galán naštvaně. Vyskočil, vrazil do mě a zasyčel: "Was?" a ještě něco, čemu jsem nerozuměl. Asi by jsme se porvali, ale on byl v nevýhodě, protože měl rozepnutý poklopec a v něm se tyčila solidní kláda, která mu samozřejmě trochu bránila v pohybu. "Es tut zér mír lajd," zabreptal jsem, rameny krčil na výraz omylu, bezradně rozhazoval ruce a hlavně couval. Byl to jednoduše trapas. Neměl moc náladu mě pronásledovat a já se mu nedivil. Brzy jsem za sebou taky uslyšel pobavený smích v duetu..
Doktorku jsem nakonec našel samotnou. Seděla ještě v suchém písku, rukama objímala kolena, ale prsty jejích bosých nohou omýval klidný příboj. "Ahoj," řekla bez stínu podráždění. Sedl jsem si vedle ní a napodobil toho blonďáčka. Tričko jsem jí ale přetáhl přes hlavu, abych se mohl kyprému hrudníku věnovat nerušen bavlněnou překážkou. Hladil jsem ňadra něžnými, krouživými pohyby a náruživě líbal vlhkou tlamičku, trochu slanou mořem.
Pomalu se položila do písku a nechala mě, abych jí sundal džíny. Kalhotky neměla. Podložil jsem jí prdelku všemi svršky, které jsme měli, aby se nám tam nedostal písek a pak jsem vklouzl do příjemného hnízdečka. Cítil jsem se jako nějaký řecký bůh. Ptáka jsem koupal v teplém zřídle, ústy pil sladký nektar a nohy mě omývalo chladné Baltické moře. Měkká poduška čalouněná hebkou ženskou kůží s tuhými knoflíky, potaženými materiálem ježte hebčím, umocňovala rozkoš chvíle. Nespěchali jsme a vychutnávali pohár letní noci až do dna.
To koupání, které následovalo potom, bylo snad nejhezčí v mém životě, mám-li hovořit o koupání v moři. Voda byla chladná, ale nesmírně osvěžující. Tahle zkušenost byla tak mocná, že jsme jí opakovali každou noc, dokud nenastaly deště, ale to už dovolená stejně končila.
Chtěli jsme si zážitky z dovolené zopakovat i další rok, ale nějak to nevyšlo. Pracoval jsem nově v pézetce na Pankráci, a tak jsem nárok na dovolenou získal až v polovině září. Chystali jsme proto turistiku na úrovni v NSR, ale přišla do toho Tonička a byl utrum.