Byla to prostě vedoucí a moje sebevědomí s něčím takovým nepočítalo. Nemohl bych říci, že její maso bylo unavené nebo odpuzující, ale rozhodně nešlo o moje gusto. Hned jsem si všimnul, že je slušně rostlá, ale jako by měla všude masa dost, lépe řečeno až příliš...

Otevřela dveře svého byty v pátém patře novostavby. "Pojďte dál, nemusíte se zouvat," řekla suše a šla přede mnou, oblečená do froté koupacího pláště. Dost mě to překvapilo. Měla mokré vlasy, na bosých nohou domácí střevíce z umělé hmoty. "Posaďte se," ukázala ke stolu, když jsem přišel do kuchyně. Cítil jsem se nesvůj. Vedoucí mě vždycky připadala jako něco, co do mého života patří spíše úředně, tedy s odstupem a cizotou. Teď jsem jí viděl jako normální ženskou. Domácí buchtu, ale pořád ve mě zůstávalo vědomí, že mne platí a dává příkazy. "Budete něco pít?" zeptala se formálně, ale nečekala na odpověď a vyndala láhev francouzského koňaku. "Nezlobte se, že vás přijímám takto, ale musím se dát do pořádku, před tou zítřejší cestou." Přitom rozhodila ruce na omluvu a mě bylo jasné, že jde o komedii, protože plášť měla svázaný jen v pase, a tak se na okamžik objevily solidní polokoule s ještě solidnějšími bradavkami. Zahalila se roztržitě, jako by si toho nevšimla. Nalila koňak. "Pijte, musím se trochu upravit. Pak se podíváme na ty materiály" a odešla do koupelny.
Vyndal jsem s kufříku spis a trochu upil. Byl to Martel a chutnal po mýdle. Začal jsem listovat v materiálech a vyndával podle mého názoru sporné části. Trochu jsem se do toho zabral, že jsem trochu pozdě, jen periferním viděním, zaregistroval jak vstoupila do místnosti. Zvedl jsem hlavu a zrudnul. Byla to prostě vedoucí a moje sebevědomí s něčím takovým nepočítalo. Nemohl bych říci, že její maso bylo unavené nebo odpuzující, ale rozhodně nešlo o moje gusto. Hned jsem si všimnul, že je slušně rostlá, ale jako by měla všude masa dost, lépe řečeno až příliš. Kulaté břicho, řádně zaoblený zadek přecházející do plných stehen, jež neměly mezi sebou žádnou mezeru a na jejich soutoku vystupovala výrazná buchta, jejíž vykynutost zvýrazňovaly dlouhé, na všechny strany čnící chlupy. Lýtka trochu baňatá, kotníky pevné.
Vnímal jsem to všechno najednou, ale jako přes zamlžené brýle. Připadal jsem si jako žáček obecné školy, když řekla: "Tak, snad by ses nestyděl?" Jen jsem polknul. "Já už sleduju dlouho, co vyvadíš s těma pipkama u nás," pokračovala a přistoupila ke mně. Začala mě majetnicky vískat ve vlasech, jako maminky své děti, ale zároveň si mojí hlavu přitahovala do údolí dvou melounků.
Kromě všeho bylo hrozné, že za celou dobu co jsem byl u ní jsem se zmohl jen asi na dvě nesouvislé věty. Podvoloval jsem se všemu, ale nebylo to nic platné. Dávala mě sama do pusy střídavě oba cecky, strkala si moje ruce do mokrého rozkroku, pak mě ho vyndala i s pytlíkem, hladila celé zvadlé nářadí, brala ho do smyslné tlamičky, já ale cítil, že jsem čím dál tím víc dřevěný. Všechno prostě naopak a moje bezradnost se stupňovala.
Apaticky jsem se díval, jak se ho snaží oživit. Bylo to, jako by cucala dřeviny suk. Na její straně to muselo připadat jako hadrový uzel a navíc pěkně pomačkaný. Když poznala neodvratně, jak na tom jsem, pohladila mě mateřsky po vlasech přešla zase na vykání: "Vy jste nějak vyjukaný dušinko, trochu jste mi překvapil."
Zmocnil se mě vztek. Co si myslela? Nejenže zneužívala svého postavení nadřízené, ale ještě ty rodičovské manýry! Nezmohl jsem se však na nic. Odešel jsem jako spráskaný čokl a dobře si pamatuji, že na probírání mých papírů nedošlo.
Abych se přiznal, tento zážitek nebyl jediný toho druhu, ale jako příklad v mém vyprávění postačí. Těch negativních příkladů by na druhé straně zase nebylo tolik a většinou šlo jen o chvilkové indispozice, které jsem zpravidla brzo napravil. Napravil jsem to konec konců i se šéfovou, i když mnohem později. O tom ale nemá význam psát. Nebylo to nijak zvlášť zajímavé, pouze účelové.