"Čau, Drahuško," zavolal jsem směrem k červenému terči. Z chřástu se vynořil druhý kousek červeně, tentokrát obepínající půvabná, krásně tvarovaná ňadra a nad ním kudrnatá hlavinka ozdobená tmavými obroučkami brejliček. "Čau, odkud si to hrneš?""Z práce, děvenko, z práce. To víš..

To slunečné ráno jsem se pomalu pěšky vracel z noční šichty. Zdržel jsem se ještě v kanceláři podniku. Potřeboval jsem nějaké potvrzení a to je u nás vždycky obřad. Naše tělnatá paní účetní si totiž velice potrpí na svou důležitost a nepostradatelnost, takže když jsem se dostal do naší ulice, bylo už skoro osm hodin. Slunce už pěkně hřálo a obloha byla jako vymetená. Naproti našemu domku jsem zahlédl v sousedovic zahradě trojúhelníček červené látky našponovaný na půvabné prdelce naší sousedky, která se v tom nádherném jitru zabývala velice bohulibou činností - okopávání krmné řepy.
"Čau, Drahuško," zavolal jsem směrem k červenému terči. Z chřástu se vynořil druhý kousek červeně, tentokrát obepínající půvabná, krásně tvarovaná ňadra a nad ním kudrnatá hlavinka ozdobená tmavými obroučkami brejliček.
"Čau, odkud si to hrneš?"
"Z práce, děvenko, z práce. To víš, na vás dlouhodobě nezaměstnané a na vaše sociální dávky musí někdo vydělávat."
"Ty aby sis nerýpnul, prevíte!"
"Já a rýpat? Kdeže, děvče, to ty v časných ranních hodinách v záhoně si reješ, tělu odpočinku nedopřeješ," zabásnil jsem si.
"V poledne se to v tom hicu dělat nedá, to dá rozum. A co ty teď budeš podnikat?" tázala se ta milá pětatřicátnice.
"No, co asi po noční? Vykoupu se, napapám se a půjdu si hajnout. Nechceš mi přijít umýt záda?" hodil jsem jen tak ze zvyku udičku.
"Klidně," odvětila.
"To spíš uvěřím, že ti vyrostla metráková řepa, cha cha. Měj se zatím. Čau."

Tohle naše škádlení už trvá pár let. Občas vedeme dvojsmyslné rozhovory, někdy mi při tancovačce po pár skleničkách ujede ruka, ale jinak zachováváme dekórum věrnosti svým drahým polovičkám. Takže jsem v poklidu zaplul domů, napustil si vanu a uvařil kafe. Svlékl jsem se, pustil rádio a s voňavým šálkem zalezl blaženě do bohaté pěny. Koupelnu jsem nezavřel, abych lépe slyšel zprávy. Hulákání jakési rádoby hvězdy českého šoubyznysu přehlušilo ale náhle cvaknutí vchodových dveří a už moje oči zaregistrovaly ve futrech koupelny červené plavky a v nich naši sousedku s úsměvem na tváři. Úplně jsem ztuhl a málem si vylil lógr do vany, ze které mi koukala jenom hlava.
"Co tu děláš?"
"Blbá otázka, chtěl jsi přece umýt záda, ne?"
"No, to vlastně teda jo, asi," blekotal jsem.
"No tak si sedni, ať můžu začít."
Ještě trochu v šoku jsem poslechl a odložil hrnek s kávou na poličku. Drahuška popadla mýdlo a houbu a začala mi vehementně drbat krk a záda. Pak se přesunula na ruce a hrudník. Koukal jsem po očku na její houpající se prsa a cítil, jak mi pod pěnou pomalu tuhne ocas.
"A teď si klekni, ať můžu níž," zavelela. Váhavě jsem poklekl, zakrývaje si rukama pánskou ozdobu. Drbání přešlo ze zad na zadek a zakrývání mého ocasu přestávalo fungovat. Měl jsem na to malé dlaně. "Dej laskavě ty ruce pryč. Stydět se nemusíš. Víš, kolik já jsem takových pinďourů v nemocnici už myla?"
"To nemůžu vědět."
Poslechl jsem dotčeně. Ocas už jsem měl stejně naběhlý k prasknutí a ruce bych musel mít jako lopaty, abych ho zakryl. Ale stejně jsem si všiml, že se moje lazebnice trochu zapýřila, když se nabiják objevil v plné kráse. Nezaměstnaná zdravotní sestra mi zkušeně stáhla předkožku. Houbou jemně omývala fialového žaluda a pak svědomitě vydrhla i koule. Tlumeně jsem hekal.
"A teď si stoupni," zavelela zase.

Osprchovala mě, a když jsem vylezl z vany, popadla osušku a osušovala a osušovala, zcela nepokrytě zaměřená na určité partie. To už bylo moc, tlak se už nedal zvládnout. Přitiskl jsem ji k sobě a vášnivě políbil na pootevřená ústa. Odtrhla se a šeptla:
"Dohoda zněla jen na umytí, pane!"
"Já vím, ale přece mě takhle nenecháš, vždyť bych ani neusnul."
Chvíli se na mě přemýšlivě dívala přes ty svoje brejličky.
"Tak jo, ale jenom nahoře."
Odvedla mě za ruku do obýváku a usadila mě do křesla. Klekla si přede mne a sundala si vrchní díl plavek. Vyplula krásně tvarovaná, i když už trošku povislá ňadra s tmavými dvorci bradavek. Chvilku mě nechala, abych si s nimi pohrál rukama a pak se jimi přimáčkla do mého rozkroku. Můj ocas zasunula mezi ně a začala ho jemně honit. Hekal jsem vzrušením a blahem. Sklonila hlavu a začala mi ho olizovat a kouřit. Rukou mi při tom masírovala koule. Já jsem jí za to prsty dráždil bradavky. Cítil jsem, že už to dlouho trvat nebude. Poznala to a zvolnila.
"Až budeš, řekni, do pusy to nechci," organizovala ten akt.
"Úúž!" zařval jsem.

Pustila ho z pusy a rukou hezky dojela. Gejzír semene vyletěl ven. Když jsem dostříkal, s úlevou jsem vstal a donesl jí ručník. Otřela si obličej a já následně svůj ocas.
"Díky, Drahuško," tiše jsem poděkoval a krátce ji políbil.
"Není zač. Ale že tohle nebyla nevěra? Že ne?" ptala se mě trochu nejistě.
"To víš, že ne. To se nepočítá," uklidňoval jsem ji. "Máš to u mne na revanš. Je to přece sousedská výpomoc."
"Fajn, já jsem taky někdy z té zahrady umazaná a upocená, tak to beru. Takže někdy příště, až zase přijdeš z noční. Ale jenom umýt záda, ano?" usmála se spiklenecky a mrkla očkem.
"Jistě, jak jsi řekla, tak to uděláme."
Udělali jsme to hned za týden, to jsem měl zase po noční. Hezky jsem ji umyl ve vaně u nich v koupelně a pak jsem jí vylízal v postýlce pekáček tak, že křičela rozkoší, až jsem jí musel zakrývat dlaní pusu.
O nevěře nepadlo samozřejmě ani slovo. Taky k ní vůbec nedošlo. Sousedská výpomoc přece nemá s nevěrou nic společného...