Probudila jsem se a bylo už světlo. V posteli jsem byla sama, takže Jana už asi vstala. Ležela jsem nahá jen v županu, tak jak jsem večer vysílená usnula. Prohlížím si své zasádrované ručky. Dlahy už jsou vyschlé, pevné, obepínají mi má předloktí téměř po celém obvodu. Jen na vnitřní straně ruky je mezi okraji sádrové dlahy mezera asi na jeden až dva centimetry. Obhlížím své ručky, rudý lak na gelových nehtících krásně kontrastuje s bílými obvazy, z palečku na levé ruce vykukuje jen poslední článek s nehtíkem. Nikde nic netlačí, zkouším pohnout rukou uvnitř sádrové fixace proti ní. Mám pocit, že se ruka minimálně, ale pohnout může. Nicméně bolestivé píchnutí v pravém zápěstí tyto mé pokusy ukončí. Sundám pokrývku a zkouším kam a jak si jsem schopna znehybněnýma rukama dosáhnout a tím pádem jaké úkony zvládnu. Myslím, že najíst a napít se sama půjde, mozná i trošku učesat a něco pohodlného si obléct. Problém bude po použití wc. Sahám si levačkou do rozkroku, jestli tam dosáhnu a mimoděk se prstíky dotknu své lasturky. Projedu ji prstíkem a cítím slastný pocit. Prstík nasliním, ruka míří zpátky na mou pičku. Zlehka ji dráždím volnými prstíky a cítím tlak zasádrovaného palečku přímo na poštěváčku. Tvrdá dlaha na mém milostném knoflíčku a čím dál rychlejší pohyby prstíků mě ve chvíli přivádí do tranzu. Propnu se na posteli a cítím gerzír vhkého orgasmu do dlaně mé zasádrované levačky. Neřeším to. Když se trošku uklidním, prohlížím si škody na sádrové dlaze a obvazech. Nic strašného. Ruku otřu dosucha o froté župánek. Vstanu, obleču si naostro dlouhé volné šaty. Jsou skoro až na zem a mají krátké rukávy, takže je pohodlně navleču i se svým omezením.
Zbytek týdne jsem se stále víc sžívala se svou novou situací a sádry mě omezovaly zdánlivě čím dál míň. Janička mi byla opravdu skvělou ošetřovatelkou doma i ve škole. Večerni hygiena a sprchování s ní vždy skončilo vášnivým lesbickym sexem. Srovnávala jsem se s faktem, že jsem na kluky i na holky. S Janou to bylo moc fajn. Týden utekl opravdu rychle a na pondělí jsem byla objednána k paní doktorce na kontrolu v nemocnici. Měla jsem přijít až na konci její pracovní doby, ze to už je tam klidněji.
Těšila jsem se, že se třeba zbavín jedné sádry a po obědě jsem zahájila přípravy, jako bych šla na nějakou důležitou společenskou akci.
Jana mi pomohla se sprchou a nalíčila mě, učesala a pomohla mi obléct podprsenku. To byl jediný kus obječení, který jsem sama nezvládala. Už jsem si sama uměla i s dlahami natáhnout dokonce silonky, k nim úpletovou sukničku, tričko a streetovou mikinu, protože do té jediné jsem še vešla do rukávů. Na nožky bíle tenisky a vyrazila jsem do nemocnice. Byla jsem tak rozčílená jak to dopadne, že jsem vyšla o hodinu dřív nez bylo nutné a tak jsem se rozhodla jít většinu cesty pěšky. Bavila jsem se pohledy kolem jdoucích na obě ruce v bílých obvazech. No, bílých… po týdnu používání a běžných činností už moc bíle a vábně nevypadaly. Svrchní vrstva obinadel se místy srolovaná plazila po sádrovém podkladu a bíla barva přešla spíš do odstínů béžové a šedé, zvlášť u okrace u prstíků a dlaní. Sádrové dlahy ale držely pevně.
Plná očekávání jsem zaklepala na dveře pracovny paní doktorky přesně ve tři odpoledne jak byla domluva. Otevřela mi už v civilu a opět vypadala velice rajcovně. Své dlouhé černé vlasy měla tentokrát rozčenané, přiléhavá rudá halenka s obřím výstřihem odhalovala její pevné trojky a koženkové legíny daly vyniknout dlouhým nohám a pěknému zadečku. V lodičkách stejně rudých jako její halenka nevypadala jako doktorka ve službě. Zdravím Martino, fajn, že jste tady. Nedate si se mnou kafe? Já se omlouvám, ale ne, víte jsem hrozně nervozní jak dopadne ta levá ruka, víte ty dvě sádry, obě ruce…blekotala jsem. Doktorka se zasmála. Jasne tak pojďte, dala mi žádanku na rentgen a zavedla mě do ordinace. Nikdo tam nebyl. Sama mi rozstřihla obvazy na leve dlaze, sádru roztáhla. Chtělo to dost síly, ale nakonec má ručka vyklouzla ze sádrového sevření. Ukažte, bolí to tady? a tady?, zkuste pohnou takhle a takhle… jo, to vypadá dobře. Chytřejší budeme po rentgenu. Osnímkujeme obě ruce, ale tu pravou necháme v dlaze. Tu pak jen dotočíme sádrou. Z rentgenu jsem byla za chvilku zpět a paní doktorka měcs úsměvem čekala. No, tak jsem se spletla. Dobrá zpráva, to levé zápěstí je jen naražené. Jedné sádry se tak zbavíte. Hurááá. Zajásala jsem při představě, že moje hlavní ruka, jsem levačka, bude volná. Hurááá. Martinko, ale pojdte se podívat. Mam tady ten původní snímek vašeho pravého zápěstí a vedle něj ten dnešní a malinko se nám to pohlo. Koukám na hrot propisky, kde mi doktorka ukazuje, že opravdu te z kosti odlomený kousek, který před tím byl úplně přesně tam kde být má, je posunutý o malilinko dolů, ne víc než půl milimetru, ale je. Asi jsem vypadala vyděšená, ale paní doktorka mě hned uklidňovala. Nebojte se nic, to není na nějaké rovnání nebo operaci, to je vlastně normální, ale podívejte, vy tou ručkou asi melete, co? Já vám tu dlahu nakonec přece jen sundám, ale uděláme vám sádru novou a vyšší až sem, chytila mě rukou na paži až nahoře pod ramenem. Aha…, no tak co nadělám. Trampoty s úplně celou pravačkou v sádře zastínila radost, že to bude pořád jen jedna sádra. Tak pojďte, zavedu vás na sádrovnu, tady na to máme odborníky. Jo, a tady je zpráva, kdyby něco.
Zdedla telefon… Jindro, zdravím, pošlu vám tam jednu moc sympatickou slečnu, co si zlomila distální radius. Prosím, sundejte ji tu dlažku co má a udělejte jí krásnou plnou sádru nad loket s pohledem do dlaně, ju?! Moc děkuju. Ona už tam běží. Rozloučili jsme se, poděkovala jsem jí a domluvili jsme se na kontrole za měsíc.
Zaklepala jsem na dveře s napisem sádrovna. Čekala jsem sestřičku Jindru, ale dveře otevřel kluk asi mého věku. Dobrý den, vybudete za zlamaná slečna, co zrovna volala paní doktorka, že? Ano to budu já. Tak pojďte dál a ukažte, vzal mě za pravou zadlahovanou ruku. Krásná manikůra, není jí skoda do té sádry? Něco jsem na to koktala a on hodně mluvil a pořád se usmíval. Obvazy rozstříhl a já vyndala svou pravou ručku ven. Ta vypadala o dost hůř než levačka. Na hřbeťě ruky byla stále ošklivá podlitina, otok už skoro zmizel, ale jakýkoliv dotek či pohyb vyvolaval ostré píchnutí někde vevnitř v zápěstí. Sedla jsem si ke stolku celému zapatlanému od sádry. Jindra, který mně byl stále sympatičtější, mi na ruku natáhl dlouhou bavlněnou punčošku, vysoko do podpaží a dole kus přes prstíky. Ruku mi omotal spoustou syntetické vaty a už na ni natáčel sádrová obinadla. Po jedné základní vrstvě odstřihl širokou sádrovou longetu, namočil ji a přihladil mi ji od prstíků skoro az k rameni. Ohrnul okraje punčošky a pokračoval v omotávání sádrovými obinadly, které péčlivě uhlazoval. Ruku jsem měla v lokti v devadesátistupňovém úhlu a předloktí otočené tak, že dlaň byla směrem nahoru. Když natočil poslední sádrové obinadlo, pečlivě celý povrch sádry vyhladil a upravil hlavně u prstíků a kolem palce, hadříkem mi utřel kapky sádry z prstíků. Byl pozorný a pečlivý. Tak slečno, hotovo. Chcete to do šátku? Mělo by to tak být…, i když ho spousta lidí za rohem vyhodí, smál se. Do šátku jsme ruku nakonec dali a sádra příjemně hřála jak tvrdla. Pomohl mi do mikiny jednou rukou, druhý rukáv zůstal prázdný. Podal mi papírek s telefoním číslem. Kdyby se sádrou něco bylo špatně, tak mě klidně zavolejte a opravíme to. Ale paní doktorka říkala, že kdyby něco takového bylo, že mám zavolat jí… No jasně, tak když bude něco špatně volejte doktorku a když budete chtí zajít na slkeničku prosseca, tak volejte mě…! smál se Jindra. Taky jsem se na něj usmála a vyšla na chodbu. Ufff. Sádra byla obrovská, horní okraj, i když měkoučký vatou, jsem cítila úplně v podpaží. Prstíky jsem měla volné, i palec a dalo se jimi hýbat. Určitě byla má ruka mnohem víc zpevněná než v dlaze. Sádra už nehřála, ale začínala studit. Jindra mi nešel z hlavy. Byl to po dlouhé době kluk, který byl zábavný, sympaťák, se kterým jsem měla pocit, že se nemůžu nudit. Koukala jsem na lísteček, kde bylo telefoní číslo a připsáno Jindra a malé srdíčko. Tak že bych mu byla taky sympatická? Nebo takový lísteček dostane k sádře každá? …budu radši opatrná. Pokračování příště.