Ridlex Seznamka

Zase v sádře 6

Fetiš
Dohopkala jsem rovnou přes čekárnu k sádrovně, kde mě Jindra měl už čekat. Po zaklepání se chvilku nic nedělo, potom vykoukla sestřička asi mého věku a omluvila se, že ví, že mám dojít, ale ať, prosím počkám, že se trošku zdrželi. Z pootevřených dveří bylo slyšet několik vzrušených hlasů a asi ženský pláč. Zvědavost převážila slušnost a tak jsem si sedla na židli přímo u dveří sádrovnya zaposlouchala se do toho , co se tam asi děje. Vyčítavý hlas byl mužský a slyšela jsem něco jako — kdybys tam nelezla, tak se ti nic nestalo, to vymyslí jen úplná dilina, — na to vzlykání a - já jsem tak blbá- pláč- co teď budu dělat? Sestřiččino uklidňování, že se všechno dá zvládnout. Mužské výčitky - pláč- uklidnující sestra a přimyslela jsem si asi pilně se sádrou pracujícího Jindru. Čekání bylo asi na půl hoďiny. Pak se otevřely dveře a vyšel naštvaný asi třicátník v obleku a za ním sestřička vyvážela na kolečkové židli sympatickou drobnou blondýnku s jednou rukou v sádře po rameno a druhou po loket. Na klíně měla kolečkové inline brusle. Musela jsem se pousmát, když se mit ty monology propojily a pochopila jsem o co šlo. Vykoukl Jindra, dal mě pusu ´´promiň, chdák ženská a ješte má takovýho vola… pojď dál. Slibuju, že já se o tebe, mrzáčku budu starat vzorně…´´V legraci jsem ho jakoby pleskla po tváři a vhopsala do ordinace. Lékař už byl na odchodu, ale pozdravil mě, dal mi už připravenou zprávu a vysvětlil, že jde jen o novou sádru, to udělá Jindra se sestřičkou a jestli noha nebolí nebo nemám jiné potíže. Odpověděla jsem, že ne. Popřál mi brzké uzdravení a že se uvidíme za měsíc a odešel. Sestra přetáhla leházko novým krycím papírem a ukázala ať si lehnu. Natáhla jsem se na lehátko a Jindra mi začal rozstřihávat obvazy na dlahách. ´´jé, ty máš naláklý nehtíky, moc hezký! — jo, to Katy, tu znáš. ..,ale o detailech, co se u nás dělo jsem pomlčela. ´´ táak a je to dole, Jindra sundal obvazy se sadrovou dlahou. Nárt mi hrál opravdu snad všemi barvami. Od žluté přes červenou, fialovou až po černou. Jak to v klidu vůbec nebolelo, ted bez sádry navolno stačil i malý pohyb a myslela jsem, že si bolestí cvrknu do kalhotek. Secsádrou už jsem byla smířená a musím říct, že jsem se i těšila až se do ní nožka vrátí a přestane zase bolet. Setřička mi dala pod koleno opěrku a nohu že mám držet nahoře. Jindra mi na ni natáhl bavlněný podklad a sestra už ji obtáčela syntetickou vatou, kterou nešetřiła. ´´Doktor potvrdil, že ti můžu udělat chodičku, tak to uděláme festovnější ať to něco vydrží. A ty krásně naláklý prstíky necháme alespoň shora volně ať se s němi můžeš chlubit´´ Jen jsem se pousmála a neřekla nic, protože mně bylo jasné, že mé sexy prstíky alespoň trošku dostupné v sádrovém krunýri na nožce ocení hlavně sám Jindra. Ten už mezitím zacal nožku obtáčet velmi širokým sádrovým obinadlem a pak ještě jedním. Setřička vrstvy průběžně uhlazovala a držela mi nohu v kotníku v pravém úhlu. Když přitlačila trochu víc, cukla jsem ssebou jak v nártu píchlo. Jindra odměřil a namočila širokou sádrovou longetu, dal ji dvojitě, a přitvaroval mi ji na šlapku a lýtko nohy na již hotový sádrový základ. Pod kolenem mi ohrnul bavlněný podklad přes okraj vaty a sádry a podobně udělal i dole u prstíků. Tam si s tím pohrál víc, protože sádrová longeta vytvořila podložku pod prstíkya on ji ještě upravil aby byla přesně jen pod nimi, nepřesahovala a všechny prstíky od palečku po malíček byly na ní. Když byl hotov následovala další dvě sádrová obinadla a vše uhladit. Potom na plosku jakási sádrová podrážka jako podložka pod podpatek. Dostala jsem na výběr asi ze čtyř podpatků různých velikostí a barev, ale na svou poměrně malou nožku jsem si vybrala ten nejmenší bílý. Jindra jej pečlivě přimotal dalšími asi třemi teď už užšími sádrovými obinadly a vždy je domotal do konce směrem nahoru po sádře ke kolínku, takže celá sádra byla rovnoměrně silná a vypadala velmi bytelně. Nakonec si on i sestra omyli zbytky sádry z latexových rukavic, namokřili je a pak jimi sádru vyhladili a úplně lesklého povrchu. ´´ Hotovo dámo, jak jste spokojená?´´ sestřičky se zasmála, já taky. Ještě mě poučila, že na to nemám stoupat, až nejdřív třetí den. To jsem ale jako poučená pacientka a holka sádraře věděla. ´´ počkáš na mě? Za hodinu mi končí šichta. Můžeme pak spolu domů Uberem? — Tak jo, sama domů o berlích nechci. — fajn pojď se mnou na pokoji teď už nikdo nebude a třeba budeme mít chvilku pro sebe, jestli mě nebudou volat. ´´ Odberlila jsem se s Jindrou kousek po chodbě k denní místnosti sádrařů. Byl podobný jako všechny takové ve všech nemocnicích. Válenda, tři úzké skříně, stoleček s dvěmi křesly a televizí a v roku lednička a asi metr kuchyňské linky s mikrovlnkou. Svalila jsem se do křesla a zasádrovanou nožku opřela nahoru na opěradlo druheho křesla. Sádra sice byla úplně mokrá a špinila, ale na křesla byl přehozený bílý nemocniční ručník, tak se to nabízelo. Ufff, …dnes už mám dost. Postěžovala jsem si. ´´ to je jasný, Jindra šáhl do ledničky a vytáhl malou plechovku Secca … tohle ti určitě zlepší náladu. ´´jee, děkuju. Sosala jsem secco. Jindra ke mně přistoupil a prohlížel své dílo. Poťukával na sádru prsty a přejel po mých prstících celých bílých od sádry. ´´Relaxuj , já ti je trošku utřu, jo? ´´přikývla jsem se zavřenýma očima. Jindra namočil rožek jiného erárního ručníku a jemně mi čistil prstík po prstíku. Já jimi jemně hýbala, jak jen mi sádra dovolila. Trocha secca nalačno , zážitky z dnešního rána a něžné doteky mého milého mně mimoděk svedly ruku do rozkroku a já si začla hladit svou štěrbinku přes šaty a kalhotky. Jindra si toho všiml a začal mé zasádrované prstíky hyčkat polibky a jazykem. Sál mi je a jazýčkem zajížděl do štěrbinek mezi prstíky. Vzdychala jsem rozkoší a mé kalhotky , dnes už podruhé, vlhly čím dál víc. Jidra se věnoval mé nožce a druhou rukou si vyndal svou chloubu z plátěných ústavních kalhot a masturboval, já si honila svou mušličku čím dál divočeji. Hekli jsem v orgasmu skoro současně. Na poslední chvíli jsem do ruky zachytila proud semene aby mi neskončil na šatech. Mlčky jsme se po sobě dívali a oddychovali po prožité krásné chvilce. Dalo se čekat, že nas takových čeká víc,…