Začala jsem ve svých 23 letech pracovat jako asistentka pedagoga na jedné základní škole. Byla jsem přiřazena k sedmákům, k jednomu dosti nezvladatelnému klukovi. Pracovat s ním v hodinách nebylo nikterak jednoduché. Našla jsem si však radost, s kterou jsem mohla do práce chodit. Místo, kde jsem seděla bylo vedle jednoho moc milého a pěkného 13letého kluka Patrika.
Patrik je štíhlé postavy, má krátké tmavě hnědé vlasy, krásný obličej s pár pihami kolem nosu. Je to opravdu hodně milý kluk, který si rád povídá. Je sice trochu občas moc akční a v hodinách ukecaný a někdy nedává pozor, ale jinak je to zlatíčko. Velice brzy jsem jeho kouzlu, ač je o tolik let mladší, podlehla. Každý den v práci jsem se těšila jen na něj. Když byl náhodou nemocný, tak jsem byla smutná.
Postupem času jsme se s Patrikem začali více bavit a šlo vidět, že i on vyhledává mou přítomnost, což mi bylo samozřejmě moc milé. O přestávkách, když jsem měla dohled na chodbách nebo jen někam šla, tak byl hned semnou. Povídali jsme si takto opravdu hodně často. No a jelikož jsem mi opravdu podlehla, tak jsem ho moc ráda hladila po vlasech, občas pohladila po zádech nebo ho i obejmula. Bylo zcela jasné, že je mu to dost příjemné, jelikož se často při těchto debatách ke mne přibližoval a sám mířil k objetí. Nikdy jsem neprotestovala. Byla jsem do něj fakt blázen.
Tím, že jsme spolu seděli v lavici, tak jsem jej měla opravdu pořád nablízku. Když jsem nechodila pomáhat ostatním žákům, tak jsem chtěla co nejvíce trávit čas u něj. Co si budeme, měl díky mně i lepší známky, protože jsem mu dost radila. No a jak má touha k němu čím dál více rostla, tak jsem postně zacházela čím dál více za hranu, z které již není návratu. Jednoho dne, když jsem mu s něčím radila a byla k němu tím pádem více nahnutá, tak jsem položila ruku na jeho stehno. Tím, že jsem viděla, ž nijak nezareagoval, tak jsem ji tam nechala. Tato situace se opakovala několikrát během následujícího týdne.
Dostávala jsem tak větší odvahu. Postupem času, když jsem tam tu ruku měla, tak jsem mu to stehno i malinko hladila. Jelikož bylo i toto bez jakékoli reakce, tak jsem jednoho dne zajela i o něco víše, když jsem rukou skončila na hraně jeho kalhot. Tady jsem byla už tak vzrušené, že jsem se skoro ani nebála, že nás někdo uvidí. Nebylo to naštěstí ani moc možné, jelikož jsme byli v zadní lavici. Když jsem dojela ke konci kalhot, tak jsem mu zajela pod triko a hladila ho po břichu. Bylo to tak skvělé. Mohla jsem hladit to jeho krásné jemné břicho. Byla jsem z toho úplně vlhká. Když jsem viděla Patrika, tak ten však dělal stále že nic a pracoval dál podle instrukcí, které jsem mu při tom dávala. Nemohla jsem to dělat dlouho, aby si nás někdo nevšiml, tak jsem pak ruku zase vyndala a šla obejít ostatní žáky. Stejnou operaci jsem opakovala častokrát během dalších hodin i v jiných učebnách. Byla jsem z toho, že mi to dovoluje úplně vedle. Vždy, když jsem dorazila pak domů, musela jsem se hned udělat při myšlence na něj.
Chtěla jsem zajít ještě dál. Z hlazení pod trikem jsem pomalu přešla na nahmatání jeho ptáka přes kalhoty. Po chvilce hlazení to nebylo nic těžkého. Přes kalhoty jsem mu ho začala hladit a skoro i jako honit. Vždy u toho nic nedělal, jako by zkameněl. Já z toho však byla úplně paf. Nebyl to nijak velký pták. Co taky čekat od 13letýho kluka, ale na omak, i přes kalhoty, byl neskutečně příjemný. Stál opravdu jak kámen. Když jsem kdykoli k němu přišla a už skoro automaticky mu šáhla na nohu a naznačila, aby je dal více od sebe, tak to hned udělal. Snad hned na druhý den jsem neodolala a hned po pohlazení břicha jsem mu rukou zajela pod kalhoty, jen na trenky. Byla jsem zase o něco blíž a bylo to o něco příjemnější. Zase mu stál jak svíčka. Tentokrát jsem mu ho takto honila o něco déle, však ne dlouho aby nás někdo viděl. Další hodinu jsem zajela i přímo pod trenky. To bylo moje vítězství. Byla jsem tam. V tu chvíli se na mne i díval, jako by tomu snad nevěřil. Blbě se mi tak však ruka držela, tak jsem mu ho jen párkrát potáhla odspoda nahoru. Nešlo ho v kalhotách moc pohonit. Tak jsem toho nechala. Byla to poslední hodina, tak jsme se pak neviděli. Šel hned domů.
Na druhý den jsem to ještě jednou zopakovala. Před začátkem druhé hodiny mi dal Patrik papírek, na kterém bylo napsáno, že by si semnou rád o samotě promluvil. Trochu jsem se bála, co bude chtít, jestli nebude chtít, abych toho nechala, nebo jestli to někomu neřekl. Samozřejmě mi nezbývalo nic jiného než souhlasit. Domluvili jsme se, že jakmile pojí oběd, tak mi napíše, kde se sejdeme. Přes ten den jsem na něj pro jistotu nesáhla.
Po obědě mi přišla na Instagram zpráva, že se za 10 minut sejdeme na jedněch klučičích záchodech, kde by tou dobou neměl určitě už nikdo chodit. Ani uklízečky, jelikož ty tam už měly být předtím. Toto mi dalo trochu větší naději, že to nebude tak zlé. Šla jsem tedy tam a když jsem vstoupila, tak tam Patrik na mne už čekal. Šla jsem k němu a když jsem se ho zeptala co mi chce říct, tak vlastně nic neřekl, chytl mě za ruku a tu si hned strčil do kalhot….

Pokračování příště.

Hlasování, co by se podle vás mělo stát:
A – udělá ho
B – odejde
C – bude ho honit a někdo je načape

PS: budu ráda za hodnocení