Pracuji jako plavčík na jediném plaveckém stadionu na malém městě. Plavat sem chodí školní mládež, dospělí, kteří se chtějí udržet v kondici. Občas zajde i někdo z místní honorace. Ti mají sice bazény u svých vil, ale pětadvacítka je na plavání lepší.

Tak jsem si prvně všiml paní notářky. To byl, panečku kus ženské. Černovláska, jižanský typ. Vypadala jako ohnivá Španělka. Po mnoha bazénech sedávala zachumlaná v osušce na lavičce u mé kóje. Na jejím chování i oblečení bylo něco divného. Nejprve mi nedocházelo, co. Později jsem si všiml, že se jakoby choulí do sebe, co nejvíce zabalená v osušce. Přitom, na její věk, bylo jí 43, měla nádhernou postavu, ženské boky a velká ňadra. Plavky v jednom kuse, hnědé, zahalující, co halit mohly, bez výstřihu.

Postupem času jsme se dali do hovoru. Probírali jsme malichernosti, jako počasí, teplotu vody a podobně.

Když kolem šla dcera pana doktora, krásná osmnáctka v bikinách, které prakticky nic nezakrývaly. „To by jsem si nemohla dovolit“ řekla notářka. „Proč?“ zeptal jsem se. „Postavu máte jako ona a prsa ještě větší“ konstatoval jsem.

Notářka se začervenala, nic neřekla. Prohlížel jsem si ji pořádně, a najednou jsem si všiml chomáčků černých chloupků, které se draly z posunutých plavek. Tak, tady bylo patrně „jádro pudla“. Přemýšlel jsem a pak jsem šel rovnou na věc. „Jestli chcete, oholím vás do bikin“ řekl jsem tiše. „Mnohokrát jsem holil mou bývalou. Měla strach, že se pořeže.“

Tvář krásné notářky polil nach. „To to nemyslíte vážně“ zakoktala. „Ale myslím. A také myslím, že to také chcete“ řekl jsem rezolutně. „Čekám vás dnes v devět, kdy zavíráme“. Neodpověděla a zahalená v ručníku odešla.

V devět jsem měl vše připravené – nůžky, holítka se dvěma břity, pěnu a olejíček. Buď přijde nebo si budu muset hledat nové místo. Místní honorace si nenechá dotěrnost líbit.

Deset minut po deváté se ozvalo nesmělé zaklepání. Notářka! Věděl jsem, že jsem vyhrál. Beze slova, jenom zamknula dveře a zatáhla žaluzie, si svlékla sukni i kalhotky a lehla si na lůžko první pomoci.

„Tak jak to uděláme?“ zeptal jsem se. „Do bikin?“ „Ne“ odpověděla. „Když už, tak vše“ začervenala se.

Rychle nastoupily nůžky. Je pravdou, že to byl černý prales. Ale za chvíli byl na ručníku chumáč černých kudrnatých chloupků a na podbřišku strniště. Když jsem bral pěnu, řekla: „Jenom mě prosím, neřízni“. Opatrně jsem jí vyholoval, až byla jako dívenka. „Ještě se otoč“ řekla jsem. Klekla na všechny čtyři. Holil zadní dírku a okolí.

„Teď musíme dát olejíček“, řekl jsem, když se otočila. „Kůže je podrážděná, musíme ji zklidnit“. Na jejím dechu bylo znát, že je podrážděná nejenom kůže. Několika tahy jsem naolejoval podbřišek a vypadalo to, že mezi nohama je oleje dost. Při posledním tahu se notářka vypjala a dala nohy křížem. Několikrát zasténala a byla hotová!

Pak se rychle oblékla a jak tiše přišla, tak tiše odešla. Druhý den sedím ve své kukani a dívám se, aby se někdo neutopil. Najednou jsem uslyšel jakoby šum. Po dlaždičkách ze šatny vyšla paní notářka. Měla na sobě bílé bikiny. To snad nebyly ani plavky. Pouze sešité tři miniaturní trojúhelníčky. Velká prsa se z nich se drala ven. Dole vepředu malý trojúhelníček a vzadu pouze šňůrka. Notářka se nesla, vědoma svých předností. Pak skočila do vody. Plavala několik bazénů. Když vylezla z vody, nastala proměna. Trojúhelníčky z bílé látky prakticky zmizely. Obrovské tmavé bradavky s velkými dvorci se draly na svět. A spodní průsvitný díl dával svou neviditelností najevo, že paní notářka je celá vyholená! Maloměsto mělo svojí událost!

Později jsem slyšel, že notářka vystřídala několik mocných milenců, včetně místního továrníka. Mě už nikdy neoslovila. Mých služeb už nepotřebovala...