Už to bylo nějakou tu dobu, co s Tomášem zažila všechny ty věci, věci o kterých tak dlouho snila a přála si, aby se vyplnili, což se nakonec stalo a ona tehdy byla tak šťastná.
Měla několik dalších kluků, ale s žádným to nebylo jako s ním. Ona chtěla být v jeho moci, vychutnávat si svoji bezbrannost když ji bude držet za pusinku, aby nemohla křičet a druhou rukou jí zajede pod kalhotky… Chtělo se jí vzdychat, ale rázem si uvědomila, že je naneštěstí doma a k tomu ne sama, takže na žádné sexuální fantazie teď nebyl příliš čas.
Dnes si s jejími rodiči udělali oběd ve slavnostnějším duchu, jelikož tátu povýšili a ona teď musela umývat tu hordu nádobí, zatímco rodiče se uvelebili na zahrádce a popíjeli drink. Někomu by se to možná mohla zdát jako vykořisťování, ale ona věděla proč sekat dobrotu. Když totiž všechno klapne, dostane k osmnáctinám auto a navíc se teď přestěhovali z bytu sem, do rodinného domku. Poslední dobou to šlo čím dál tím lépe, až na to, že jejích chtíč nebyl pořád dostatečně ukojen…
Verča myla a myla a myla, pořád dokola. Už se zdálo že se na tom nic moc nezmění a do téhle rutiny zabřede nejspíš na hodně dlouho. V tom ale někdo vešel do domu. Verča nechala nádobí nádobím a vykoukla aby zjistila, kdo že to přichází.
Bylo jediné štěstí, že v ruce už nedržela žádný talíř, jinak by ho totiž samým úlekem jistojistě upustila. Ten kdo k nim zavítal byl… Ani tomu nechtěla uvěřit, svět se jí točil pod nohama a nakonec se musela zapřít o linku, aby se vůbec na nohou udržela.
Tomáš se rozhlédnul po místnosti a první na čem se zarazil jeho pohled byla samozřejmě ona, kdo jiný.
Verča se už z toho šoku mírně vzpamatovala a tak jeho pohled opětovala. Nemohla uvěřit že na sebe po tak dlouhé zase hledí. Malý ďáblík v ní začínal nabírat na síle, až se bála, že z něho bude ďábel. V mžiku ji ale zchladil táta, protože se objevil v závěsu hned za Tomášem.
„Verčo, tak představ si to, že tady Tomáš… mimochodem pamatuješ si ještě na něj ze svatby, ne? Tak tady Tomáš mi přišel pogratulovat k povýšení.“
„Hm, super,“ řekla sem a přitom se mi už v tu chvíli v hlavě honili neuvěřitelně zvrhlé myšlenky.
Táta samozřejmě nic nepostřehl, ani nemohl, a tak pokračoval: “Doběhnu ven, s mámou sklidíme posezení a půjdeme dovnitř, vypadá to, že stejně za chvíli bude pršet. „Promiň,“ otočil se na Tomáše, „chvíli tě tu nechám.“
„Nevadí,“ odpověděl aniž by se z jeho výrazu dalo cokoli vyčíst.
Táta odešel a oni zůstali sami. Nechtěla nic uspěchat, věděla že on stejně dlouho nevydrží a tak se vrátila ke své původní práci.
Tomáš tam jen tak chvíli postával, rozhlížel se okolo, ale netrvalo dlouho a šel se podívat za Verčou. Ta systematicky myla a utírala nádobí, nevšímala si ho. Stoupl si těsně vedle ní, ale zase ne moc, po jejím levém boku. Hned naproti nim bylo okno, co vedlo do zahrady, kde se její rodiče snažili co nejrychleji vše poklidit a tak nic nesmělo vypadat podezřele.
Stála tam, v celé své kráse. Na sobě měla krátkou červenou kostkovanou sukni a černé přiléhavé tričko na ramínkách. I při tak obyčejné činnosti jako bylo umývání nádobí vypadala tak svůdně…
„Jak to, že nosíš na doma takový nádherný oblečení?“ Zeptal se jakoby nezúčastněně.
„No víš, my dnes taky oslavovaly to povýšení, takže byl slavnostní oběd.“
„Aha, tak.“
Chvíli bylo ticho, ale ona už to taky dlouho nevydrží. Chtěla to, nejlépe teď a tady. Kdyby byli opravdu sami a on si ji tu ohnul a udělal jí to…
Ze zamyšlení ji vtrhl dotek. Jeho pravá ruka se zjemna dotýkala vnitřní strany jejich stehen a pokračovala výš a výš… Suknička se jí začala pozvolna vyhrnovat nahoru až jeho dlaň dorazila přesně tam kam chtěla, alespoň prozatím…
„Co to děláš?“ Zeptala se a hrála pohoršenou, přitom se ale nějak nebránila a nechala jeho ruku tam, kde byla.
„Nemyslela sis, že sem doopravdy přišel jen kvůli povýšení tvého táty? Já přišel hlavně kvůli tobě! Chtěl jsem se tě zase dotknout, mít tě ve své moci!“
Verča cítila jak začíná pomalinku vlhnout. Sledovala jak rodiče venku pobíhají ze strany na stranu a bojují s větrem , který se zatím zdvihl. Nemohli nic vidět, natož tušit. Jeho ruka byla pod její sukní zezadu, takže to prostě vypadalo, že tam jen tak vedle ní stojí a vykládají si…
„Znásilnil? To sem přijdeš, když jsou naši doma s plánem mě znásilnit?“
Poposunul svoji ruku směrem dopředu a jedním prstíčkem jí přejel mezi nohama.
„No a? Podívej se na ty venku. Myslím že zrovna nemají čas hlídat svoji dceru. Stačilo by, abych tě zatáhnul třeba k vám na záchod, zamknul a pak už by jsi byla celá jen moje. Než by se vrátili, už bych si tě dávno pěkně celou vychutnal, ani bych nemusel spěchat, nikdo by nic nepoznal. Ostatně už teď si s tebou dělám co chci…,“ po těch slovech přidal druhý prst a zajel pod lem kalhotek… ucítil její chloupky.
„Tak proč to neuděláš? Zeptala se nevině, ale s roztřeseným hlasem. „Jsi tak blízko…“
Neodpověděl a místo toho jí druhou rukou přejel po boku. „Takže slečna má kalhotky na provázek?“
Jen přikývla. Dneska si vzala bílé kalhotky, koupila si je zrovna před týdnem. Přední díl byl se zadním spojen jen provázkem na zavázání. To znamenalo, že stačilo zatáhnout a tanga byly dole.
Tomáš nečekal a rovnou přesunul svoji ruku k uzlu na provázku a chytil jeden konec.
Verčin táta si v tom zmatku všiml své dcery a zamával jí.
Nezbývalo jí nic jiného, než zamávat nazpět a dělat že se nic neděje.
Tomáš uchopil konec šňůrky mezi ukazovák a palec a pomalu zatáhnul. Uzlík nekladl odpor a za okamžik už se jí kalhotky svezli po ladných nožkách dolů až na zem.
„Tak to by jsme měli,“ řekl.
Čekala co bude. Stála předním bez kalhotek, jen naostro a to vše se dělo prakticky před očima rodičů i když ti ji až tak moc nesledovali.
Tomáš zkontroloval situaci a odhadoval čas návratu rodičů. Vypadalo to, že má zatím volné pole působnosti, ostatně jako doposud. Poodstoupil za roh, aby na něj nebylo vidět zvenčí.
„Co to děláš?“ Nechápala Verča.
„Pomalu pojď za mnou,“ nabádal ji.
Došlo jí o co mu jde. Asi těžko ji mohl chytnout a zacpat pusu přímo před oknem. „Ani náhodou, já se odtud nehnu,“ protestovala.
Vypadalo to, že Tomáš přemýšlí. Líbilo se jí, když ho takhle trápila.
Nakonec se vrátil k ní. Bleskurychle zatáhl závěs. Nebylo to sice nejnenápadnější, ale lepší než nic.
Verča na něj vytřeštila oči, ale to už měla jeho ruku přes svoji pusinku a on ji táhl po schodech někam nahoru. Zapadl s ní do prvního pokoje, pustil ji a zamknul za sebou.
V tom si Verča vzpomněla: “co kalhotky?! Zůstali na podlaze v kuchyni!“
„Ty stejně nebudeš potřebovat,“ odpověděl a pevně si ji chytil zády k sobě.
„Ale ne…!“ Začala se rozčilovat, on ji ovšem zase zacpal ústa.
„Nezlob prdýlko, stejně to nemá smysl,“ ušklíbnul se a pravou rukou ji zajel pod sukni mezi nohy. Jeho dlaň pomalinku přejížděla nahoru a dolů.
Nemohla se tomu ubránit, to je to co chtěla…!