Dva týdny společného bydlení s Renčou pro mně byly jako nejkrásnějši dovolená. Ikdyž jsem musela chodit do práce. Renča se mi přiznala, že je na holky, proto žije sama. Nechtěla si dělat vztah aby nebyla nápadná a několikrát prý i zkusila kratší známost s klukem. I to se jí líbilo, ale na dlouho to nikdy nebylo. Byla mi vděčná za drobnou pomoc, kterou jsem jí poskytovala. Ráno dopráce odcházím před šestou, ale vždycky jsem jí ráda připravila snídani a dala ji na stolek k posteli. Odpoledne jsme rády povykládaly a řekly si o sobe asi skoro všechno. Já se přiznala Renče, že mě vzrušuje již hodně dlouho a že ji tajně pozoruji už co se nastěhovala k nám do domu. Vysvětlila jsem jí, že zvlášt nyní když je omezená těmi dvěmi sádrami mě zvrušuje ještě víc. Asi mám nějakou úchylku na pomezí lesbické lásky a fetiše sádry. Vykládala jsem jí, že když ja měla v pubertě dvakrát zlomenou ruku a jednou potom vyvrklý kotník v sádře, nikdy jsem vlastně z toho nebyla smutná jako třeba některé kamarádky. Na sádru jsem si nikdy nenchala od nikoho nic namalovat a asi se mi i líbilo jak se trošku odlišuji v kolektivu. Nevadilo mně, že po mně spolužáci koukají, každý druhý se vyptává jak se mi to stalo… vždycky jsem všem ráda líčila do detailů a nevadilo mi to. Dokonce mě pocit znehybnění ruky nebo nohy do jisté míry vzrušoval. Ta měkkost v obvazu zevniř a naopak tvrdost sádry zvenčí a na nožce třeba jen vykukujicí prstíky hezky nalakované…, když jsem to Renče vykládala, pozoruji, že jak sedí na sedačce, jezdí si prstíkem v kalhotkách. Reni, tebe to moje povídání vzrušilo? Přestala, podívala se na mě…, Víš já to mám asi podobně. Mě ty sádry teď hrozně štvou, ale vlastně mě to i vzrušuje, přesně to o čem mluvíš. Měla jsem před asi dvěma lety přítelkyni a ona si na lyžích zlomila nohu. Byla jsem pořád s ní, překládala jí, bylo to v Rakousku. Prošla jsem s ní všechna vyšetření i nakonec to když jí tu nohu zasádrovali stejně jak teď mně. Pak jsem se o ni starala a těch šest neděl jsme si strašně užívali. Fakt mně s tím gypsem hrozně rajcovala. Reni, ale víš, že za pět dní se vrátí moji kluci a je utrum. Já tady a ty o patro výš. Poslední týden se sádřičkyma musíš dát beze mně a já si zvyknout bez tebe. Trošku jsme z té představy posmutněly. Přitulila jsem se k Renčiné sádrové nožičce a ona mě cuchtala ve vlasech svou zasádrovanou ručkou. Cítila jsem dotyky jejích hebouckých prstíků a občas dotyk tvrdé sádry. Po pár okamžicích jsme se na sedačce krásně pomilovaly. Ležíma potom vedle sebe a já si prstíkem pohrávám s Rencinými prstíky vykukujícími ze sádry. Okraje má už trošku roztřepené a špinavé. Uvnitř na bavlněném podkladu je na bílé obvazovině každý její prstík dooranžova obtisklý a plasticky vylisovaný v sádře. Sádra uz je obnošená, lesklá s občasnou šmouhou nebo škrábancem. Udělaná je však asi velmi pečlivě a bytelně, protož nikde ani po pěti týdnech nepraskla a jen maličko se drolí při okrajích a kolem gumového podpatečku. Zdeni, povídá do toho Renča, …kdy tys měla naposled nějakou sádru. No, počkej, naposled to bude tak deset let, když sel kluk do školy. Zvrnula jsem si kotník v lodičkách na podpatku a dali mně to na měsíc do sádry. A líbilo se ti to? A víš, že aji jo… manžel mě obskakoval, a jak už kluk byl dopoledne ve škole, vždycky jsme se krásně pomilovali než sel do práce. To bylo pěkný. Asi ho ten gips taky nějak rozvášňoval nebo co. No, Zdeni, tak co si to zopakovat? Jako co? Nohu v sádře? To si děláš srandu, to nenaplánuješ. A navíc by se mně to teď fakt nehodilo. Musím pracovat a ne se válet. Jak na to, prosím tě, přišlas? Jednoduše, ty se tady o mě mazlíš a užíváš si s těma mějma gypsama, ale co já. Já bych si s tébou taky moc ráda zadováděla a mazlila si tě se sádrovou ozdobou. Úplně vidím ty tvoje krásný frenč pedikůrový prstíčky čouhat ze sádry až pod zadek jak musím mít já. No vidíš…, ale já nemusím. A asi ani nechci, nemaluj čerty na zeď. Kdoví co se vůbec může stát. Renča se zasmála…, stejně si myslím, že by sis to užila. Ta myšlenka mě začala zevnitř nahlodávat. V práci jsem se přistihla jak sním o krásném něžném sexu s Renčou, ona na sobě svá dvě obnošené špinavé sadry a já nějakou úplně novou, ještě snad vhkou, prstíky umazané sádrou a jak si to užíváme. Ta myšlenka mě pronásledovala čím dál víc. Ale přeci si kvůli tomu nezlámu nohu. Svěřila jsem se večer Renče, co za brouka mi nasadila do hlavy. Neboj Zdeničko, já vymyslím plán….