Psáno na přání jedné slečny

Ten den jsem měla žízeň od rána a navíc chytila slinu. Přitom to ještě dopoledne na to vůbec nevypadalo. Od rána jsem se chystala na pohovor s šéfem kvůli nové pracovní pozici.
Půlka šatníku a botníku skončila vyskladněná porůznu na podlaze a jinak po bytě. Nakonec jsem vybrala černou koženou sukni těsně nad kolena, černé punčochy s krajkou a podvazkovým pásem, což ovšem nebylo vidět, pokud jsem opravdu nechtěla. Pokud bych chtěla, stačilo šikovně zkřížit nohy a krajky by se objevily třeba i s podvazkem čistě pro potěšení diváka, tedy šéfa.
Rozhodla jsem si to dneska trochu okořenit a tak jsem kalhotky nechala doma, stejně mám ráda, když kundička pěkně dýchá. Proto jsem si ji také předtím pečlivě oholila.
Zbývalo už jen vybrat vršek a boty. Lodičky na jehlách byly jasná volba i když chůze bude řehole. Byly celé černé s lesklým lakovaným povrchem. Halenku a podprsenku jsem vybrala decentní. Povýšení by se hodilo, ale nechci vypadat, že se mermomocí chci nechat zatáhnout do šéfovy postele. Ještě trochu make-upu a z vlasů vytvořit volný cop a byla jsem se sebou celkem spokojená.
Ne tak za dvě hodiny potom, když už jsem věděla, že nešlo o postup na novou pracovní pozici, ale o přísné doporučení, co mám dělat a jak se mám chovat, pokud si chci udržet tu stávající.
Samozřejmě se to neobešlo bez zmínky o tom, jak bych se měla oblékat a líčit. Na to jsem dokonce obdržela kopii a4 papíru s podrobnými pokyny. Stejnou jako při přijetí na zkušební dobu.
Přitom ten slizoun šéf se přímo třásl na to, aby se mi podíval pod sukni. Bylo to z něj cítit přímo hmatatelně. Když jsem mu to nedopřála sama, tak, že bych zkřížila nohy a sukně po stehnech povylezla, jak už jsem říkala na začátku, on upustil evidentně schválně pero se zlatým hrotem, až se mu o podlahu rozskřípalo, jen aby mohl lézt po zemi a dělat že ho hledá. A při tom mi ještě kázat. Prasáckej debil.
Jeho kancl jsem opustila takřka po paměti a sjela výtahem 5 pater do své kanceláře, jen abych ohlásila, že se mi udělalo nevolno a mířím na zbytek dne domů. V hlavě jsem znovu a znovu přehrávala ty nejšťavnatější úryvky z našeho rozhovoru a chtělo se mi brečet. „Uvidíte, milá Olgo, že když se budete řídit mými doporučeními, že všechno půjde lépe a pocítíte to v první řadě vy sama.....“ „vždyť to jde, čuráku, docela dobře a docela dobře by to šlo i bez tebe....“ táhlo mi hlavou už po sté, jak jsme se rozloučili. Čuráku jsem mu řekla sice hodně nahlas, ale jen v duchu. Škoda.

Na náměstí bylo v rozporu s mou náladou poměrně veselo.
Stánky hudba, vůně kouře z grilu, slunce a rozlévaného vína a burčáku. Přimělo mě to zvolnit. Myšlenka, že sklenička by nemohla škodit, pro tu chvíli vytěsnila nepříjemné kdákání slizáka šéfa v mé hlavě. Na víc tu nebyla ještě úplná tlačenice a tak i skleničku dostat nebylo nijak zvlášť obtěžující a těžké. Posadila jsem se pod slunečník na zahrádku, natáhla si nohy a usrkla. Víno bylo překvapivě dobré. Takže zbytek sklenice už jsem tam poslala na ex. Číšník byl rychlý a úslužný, ale po třetí skleně jsme se dohodli, že bude tak laskav a donese mi od čepu celý džbánek, aby se tolik nenaběhal. Když ho přinesl a přiťukl si se mnou na zdraví, začal se mi líbit. Po další sklenici to už byl vyložený krasavec a já mezi pitím a polohlasným nadáváním na šéfa začala uvažovat, jak ho dostat. Taky se mi začalo chtít čurat, ale zatím se mi nechtělo vstávat od pití. Tak jsem raději překřížila nohy, ale tak, aby okraj sukně zatím krajky punčoch neodhalil. Brzdi, holka, tady bude ještě veselo a ty o to přece nechceš přijít, říkalo mi něco v hlavě, bohužel jsem měla dojem, že to bylo opět šéfovým hlasem a tak jsem zaklonila hlavu a vyprázdnila další pohár. Číšník se asi naběhá i s džbánem.....

Je teprve k poledni, ale já už vidím rozostřeně matně. Do toho se mnou pořád ještě pořádně lomcuje vztek, a střídavě chuť hodit všechno za hlavu a mrdat. Ta se mnou lomcuje nakonec víc.
Ke stolku přisedla starší dáma, ale poté, co ze mě během konverzace o trablech dnešního dne vypadlo, že ten kolosální čůrák slizkej by asi býval nejradši, abych k němu do kanclu napochodovala s kozama ven, a hned se pokusila předvést, jak by takové napochodování vypadalo, odešla.
Došlo mi, že to byla paní uklízečka od nás z práce a že si to asi nenechá pro sebe. „Seru na to, dneska chlastám a mrdám, ať to klidně všichni viděj.“ „Klidně i ten dement slizoun šéf!!“ Zazněla v mé hlavě obratem jasná odpověď.
Jak jsem předváděla paní uklízečce, kterak vybaluju pro entréé do šéfovy kanceláře kozy, přišla jsem o horní dva knoflíky halenky a ještě jsem se poněkud polila vínem. Naštěstí jsem na startu moudře zvolila bílé, červené by neladilo s mou ráno pečlivě nanesenou rtěnkou.
Navíc se znovu o své přihlásilo chcaní, tomu už se totiž nedalo říkat čůrání. Takže soustředit se, zklidnit mysl, nadechnout se a směle, ale opatrně vypátrat kudy na toalety, jelikož tohle opravdu není můj obvyklý lokál. Vlastně tu ta hospoda je teprv krátce.
Jehly lodiček se pode mnou zrádně zakymácely, když jsem vstala a na pipce jsem ucítila prvních pár kapiček moči, které jsem při tom neudržela. Naoko jsem si přihlazovala sukni na boku a na zadku, aby nebyla moc vyhrnutá, ve skutečnosti jsem setřepávala tu nadílku zlatého deště z vnitřní strany černé kůže.
Celkem obstojně jsem pak přes terasu zahrádky přešla do kamenných zdí hospody a k baru. Nekonečnou chvíli jsem lehounce stepovala na místě, než se objevil můj známý číšník, abych se ho mohla zeptat kudy na ty toalety. Uvažovala jsem, jestli ho rovnou nepožádat o doprovod, abych to určitě našla a tam někde v katakombách čpících močí vyvanulými voňavkami a zvětralým pivem ho nepopadnout za péro a....
Ale ovládla jsem se a na jeho: „Tady tou mezerou kolem baru a za dveřma doprava, slečno.“ Jsem jen pípla, že děkuji a drobnými krůčky odcupitala podle instrukcí.
Na míse jsem spočinula jen tak tak a mohutný proud chcanek z držením zmordované kundičky mě snad v první chvíli nadzvedl do stropu. Slast. I proto se vyplatí pít, i když na tohle stačí voda.
Otřela jsem se, a s ďábelským úsměvem odstranila z pod navlhlé halenky, nyní opatřené parádním dekoltem díky utrženým knoflíčkům, nepohodlně svírající podprdu, taktéž prosáklou vínem.
U umyvadel se převoněla, zkontrolovala make up a vyrazila zpět. Ve dveřích do lokálu jsem uviděla, že můj číšník zrovna stojí v té mezeře mezi zdí a barem, kudy se sem procházelo. Byl zády a rovnal sklo zavěšené v hustých řadách nad pultem.
Srdce mi bušilo ještě o trochu víc, než předtím, když jsem udělala tři rychlé kroky, nezaškobrtla a v tu ránu měl moje kozy přitisklé na zádech.
Ani se neodtáhl, ani nevyjekl, pacholek. Jako by to čekal. Tak jsem mu šeptla do ucha: „Mrdala bych a chci tebe.“ A pokračovala dál jakoby nic. „Za ....za 20 minut mam polední pauzu, přiď sem...“ Vydechl.

Během následujících 20 minut jsme se viděli ještě dvakrát a pokaždé se mi podařilo vyvést mu nějakou prasárničku, aby snad náhodou na naše dostaveníčko nezapomněl.
Prvně, to když šel obligátně doplnit džbán rulandou, jsem ho popadla za pásek tak silně, že na mě málem upadl a znovu mi polil celá prsa i halenku pod nima vínem.
Jako profík se mnohomluvně omluvil, zatímco jsem mu přes kalhoty hnětla koule, jako bych je spíš chtěla urvat.
Potom jsem ho poslala pro dva velké panáky vodky, jeden byl pro něho. Byla to omluva po mém způsobu a zároveň něco na kuráž, ať ten mrd za něco stojí.
Když je obratem donesl, nejprve jsme si celkem decentně přiťukli a pozvedli sklenku, ale pak mě napadlo, že on si musí ten svůj dát jako body shot - ze mě.
Bleskurychle, aby se z toho nevykroutil, jsem vyšplhala na stolek a položila se na něj. Popelník, jedna sklena a málem i džbánek letěly k zemi. Sám stolek žalostně zavrzal a dost se zakymácel, ale to už jsem si vytahovala halenku vzhůru a Slunce mě zalechtalo na bříšku, momentálně lehce vypouklém chlastem. Hosté se začínali natáčet směrem k našemu stolu. Na vteřinku mi blesklo hlavou, jestli to už není moc, ale hned sem věděla. Dneska žádný normy a hranice neplatěj. A kdyby to nebylo moc, bylo by to jistě málo.
Někteří hosté vstávali a začali kolem stolu utvářet tleskající a hulákající fandící kruh. Maminka, která se octla po směru mých nohou a tudíž měla luxusní výhled na tu nádheru, co skrývám pod sukní, popadla děti a vlekla je i s kočárkem pryč, syčíc polohlasem, aby ho každý slyšel, něco o děvkách. Kráva upjatá. Asi má písek ve vagině.
Volnou rukou jsem popadla z číšníkovy ruky panáka, dvěma prsty roztáhla pupík, aby víc připomínal kundu a decentně z něj vyloupla obligátní žmolek vláken z oblečení a prachu, který se tam vždycky do pár hodin od osprchování usadí. Někdo mimo mé zorné pole uznale zamručel a nějaká nána o dva stoly dál se začala dávit, ale podle mě to blití jen hrála. Nic už nepřekáželo řádnýmu servisu body shotu - nalila jsem jezírko vodky do pupíku.
Oči všech se stočily k číšníkovi a pokřik, potlesk a dupání gradovaly. „Tak dělej, kurva, tequila to neni, ale jestli chceš předtim kyselý, můžeš mi rychle přelíznout kundu!!“ Přispěla jsem k všeobecné atmosféře hecu. Od baru zevnitř to sledovali i další číšníci a servírka a tu a tam se někdo tvářil závistivě. Aspoň mi to tak připadalo.
Konečně se sklonil a přestože do poslední chvíle vypadal celkem nad věcí, všimla jsem si lehkého ruměnce který se mu na obličeji objevil těsně než se jeho rty přisály na můj pupík. Jazyk zašimral uvnitř a já zase jednou učůrla. Blahem.
Neodolala jsem a zajela mu rukama do vlasů, pevně je uchopila a vší silou tiskla jeho hlavu proti svému břichu.
Dlouho to nešlo, jednak bych se přede všema naplno pochcala a pak on se vykrucoval taky vší silou, že by mě asi za moment shodil ze stolu. Pustila jsem ho a ještě když se naše obličeje míjely šeptla jsem: „Na baru chci další dvě velký vodky, já přídu. “ A mrkla na něj. Kupodivu se usmál. „A teď padej.“ Dodala jsem efektněji. A pro zbytek hostů: „Na co tady čumíte, tady neni nic k vidění, nebo je?!“
Sklouzla jsem ze stolu, přistála na židli a učinila pokus proměnit se opět v tu decentní samičku-dámičku za jakou sem byla, když sem sem dorazila.
Ne, že by mi to někdo moh ještě teď věřit, ale při lití je dobrý soustředit se na něco, nebo radši na všechno, dělání i těch nejběžnějších věcí je najednou výzva a to je pro mě další z důvodů proč se kalí.
Tak aspoň na pár vteřin dámička. Posbírat kabelku, zvednout se ze židle aniž bych si otloukla stehna převrženim stolu....ale víno tu maj dneska fakt dobrý. Dopíjím přímo džbánek, sklena nevydržela servírování bodyshotu, nečekám až se zjeví někdo z personálu s hadrem a smetákem a vyrážím na bar. Znovu přes záchod. Pánskej, tam je to větší rajc. Ještě v předsíni halekám, že jsem dorazila překontrolovat všechny ty povadlý erekce a kila sejru za ráfky, ale jsou to slova do zdi. Vymeteno. V kabince to na mě padá a málem se neudržím na míse. Celý tělo jeví snahu natáhnout se na zem a pohovět si. Zároveň se ale o svoje hlásí kunda a tak se utírání pipinky zvrhává ve slušnou honěnici pekáče. Záchodové štětky se nejdřív štítim, ale jako zodpovědné děvče nechodim venku nevybavená a když se na štětku navleče šprcka, je to celkem cajk a jistota že nepočnu, i kdyby tady předemnou všechno zcákal nějakej prasák. Za chvíli slušně hekám a ho protahování kundy hrbolatou rukojetí štětky s potěšením chvilkama uchcávám. Ale pořád mám žízeň a na baru, kdoví, možná už s kalhotama plnejma péra, čeká muj princ s vodkou. Vodkama. Ty dvě jsem chtěla uvážlivě pro sebe. Za to bych se měla pochválit, se ví, že nikdo jinej to za mě neudělá.
Pud dveřma kabinky prošel stín. Rychle vstávám, trochu shrnuju sukni a vyrážim ze dveří kabinky se slovy: „Čůráka ven, ale rychle. “ a poklusem vybíham na chodbu. Směju se jak blbá, mručení ze dveří záchodů už nevnímám. Dorážím k baru, nasazuju ten nejvíc okouzlující úsměv, co s čelistí ztuhlou lihem umim a koukám, že číšník, ten muj už se zrovna blíží se čtyřma namraženejma panákama.
Nenápadně se chytnu baru, abych nevlála, i když tady uvnitř je to vlastně jedno. On ví, co mi naservíroval a o tom jak po tom vypadám nemůže mít pochybnost. Dyť ze mě pil bodyshot!
No a jinak sou všichni rozlezlí venku na zahrádce a dál po náměstí. Připlouvá ke mě a vypadá natěšeně. Bez úvodu se k němu přisaju a projedu mu jazykem komplet zuby. Taky to z něj docela táhne, pokud to eště rozpoznávam.
Zvedám ledovou sklenici a připíjím na to, aby ten mrd za něco stál a na naději, že se mu aspoň postaví.
Účinek toho květnatýho přípitku se brzo dostavil. Drapne mě za zápěstí tak hrubě, že zařvu, do druhý ruky bere zručně lahev a dva panáky a vleče mě chodbou kolem záchodů dolů po schodech někam dál.
Jen tak tak mu nevytnu facku a místo toho mu velmi diplomaticky vysvětluju, že mě nemusí držet a mačkat. Pudu s nim sama, jelikož mě jeho péro zajímá. A prohrábnu mu rozkrok tak, že řve zase on. Chvilku to vypadá skoro na bitku, pak ale otevře dveře s nápisem sklad vína a lihovin a strčí mě před sebou dovnitř.
Jsou tam regály kolem dokola stěn, ale překvapivě taky bytelnej stůl, na kterej mě vzápětí povalí. „Chci lízat tu tvojí prochcanou píču.“ drmojí, když zrovna nezkoumá muj podvozek jazykem. „Už jak si vešla na zahrádku a sedla si, sem chtěl udělat přesně tohle.“ Dodává.
Sukni mám v mžiku dole a podvazky brnkají o jeho ještě před chvílí učesanou hlavu. Potom mě chytá za nohy a zvedá je za kotníky do výšky.
Zvedá se mi z toho náhlýho pohybu trochu kufr. Naštěstí jen trochu. Zatim.
Dělám na něj mezi stehnama a kolínkama udivený oči: „Počkej, počkej a tohle se tady jako může??“ „Může, jsem tady totiž majitel.“ To je celkem dobrá odpověď. „Tak co bude majiteli, narveš mi ho tam už, nebo ho máš jenom na chcaní?“ V tom případě bys mi moh pochcat prsa aspoň..“ Výmluvně rozhaluju halenku a štípu se na bradavkách. Nějak chci aby mě teďka něco trochu bolelo. Ale bolest musí do mozku pádlovat proti asi tak litru? Vína a vodce. Jojo teďka snesu hodně.
On zatím očuchává a olizuje moje nohy, až mam obavy, aby se mi nevycákal na punčošky a tim neskončil. Ať to prosim neni zasranej fetišista, skoro se v duchu modlim.
„Hej, ty tam dole, to mě nebaví, jestli se mi chceš vosírat kolem chodidel, nalej mi aspoň něco k pití!“ „Prosim!“ Dodávam smířlivějc. Sem tu přece dáma....chlast mi sice našeptává, že když má tak rád nožky, mohla bych ho krásně nakopnout do ksichtu a pak třeba i do koulí až by kňučel, ale ovládam se. Eště zatim jo.
„Mam lepší nápad.“ Řiká, naznačuje mi, abych zvedla prdelku a podepřela jí na loktech. Chodidla mam rázem někde za ušima. “Sorry, tohleto je jako vážně pozice na poblití, jako fakt.“ Hudruju, ale jeho to nechává v klidu. Prstama obou rukou mi roztahuje anál. Asi by to mělo bolet, ale mě to jen trochu sere. Koukám na mordování vlastní prdele, jak na film. Cinemax 4, 5. Nebo 6D? Jak kdo chce a snese.
Uvolňuje jednu ruku, nahnědlý prsty otírá do mojí halenky a bere do ruky přinesenou načatou lahev vodky. V zápětí cejtim v análu mráz. „Napustim tě, jak bazén, to se ti bude líbit, uvidíš.“
Začínam cejtit tlak. „Nech toho, poseru se!“ „No to se vopovvaž, to pak já vodepnu pásek a nepřej si mě!!.“
Odkládá flašku a se mnou se definitivně všecko rozvlní a roztočí. Dochází mi, že mě tvrdě mrdá do kundy.. ze zadku ustřikujou pramínky vodky. Jo takhle nějak sem to přece chtěla. „Mrdej víc, rychle.“ Štípu ho do stehen a zadku, na bradavkách cítim jeho zuby a v krku stoupající žluč. Nakláním hlavu ze stolu a ohazuju koberec. Mezi jednotlivejma prškama čpícíma kyselotinou z žaludku, vodkou a vínem u zalykavě, ale důrazně doporučuju, ať nepřestává mrdat, jinak se neznam.
A ať mi dá panáka na výplach pusy. Vyblití mě vzpružilo, ale netušim, co eště udělá ta nálož, kterou mi nalil do zadku.
Chvílema jí zapomínam držet, takže mi teče po prdelce, když mě přetočí na kolena a břicho, tak i po něm a po stehnech. Marná snaha, na kolenou nedržim, jsem tak vyjetá chlastem, že se mi zdá, že letim. Vidim se, vznášim se nad stolem se zemí spojená jen jeho čurákem. Ty vole. Otázku jestli si vůbec nasadil gumu, bleskurychle vytěsňuju. Teď se může všechno.
Nárazy péra mnou procházej a pulzujou až v hlavě. Obrací mě zase na zadek, k mojí nelibosti skoro přestává přirážet a dává mi další velkou skleníčku vodky. „Vypláchni si trochu tlamku, budeme se líbat, uděláme si to romantický, ne?“ Půlku vybryndám, když mě plácne po zadku a připije si se mnou druhou sklenicí.
Chci taky něco připodotknout, ale vlastní jazyk už se se mnou nebaví, tak jenom chrčim: „Mrdej, dělej...pořádně....“ Na chvíli jsem mimo.

Když se probíram, nejsem už kupodivu ve skladu. Jsme někde v koupelně se sprchvým koutem, umyvadlem a záchodem. Muj milenec se poctivě snaží mě umejt, podle toho, jak vypadají dlažky na podlaze, je to skutečně potřeba. Žlutý loužičky táhnoucí se ode dveří až ke mně mi tančej před očima. Dochází mi, že eště chčiju a nechce se mi přestat. Ale jeho to už zřejmě nebere.
Zkusim se zaposlouchat do toho, co už ňákou dobu opakuje. Je to něco o tom, že se musim pakovat, jelikož je na cestě sem jeho žena.
„A to nevadilo, když sem tě tahala venku na na panáka, na bo - bodyshot, co?!“ Překvapivě mluvit jde, i když celkem ztuha.
Mumlá něco, že to bral jako propagaci podniku, jako že to u něj v hospě žije. Překonávám chuť mu jednu natáhnout a vytasím se s lišáckym plánem. Dej sem moje šaty a flašku vodky. Budu z tvojí kundy zase zákaznice, ale s výhodama, ty zmrde.“ „Ta flaška je na tebe.“ Kupodivu souhlasí. Zatímco se namáhavě sprchuju a oblíkám, sprchovej kout už nepude zavírat, jako dřív, drobet jsem dveře zvalchovala nejen kozama..., on uklízí a je viditelně nervózní.
Ale za nějakou dobu sedim v lokále a před sebou mam kromě domluvenýho panáka, kterej nevyschne, i kafe a vekou kolu. Dokonce mi přemáchnul a pod sušákem, nebo fénem vysušil zlitou halenku. Ženě, která v tu chvíli dorazila a tak mě shlídla v podprdě, ale jinak už oblečenou, vysvětlil, že slečna měla nehodu, ale že už to bude v pořádku.
Koukala všeljak, zvlášť potom, co mě napadlo zakrejt si kozy rukama a říct jí ať mě tak neokukuje, jinak si budu myslet, že po mě jede. Asi jí bylo všechno jasný, ale to mě netankuje, ne dneska.
Jak sem se dostala ke stolku nevim přesně, vybavuju si jen chlápka, o kterýho jsem se musela cestou kolem baru opřít a kterej to taky málem neustál. Den pokročil a konkurence chlastačů je větší, ale já cejtim slinu. Po nějakejch dvou litrech vína a půl flašce vodky je to sice možná divný, ale je to tak. Možná pomohlo, že tu vodku, co mi ten fešák nalil do análu sem tam evidentně neudržela. Ale to je vlasně škoda. Doženu to teď. Voklopila sem do sebe novej panák a užila si ten hřejivej nájezd chlastu z břicha do hlavy. Ten průplach ve sprše mi prospěl, mám na to pít dál. U dveří se vobjevuje Láďa se svojí ženou - známí, naštěstí ne z práce. Mávam na ně a obratem je zvu na panáka. V duchu sama sa sebou uzavíram sázku, komu z nich se dřív dostanu do kalhot, respektive pod sukni. Tu jeho moc neznam, ale je mrdatelná, chci říct hezká a na Láďu jsem už měla chuť dávno. A tohle je příležitost. Než si pořádně sednou, stihnu objednat další rundu. Že potřebujeme nutně další panáky, řvu na celou hospodu. Muj dnešní ex se po tom, co už absolvoval tváří skoro ulehčeně. A já bych po restartu zase mrdala. Nejdřív se podobnou hlasitostí, jakou sem objednávala zeptám Ládi co ženský, jestli ho furt tak žerou a když obočí jeho přítelkyně, představil mi jí před prvnim panákem jako Marcelu, vyletí nahoru, poplácám jí omluvně po rameni, vlastně spíš po koze s tim, že všechny ženský sou vlastně něco jako ségry a měly by si teda pomáhat a sem tam se rozdělit.
Láďa už asi předtim někde nasával, jelikož namísto, aby zrudnul a dělal , že u stolu neni, se jen smál a připadalo mi, že na mě mrknul. Marcela se tvářila drobet nesvá, úsměv ztuhlej a trošku i zrudla. Nevadí, chce to další rundu, zavelela sem k baru.

V hlavě se mi začal rodit plán, jak dostat oba dva. Jasně, že hlavní fintou toho celýho plánu bylo oba vožrat aspoň z poloviny tak, jako se mi to povedlo se mnou.
Připila jsem si s Láďou a v rychlosti trhaně dumala, jak to zavonačit, aby Marcela nekoukala jako kyselá prdel. Bude to chtít prostě vytrvat a pár rund do ní jednoduše natlačit. A nepřestat mluvit.
Mluvení bulo ovšem celkem dvojsečný, jelikož jednu chvíli sem třeba slyšela, jak zase hlasem přeřvávajícim celou hospodu chválim Marcele její prdel. Teda doslova. To už se od baru odlepilo pár chlapů a že na takovou krásnou prdel se teda musej taky podívat. Marcelin výraz v tu chvíli sice přešel od kyselý prdele k rudnoucí řepě, ale pánové se ukázali jako formáti a tak se omluvili a objednali další dvě kolečka panáků. Od stolu už odcházeli v celkem srdečný atmosféře. Jak sem viděla, jeden si na tu nádhernou prdel, krásnější, než má Kyle ze Southparku, při loučení i řádně šáhnul.
Jazyk se mi sice zase plet, ale plán funguje. Marcela sedí naproti mně a roztomile přiblble se směje. Halenku u krku rozepnutou a nohy pod sukní pohodlně roztažený.
Pod stolem vyzouvám lodičku a jedu palcem po její nožce. Mezitím se zkoušim bavit jakoby nic s Láďou a nenechávám zvětrat svuj drink, ani drinky ostatních. „Chlastáme kurva.!!!“ Směju se, když vidim, jak chlapi zvedaj až na druhym konci hospody sklenice a připíjej mi. Ženský mě občas vražděj pohledem.
Mokro na zadku mě pozdě upozorňuje, že byl čas jít zase jednou na hajzl. Eště, že sukně je kožená. Já kráva, zechcat se jak puberťačka ve 13 na prvnim mejdle...
No co, zatnu frndu a budu chvíli dělat jakoby nic, ono se to vsákne kurva...

Sedim jakoby nic a zkouším zimu od zadku kompenzovat teplem z kořalek v žaludku, ale přeze všechno mi dochází, že budu na ten hajzl muset zajít. Vstávam a jde to ztěžka. Kupodivu vstává i Marcela a říká, že mě doprovodí, prej abych došla v pořádku. Naoko se čertim, ale uvnitř jásam. Vykřikuju, že žádnej strach, kdybych sebou švihla pan výčepní mě určitě zvedne a přinese. Jen se tomu směje, asi si dal taky pár panáků na uklidnění.
S pár zakolísáníma dojdeme do chodby před hajzlíkama, kde nezaváhám a zamířim k pánskejm pisoirům. „Počkej, kam deš, neblbni, to sou přece pánský záchody!“ Chytá mě Marcelka za rukáv halenky.
„Přesně tak, na pánskejch je to větší sranda, jestlipak už si někdy čůrala do mušle?“ Vysvětluju. Vteřinku se zarazí zaváhá a už je se mnou uvnitř. Od chvíle, kdy za námi zapadly dveře z chodby se nemůže přestat nervózně hihňat.
U mušlí je úplně volno. Stavím se do středu řady pěti pisoárů, vyhrnuju jednou rukou sukni, druhou si chci na stranu odrnout kalhotky, ale když místo toho nahmátnu kundičku zvlhlou předešlym uchcánim v lokále, dochází mi, že žádný nemam.
Nebezpečně zavrávoram jak se zakláním a začínám mířit na mušli, ale netrefuju se úplně, zato cítím, že možná upadnu na záda. Za nimi se naštěstí otvírají dveře kabinky a ten kdo z nich vyšel mě přidržuje. U ucha slyším nevěřící hlas: „No je tohle normální, vy ste teda čuně slečno, to netrefíte na dámy? “ „Nebo to má bejt emancipace.“
Pouští mě právě včas, než se otočím a tím pádem zaměřim proud tam kde musel mít boty. Marcela se opírá o futro, směje se a jedni ruku má nenápadně v rozkroku. Tu čubku to nakonec rajcuje víc, než mě. Chechtáme se, jak chlápek prchá.

Přestávám chcát a potácivě přejdu k Marcele. „Teď je řada na tobě, chci se dívat!!“ Vážně přikývne, přejde k mušli, vyhrne si sukni a potom chvíli zápasí s kalhotkama, než je prostě shrne stranou. Má tam podvazkovej pás, podvazky a kdoví, co eště, takže teď, když už se jí opravdu chce, je to docela prekérka. Začíná mě to fakt bavit a vzrušovat. Přejdu k ní zezadu a vyhrnu jí halenku, kozy vyndám z košíčků podprsenky a zatímco se zaklání, aby trefila mušli, masíruju jí bradavky a jemně jí líbám za ucho a na krk. Je vážně k nakousnutí, jak tam balancuje rudá v obličeji pitim a studem a už by se strašně ráda vychcala.....„né, né prosim, takhle mi nepude čůrat a mně už se fakt chce....“ „Neboj, budeme tady tak dlouho, jak budeš potřebovat“, šeptám jí do ouška a rukou sjíždím pod sukni ke kundě.
Koutkem oka vidím, že se dveře z předsíně sem pootevřely, ale hned cukly zpátky a zůstala jen štěrbina s očima šmíráka za ní.
Marcela má v kundě rybník. Mam pocit, že bych do ní dostala celou ruku a tak neváham a zkusím kout železo dokud je žhavý. Co čert nechtěl, jak si dřepnu a zaberu rukou, podjede mi noha, skácim se na podlahu a Marcela vyjekne bolestí a hned taky padá - na mě. V letu jí konečně začne jít chcát, takže dostávam několik zásahů. Za dveřma se ozve smích a zahlídnu i objektiv mobilu, nepochybně si nás někdo zvěčnil, aby měl trofej nad kterou budou na internetu honit davy. Pokud je teda dřív neklepne ze záchvatu smíchu. Zvedám marcelu, sklepávam její i svoje chcanky ze sukně a řikam, zapni se a poď na panáka miláčku, to bude dobrý. Šmírák spěšně vyklízí předsíň a my se jdeme přes chodbu na dámy dát trochu do pořádku.
Pořád mám na Marcelu chuť, ale ona se, probraná pádem, teď trochu brání. Na dámách je ale přebalovací pult. Posadím ji na něj, s tím, že jí musim urovnat ty kalhotky zamotaný do podvazků, aby mohla pořádně chodit. Jakmile dosedne a roztahne stehna, mám hlavu u její kundy a zběsile lížu, nejdřív mě chabě odstrkuje, potom už se jí to líbí, jen kňourá, že se jí eště chce. „Tak chčij, dam si tě místo panáka, nebo spíš šáňa.„ Ani kapička nezbyde, uvidíš.“ Piju jí, až mi praská za ušima a teplá moč zbluňká v koutcích. Chčije fakt mohutně a nebere ohledy. Eště, že mam tréning z piva, ale i tak mě hrdlo rozevřený na max bolí.
Za chvíli ta záplava ustává, já dopolykam, krknu a olížu jí kundičku a zadeček dočista. Potom na ní vystartuju a dávám jí pořádnýho francouzáka, abys se taky vochutnala. Zároveň mám už fakt chuť na opravdový pití, co by mi tu močovinu z pusy vypláchlo.

Trochu se otřeme vlhčenejma ubrouskama, ještě ji přitisknu ke stěně a vlepím jí pořádnýho močovýho francouzáka a vracíme se okolo baru ke stolu. Čeká tam na nás další runda a při cestě kolem baru mam pocit, že naše pověst nás předchází. Dokonce vidim, že maj chlapi na baru před sebou mobil a hlavy dohromady na něm něco sledujou.
„Copak to tu máme, pánové, že ani nechlastáme? “ Ptám se hlasitě a nahlížim jim přes ramena. Jeden se to pokusí obratem schovat, jinej se pochechtává, Marcela taky stihla shlídnout na displayi sebe močící a začíná nanovo rudnout a ječí na mě, že sem fakt kráva, načež běží pro Láďu, aby prej jim ten mobil sebral, jinak že bude děsná vostuda. Už je.
Když se ke mně obrátí další chlap, je to muj šéf z pohovoru dopoledne. Malinko ve mně hrkne, ale zdravím a čekám co bude dál. „Netušil jsem, že chodíme do stejného podniku.“ Říká a prohlíží si mě. Důkladně. Já přemejšlim co na tom mobilu asi tak moh vidět a pro jistotu počítam s tim, že všechno. Řikám, že jsem tu prvně a že jsem ten náš dnešní pohovor musela někde rozdejchat, když se chová jako čůrák. Pak vyklízim pole ke stolu s panákama, kde sem sama, jelikož Láďa s Marcelou se hádaj na baru o smazání tý čuňačiny s náma z mobilu toho šmíráka. Asi zbytečně, určitě má už někde zálohu, jestli neni úplnej vůl.
Házim do sebe postupně všechno, co na stole najdu a užívam si, jak se se mnou svět zase zatočí.
Potom si někdo přisedá. Á pan šéf. Mele něco o tom, že se mi chce omluvit, že o tom přemejšlel a a jestli nechci odvezt domu. Proč ne. Tady to stejně začíná vypadat na placení, u baru je strkanice a já tady po dohodě s majitelem stejně nic k placení nemam.
Rozpitou lahev vodky zastrkuju do kabelky a šéf, teď už Miloš mě podpírá na cestě ven. Dochází mi, že mu tu cestu osladim ať chci, nebo nechci. Hned před hospodou hodim spršku blitek na vývěsní ceduli. A málem na jeho polobotky. Pil ale jenom nealko, jak se mi, blbec, eště pochlubil a stihnul uhnout. Na mostku nejdřív málem narazim do náhodnejch kolemjdoucích, jak se deru k zábradlí, abych se vopřela na další várku blití. Budu zase jako rybička, ujišťuju Miloše, jenom ten poslední panák nesed...
Podpírá mě, ale jeho ruku cejtim i pod sukní a na kundě, jenže teď se všechno roztáčí eště víc a já sem nakonec ráda, že jí tam cejtim. Začínam bejt zvědavá i na jeho ptáka. Když se mi nebude líbit, ukousnu mu ho. Naoko zvadnu a on mě narve dozadu na sedačku velkýho manažerskýho auta a už jedeme. Neptá se kam chci, takže asi k němu.

V autě vytuhnu a ani nevim, jestli sem ten kobereček za zadnim sedadlem zase poblila, nebo jenom tak poslintala. Nohy mi po něm při vystupování kloužou, to je daný.
Příští světlo na konci rozbouřenýho tunelu, kam se opakovaně propadam je v hale dost luxusně vypadajícího bejváku. Klečim a dost se snažim postavit, zatímco on stojí za mnou a místo, aby mě gentlemansky podpíral, ohrabává mi zezadu kundu.
Vzdávam vstávání, místo toho vyklepávam z kabelky v lokálu stopenou flaši vodky. Když konečně vypadne, zaduní to, ale sklo vydrží. Do pusy klopim kořalku jako vodu, kundou se ve stejnej moment nabodávam na šéfův prst. Slast na obou koncích.
Koukej se taky napít, ať mrdáš pořádně, houknu přes rameno a ne úplně jemně do něj žďuchnu flaškou.
Přihne si jako cucák, ale za chvíli mě přírazama skoro zatlouká do podlahy, o zadek mi pleskaj koule a hlava mi sem tam narazí na zeď. Možná je i v něčem dobrej...
Hekam s takovou vervou, že pozoruju, že za moment už ani tak nehekam, jako zase bleju. Kupodivu mě obrací na záda, válíme se v tý chladnoucí spoušti a nepřestáváme mrdat, jak zběsilý. Tomu řikam afrodiziakum. Když se vystříká, zasednu mu hlavu mezi stehna a než popadne dech, nakazuju mu lízat, lízat do sucha.
Když shlídnu dolu, zvedne se mi kufr nanovo, místo lízání chrčí a po ksichtě má rozmazanou krvavou pěnu. Uvolnim stisk, spadne na zem jako špalek, hlava zaduní o podlahu víc, než ta flaška před chvílí, po kolenou udělam půlobrat ke zdi a znovu prudce zvracim. Do toho se ozve ostře a řezavě otravně zvonek, spolu s bušenim na dveře.

Koukám do rozkroku a nemůžu si pomoct, vyprsknu smíchy. Krev na šéfově ksichtě neni šéfova. Teče z mojí pičky. Prostě mi do mejdanu přišly krámy.
Ve dveřích zacvaká a rozlítnou se. Stojí v nich chlápek s klíčem, asi domovník a za nim vykukuje ještě nějakej dědek s babkou. Pozdějc jsem si představovala, co asi uviděli první. Dva nahatý lidi, trochu zeblitý, jednoho ještě od krve, ale s erekcí jako lusk... pohled pro Bohy.
Šéf vstává, potácivě jde ke dveřím a něco přes krev a kundí šlem blekotá. Má teda fakt pěknej make up, to se musí nechat. Když se nepochválim sama, nikdo jinej to za mě neudělá.
Vkládam se do toho, v mžiku jsem u dveří a se slovama: „Co si to dovolujete, tohle je soukromej byt!!“ Padám na chlápka. Starší pani za nim udělá spěšnej krok zpět.
Šéf zase něco blekotá, teď už zřetelněji o tom, že tady se nic nedělo a že všechno je v pořádku..
„A co ty rány a ta krev?“ Ptá se starší chlápek, podle všeho manžel tý pani. „No sem zkrátka dostala krámy zrovna když sme něco popili a pěkně se bavili.“ Vysvětluju ze země. Vzápětí se mi zvedne kufr a už jen vzdáleně slyšim domovníka: „Volal jsem policii.“ A šéfa, jak zadrhává: „Tto ste neměl, člověče...“
Zaostřuju a vidím, že se nade mnou někdo sklání. Je to ta stará pani a má nakrčenej nos. Nevim jestli jí nevoní moje krvavá kunda, nebo zvratky rozmazaný po těle, každopádně mě otírá ubrouskem a něco řiká.
Odněkud ji znám. „Olenko, cos to tu prováděla, cos to dělala?“ Lamentuje. Už vim. Je to moje třídní ze základky. Dneska mě ty učitelky snad pronásledujou.
„Nech toho, tim kapesníkem ty blitky a mrdku akorát rozmazáváš.“ Odstrkuju jí.
Oknem z chodby začínaj blikat modrý světla. Takže ten debil ty policajty fakt volal. Šéf se zjevuje trochu umytej a podává mi župan. Křičim, že u něj v bytě snad můžu chodit jak chci a ať všichni vypadnou a nerušej noční klid na šukání.
A už sou tady. Švestky. Dva, jeden docela fešák. Narvou mě do županu, nabídky na vykouření, když se spakujou a odejdou, si nevšímaj. Víceméně mě vynesou po schodech dolu před dům. Dveře v některejch patrech se pootvíraj a lidi čuměj. Sme před vchodem tady mi seberou i flašku, co sem mistrně stihla ukrejt do županu. Když potom chytnu toho hezčího policajta za rozkrok a řvu, že mu teď urvu koule, druhej mi naláme ruce do pout. To už se otvíraj i okna domu a lidi čuměj a některý i fotěj a natáčej. Ty co jdou zrovna po chodníku do práce se buď zastavujou, nebo radšipřecházej na protější.
Nacpou mě do auta a šéf nastoupí za mnou. Máme mlčet. Na stanici nás odváděj každýho do jiný cely předběžnýho zadržení. Řvu, že krámy snad nejsou důvod k zatčení. Tlustá policajtka mě odvádí na záchytku, připoutává mě ke kavalci a já konečně usínam. Potřebuju spoustu síly na další tah a na život vůbec.