VIII - není ona dívčí láska trestná ?
Holky mě nepostrádaly. Dováděly mezitím spolu na posteli v zajímavé poloze, kterou jsem viděl poprvé - Jana ležela naznak, zadek podložený podhlavníkem a kolena až za ušima. Helča v polodřepu jí seděla obkročmo na stehnech, takže s poštěváčky v dotyku měly v těsně u sebe narafičených dírách zastrčené dvoustranné dildo a přirážely jako divé. Když jsem to uviděl, napadlo mě jim vypomoci. Nejdřív jsem jim trochu brnkal po poštěvákách, pak jsem se vrátil do kuchyně pro flašku s olejem a oběma jsem pořádně promastil vyšpulené prdelky. Abych si byl jistý, že jsou dost připravené, zkoušel jsem jim dovnitř v rytmu strkat na střídačku ukazováček - šlo to docela dobře. Holky byly v takovém tranzu, že to snad vůbec nezaregistrovaly, vzdychaly, hekaly a přirážely jak šicí stroje. Postavil jsem se k Heleně, která mi hned čapla po ptáku a kouřila, dokud se mi péro nepostavilo. Byla by hulila dál, ale to už jsem jí ho „ukrad’„. Namastil jsem si ho taky olejem, pak jsem nad nimi chvilku stál a dumal, kterou prdelku mám nabodnout. Jana jí měla tak perfektně vyšpulenou a nastavenou na správnou výšku, že jsem to zkusil.
Klekl jsem za ní,roztáhl jsem jí půlky palci nasazenými přímo u dirky,namaštěnou špičku žaluda nasadil na konečník, zatlačil a citelně jsem jí plesknul po zadnici. Snad se lekla, nebo co, ale zajel jsem do ní na jedno zatlačení až na doraz. Odpor byl menší, než jsem čekal, zato reakce byla maximální. Kundu už měly obě dost rozjetou, ale prdelku měla krásně těsnou a navíc každý můj náraz odměnila zavytím. Aby to Helču nemrzelo a necítila se opominutá, strčil jsem jí do zadku aspoň ukazovák a když jsem jí tam začal rejdit, vyly obě. Sice to bylo moje třetí číslo, ale v těsné díře jsem stejně moc dlouho nevydržel - kdepak výkony a výdrž jako předtím - za pět minut jsem musel ven. Těch pár kapek semena, co mi ještě v pytlíku zbývalo, jsem jim nastříkal na kundy, aby měl umělý dvojčurák mazání.
Sedl jsem si do kuchyně k flašce vína a když jsem ji dopil, vrátil jsem se do „ložnice“. Holky spaly jako nemluvňata. Otevřel jsem skříň a našel jsem tam pár laris, srovnal jsem obě krasavice do rozumné „spací“ polohy, přikryl jsem je, vedle Jany jsem si položil podhlavník, na něj jsem si místo polštáře dal deku, co jsme měli u vody, zabalil jsem se do larisy a v tu ránu jsem spal taky.
Probudilo mne sluneční světlo, které svítilo na postel otevřeným oknem. Helena byla pryč, Jana, rozvalená a sympaticky odkopaná, ještě spala. Napadla mě rošťárna, potichu jsem vstal, vytáhl z batohu věrnou MINOLTU a nafotil jsem si Janičku z různých pohledů - polocelků i detailů. Stačil jsem foťák akorát schovat, když se vrátila Helena, která se byla u řeky umýt. Měla jenom ručník přes ramena, jinak stejně jako já, nic na sobě. Ze srandy jsem na ni vybafnul, ona se jako lekla, dali jsme si lehkou ranní pusu (žádný francouzák), sebral jsem jí ručník a šel jsem se taky opláchnout.
Když jsem se vrátil, už kuchtila snídani. Potlačil jsem chuť ji zezadu obejmout (bůhví, jak by to skončilo), našel jsem si v „ložnici“ trenky, pohlazením po tváři a polibkem na rameno jsem probudil Janu a vrátil jsem k Heleně, která zalévala hrnky kafe. Za chvilku se k nám přidala ještě trochu rozespalá, protahující se, ale už oblečená Jana. Sedli jsme si ke stolu, baštili chleba s máslem, popíjeli kafe a svorně jsme mlčeli. Holky po sobě občas koukly, ale nic z nich nevypadlo, až jsem se naštval a pustil jsem se do nich: „Kristapána, ženský, co je to s vámi, tváříte se jako bóží umučení, kdo se má na vás koukat!“
Helena se odhodlala a vzdechla: „Víš, my jsme se včera dost rozjely a teď jsme se začaly stydět, že si budeš myslet, že jsme nějaké nadržené kurvy. Ono potmě vypadá všechno jinak, než na sluníčku. Proto nám není do řeči !“ No jo, ženská psychika ! Nepřišel jsem na nic chytřejšího, než si postavit židli mezi ně, chytit je obě do náruče a obejmout. Pošeptal jsem jim, že pokud si vzpomínám, začalo to všechno na sluníčku a to dost ostrém, tak jakápak tma. Trochu jsme se políbali, pomačkal jsem jim kozičky a než jsme dosnídali, bylo už všechno v pořádku. Zeptal jsem se, co mají v plánu na dnešek a jestli se můžu ještě jeden den zdržet. To je viditelně potěšilo, myslely si asi, že chci hned zvednout kotvy - to bych ale byl blbec, takhle jsem si nezašoupal už hezky dlouho. Jana řekla, že dopoledne obvykle chodí na nákup do vsi, ale kvůli drbnám by asi nebylo moc dobré, abych šel s nimi. To mi bylo vhod a řekl jsem jí, že jestli by nebyla proti, jel bych natočit pár kilometrů na mašině. Přijel bych odpoledne přímo ke splavu.