Navenek nebylo na paní Aleně znát nic nového, nadále to byla ta vzorná mamina, a v práci pilná přísná paní vedoucí své vždy vzorné prodejny. Připravovala se na pravidelnou inspekci, která by měla proběhnout příští týden. Již delší dobu jí vadily kapající kohoutky v umývárnách, které jí stále rozčilovaly. Několikrát už se je už neúspěšně pokoušel opravit skladník pan Zahradník, který byl všeobecně pokládán za šikovného všeuměla a všechny ženské si ho pochvalovaly, jak jim doma vždycky všechno co se rozbilo, dokázal dát opět do pořádku. Bylo mu již přes šedesát, ale stále ještě vypadal k světu. Ženské s ním často žertovaly i laškovaly, ale paní Alena se toho nikdy nezúčastnila. Dnes si ho nechala zavolat do kanceláře a chtěla se s ním domluvit, že nedokáže-li opravit vadné kohoutky sám, nebylo-li by možné, aby na to sehnal nějakého svého známého a společnými silami by to pak snad zvládnout mohli.
Zaklepal a jako vždy velice slušně svojí paní vedoucí pozdravil:
„Dobrý den paní Alenko, říkali mi ženské, že se mnou chcete mluvit.“
„Ano, to máte pravdu pane Zahradníku“, odpovídala mu Alena, sedící u monitoru, na kterém si právě se zájmem prohlížela obrázky z jednoho lechtivého serveru, zasněně se usmívala a tiskla k sobě stehna,
“chtěla jsem se s vámi domluvit, zda by už konečně nemohly být ty naše kapající kohouty minulostí. Přes víkend byste mohl za pomoci nějakého kamaráda tenhle problém snad zlikvidovat. Samozřejmě, že můžete počítat s mimořádnou odměnou.“
„Milerád paní Alenko vám budu kdykoliv k službám. Vzal bych si nato synovce, je u nás právě na návštěvě a učí se instalatérem, tak by si s tím měl poradit lépe než já. No oba dva dohromady vám dokážeme jistě udělat i pomyšlení“,
usmál se Zahradník a dvojsmyslně se na Alenu podíval.
Nebo se jí to možná jenom zdálo že zahlédla jiskřičku výzvy v jeho očích. Poznal snad na ní jak strašně je nadržená? Ne to nemohl ukrývá to důkladně, ale už není tak ostražitá, od té doby co chodí na chat se přistihla že si nedává takový pozor aby skrývala své pocity. A také už se za ně nestydí jako před tím.
„No když myslíte, že i pomyšlení byste mi udělali pane Zahradník, tak to já se sem o víkendu přijdu na vás podívat, aby jste k tomu měli příležitost!“
„Jistě paní Alenko, bude nám potěšením, ale nezapomínejte, že příležitost dělá zloděje a taková krásná mladá paní jako vy, paní Alenko, ta poskytuje mnoho toho co by si nejeden muž rád vzal a třeba i bez dovolení“, odpovídal jí Zahradník a dvojsmyslnost se z jeho řeči pozvolna vytrácela.
„Že by přecházel do útoku“, pomyslela si a pátravě se na něj zahleděla. Právě si prohlížela obrázek na němž starší žena v jejím věku seděla na klíně muže, postavou asi tak, jako pan Zahradník a druhému mnohem mladšímu olizovala jeho ztopořený penis.
Její zrak byl nyní nepokrytě upřen na jeho rozkrok a přemýšlela o tom, zdali také cítí vzrušení. „Jestlipak človíčku tušíš jak jsem nadržená a kam ti koukám, to by ses divil jaká by byla paní vedoucí mrdna kdyby mohla“, honily se jí myšlenky hlavou.
„Ale neříkejte pane Zahradníku, co byste si na mě na chudý starší ženský asi tak vzal?“
„Ono paní Alenko někdy není zapotřebí tolik brát, možná bych vám rád třeba i něco přidal, ani to by se vám nelíbilo?“
Odpovídal jí a pomalu se blížil ke stolu za kterým seděla. Popošel až těsně k ní takže jeho rozkrok byl ve výši její hlavy.
„Určitě jsi vytušil jak jsem nadržená a chceš toho zneužívat, a jak to vypadá, když vydržíš, tak se bránit nebudu, ani nevíš jak moc to chci!“
„Starší jste, ale hodně málo paní Alenko, vy ještě nejste ani v tak zvaných nejlepších letech a jsou muži, kteří by vaše přednosti velice rádi ocenili.“
To už stál těsně u ní a s boku se jí tlačil na její rameno, takže zřetelně cítila, že začíná být vzrušený.
Alenu polila vlna horka: „Musíš teď už přeci vidět na co to tu koukám, tak se na mě tím svým klackem pořádně přitlač, vždyť ti už musí být jasný, že jsi dosáhl svého, no a já asi taky - cítím jak teču.“
Otočila se k němu a ústy se začala třít o jeho vzpínající se mužství, které jí nyní již nepokrytě nabízel k posouzení. Zároveň s tím, jak mu začala rozepínat zip se jeho noha octla mezi jejíma nohama a tlačila se kolenem až tam kde to horkem úplně sálalo.
Alena se sesunula trošku na křesle a roztáhla nestoudně nohy, jak se mu nabízela. Její pravá ruka už třímala vítězně v ruce jeho ztopořeného oře jehož hlavička již byla ukryta mezi jejími rty. Cítila jak jí koleno rejdí po již úplně mokrých kalhotkách pod vykasanou sukní.
„Paní Alenko, vy jste Bohyně, přivádíte mě svými sladkými ústy až na samý oltář rozkoše!“
To ji dalo impuls k tomu aby ho vzala do úst celého, bože jak je to jiné než pravidelné posloužení manželovi, který poslední dobou její ústa občas navštívil, ale jinak jí permanentně zanedbával. Nohy pevně stiskly Zahradníkovo koleno a tiskly ho přes kalhotky do žhavého klína nejvíc jak to šlo. Jeho šikovné ruce mezitím našly pod halenkou bradavky a donutily je se postavit do pozoru, jak je nádherně mnuly a dráždily.
„Jóóó, jóóó, to je krááásnýýý“, unikalo jí plnými ústy mezi samými slastnými vzdechy. Kdy naposled pocítila mužskou ruku na svých prsou – to už si snad ani nepamatuje!! A jak je jeho krasavec při síle, cítí záchvěvy, není tak splihlý jako manželův, který nakonec jen slabě ukápne. To tenhle určitě mohutně vystříkne… má sílu... Chce to. Chce aby ji nastříkal plnou pusu hustého lepkavého sperma. Jednou rukou mu mačká jeho varlata, druhou si pomáhá u svých úst a nádherně simuluje stažení a pohyb v pochvě. Cítí jak Zahradník přiráží do jejích úst a jeho stoupající vzrušení je znát jak vzrůstu pohybujícího se pístu, tak na jeho čím dál rychlejších pohybech ruky na jejím ňadru, která našla bradavku a krásně jí mne. Prsty druhé ruky se už dobývají do jejího rozkroku, kam ho ochotně pouští. Cítí jak jí povoluje látka kalhotek, která není na takovýto mohutný nápor dimenzována. Přidušeně, jak jí to mohutný pyj v ústech dovoluje vyráží to ďábelské krásné SLOVO – „MRDEJ, mrdej mi já to moc chci!! Dělej, dělej stříkej nastříkej mi plnou pusu chci cítit jak do mě stříkáš!“
Zahradník se také činí, přiráží Aleně do pusy, má již vnořeny čtyři prsty v její mokré, smyslně čvachtající jeskyni a šoustá jí s nima, při čemž palcem zkušeně draždí hladového poštěváčka.
„Jó Alenko, omrdám tě neboj, teď už mi nikam neutečeš, zmrdám ti tu tvojí nádhernou chlupatou kundu, už nebude zahálet, naplním ti jí svým výstřikem napumpuju do tebe svůj životabudič! Zmrdám tě, strašně tě zmrdám, taky to chci, chci tě pořadně ošoustat ty nádherná samičko!!!“
A již to přichází na oba současně, škubou sebou v milostné křeči, Zahradník stříká gejzír spermatu do nitra jejích hladových úst a Alenka se marně snaží všechno spolykat. I přes veškerou její snahu to nezvládá a pramínek bílé tekutiny jí vytéká koutkem úst a po bradě stéká na krk. Jedna ruka pustí ten zázrak který jí tak krásně potřísnil a začne si teplé sperma lačně rozmazávat po obličeji. Zároveň cítí jak orgasmus uvolňuje nekontrovatelný proud sekretu, který máčí jeho stále ještě jí mrdající ruku i její povolný klín.